Článek
Velmi krátkodobé nájemní smlouvy stále častěji uzavírají mladší nebo chudší nájemníci. Mohou se tak dostat do nejistoty, že o bydlení přijdou. Takové smlouvy totiž musí podepisovat opakovaně.
Pracovníci Platformy pro sociální bydlení vedly hloubkové rozhovory ohledně tohoto problému v Ústeckém a Plzeňském kraji. Mikoláš Opletal popisuje, že na tříměsíční nájemní smlouvy narazili u zcela běžných bytů a nejde tak o trend zneužívající situaci ve vyloučenějších lokalitách.
„Často je to představeno jako zkušební doba, ta se pak často protahuje donekonečna. Není důvod od zkušební doby ustoupit. Typicky jsou takovéto smlouvy napořád. Není důvod to měnit,“ tvrdí Opletal.
Výsledek je podle výzkumníka takový, že se takoví nájemníci často dostávají do nejistého postavení, jsou odevzdaní a nejdou do možného sporu, protože jim hrozí ztráta bydlení.
Pronajímatelé tak mohou zvyšovat nájmy, účtovat různé poplatky a trvat na podmínkách, které by za jiných okolností nájemníci neakceptovali.
Cesta ke skokovému zvyšování nájmu
Advokátka a předsedkyně Sdružení nájemníků ČR Lenka Veselá popisuje, že krátkodobými smlouvami na dobu určitou lze obcházet pravidlo nezvyšování nájemného během tří let o více jak 20 procent.
„To pravidlo se vůbec nepoužije. Je to o tom ber, nebo nech být. Majitel přijde v poslední den nájmu nebo i po něm a řekne, že chce zvýšit nájem o 30 procent. A člověk je v situaci, kdy mu hrozí, že se musí rychle přestěhovat,“ zmiňuje Lenka Veselá.
Jak Opletal, tak Veselá jmenují konkrétního hráče, který tříměsíční smlouvy zavádí na trhu jako normu - CPI Byty. Společnost vlastní přes 11 500 bytů, převážně v Litvínově, Ústí nad Labem, České Lípě a Třinci.
Mluvčí společnosti Jakub Velen potvrdil, že takové smlouvy uzavírají, a to s novými nájemníky. „Vnímáme ji jako přirozené zkušební období pro obě strany. Pokud je nájemník spokojený, smlouvy se prodlužují a nájemní vztah pokračuje dlouhodobě,“ argumentuje Velen.
Čím slabší nájemníci, tím kratší smlouva
Z loňské analýzy Ministerstva pro místní rozvoj vyplývá, že měsíční nájemní smlouvy častěji dostávají lidé do 35 let a domácnosti s nižšími příjmy. „Smlouvy do jednoho roku mají častěji oproti vyšším příjmovým skupinám domácnosti s příjmem do 23 tisíc korun,“ stojí v dokumentu.
Ředitel resortního odboru publicity Petr Waleczko popisuje, že ministerstvo nájemní smlouvy dál monitoruje, a potvrzuje i zvyšující se počet krátkodobých smluv. Ve zmiňované analýze se ještě loni krátké smlouvy do tří měsíců přitom objevovaly jen vyjímečně, například zhruba u několika procent lidí ve věku 35 až 44 let.
„Otázku diskutujeme se zástupci nájemníků i pronajímatelů v rámci široké pracovní skupiny k nájemním vztahům,“ říká Waleczko.
Podle zkušeností Lenky Veselé rovněž platí přímá souvislost mezi délkou smlouvy a lokalitou. „V Praze jsou určitě roční smlouvy, čím chudší je lokalita, tím kratší jsou nájemní smlouvy. Dostáváme se tak do těch extrémů, kdy se uzavírají na měsíce,“ podotýká Veselá.
V Evropě za „exoty“
Současná legislativa délku nájemních smluv nijak neupravuje. Veselá k tomu poznamenává, že je tím Česko v Evropě ojedinělé. „Teoreticky tak mohou být i smlouvy na týden. Je to naprosto šílené, jsme v Evropě za exota, když mluvím s kolegy. Víceméně všude je určená minimální doba,“ tvrdí Lenka Veselá.
Předsedkyně sdružení nájemníků také dodává, že stále kratší nájemní smlouvy nenabízejí jen komerční společnosti, ale už i obce.
Možné nastavení minimální délky nájemních smluv Ministerstvo pro místní rozvoj nevylučuje. „S ohledem na budoucí výstupy pracovní skupiny by úprava délky nájemních smluv mohla být součástí většího balíku legislativních změn,“ říká Petr Waleczko. Dodává ale, že v tuto chvíli změny resort neplánuje.
Podle analýzy Nájemní bydlení ve světě: Délka nájemní smlouvy Sociologického ústavu Akademie věd, kterou mají Seznam Zprávy k dispozici, nastavení minimální délky řeší hned několik evropských zemí.
Například v Řecku a Norsku je minimální doba nájemní smlouvy stanovená na tři roky. V Portugalsku je minimální doba stanovená na jeden rok a ve Francii jsou nastavená jiná pravidla pro majitele fyzické osoby, jiná pro právnické. Fyzické osoby mohou uzavírat nejkratší smlouvy na tři roky, právnické na šest let.
