Zemřel slavný režisér Béla Tarr. Přednášel v Praze, v jeho filmu hrál Krobot

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O úmrtí v úterý informovala agentura AFP s odkazem na maďarská média. Podle vyjádření Evropské filmové akademie zemřel umělec v úterý ráno „po dlouhé a vážné nemoci“.

Tarra znali také čeští diváci, naposledy předloni v Praze převzal čestný doktorát Akademie múzických umění a celý zimní semestr vyučoval na FAMU. „FAMU je legendární filmová škola. Je zajímavé pracovat s mladými lidmi, kteří na ní studují, s nimiž mohu něco společně vyvíjet. Chci je nechat tvořit svobodně a umožnit jim, aby byli sami sebou. To je můj cíl,“ uvedl tehdy renomovaný hostující profesor.

Béla Tarr patřil mezi významné tvůrce. Jeho snímky Turínský kůň, Werckmeisterovy harmonie nebo Satanské tango se zapsaly do dějin světové kinematografie, promítaly se po celém světě a režisér za ně získal například Velkou cenu poroty na festivalu Berlinale, nominaci na Zlatou palmu z francouzského Cannes či čestnou Evropskou filmovou cenu.

Ocenění za přínos světové kinematografii převzal Tarr také na jihlavském festivalu, který navštívil v říjnu 2023. Pořadatelé při té příležitosti promítli Turínského koně a alegorické Werckmeisterovy harmonie.

Při slavnostním večeru režisér odpověděl divákům na otázku, co pro něj znamená točit. „Je to reakce. Když prožíváte svůj život, vidíte věci, které na vás ulpí a které vás samotné přetvoří, a máte pocit, že se o to musíte podělit s ostatními, to znamená filmařina – reakce na náš svět,“ řekl v Jihlavě.

Béla Tarr už od 16 let amatérsky natáčel filmy, na jejichž základě mu Studio Bély Balázse roku 1979 pomohlo zafinancovat celovečerní debut Rodinné ohniště. Tento snímek o budapešťské bytové krizi spolu s tituly Outsider o neúspěšném houslistovi a Panelové vztahy, jež dokumentovaly rozpad manželského páru na sídlišti, tvoří úvodní fázi režisérovy tvorby. V ní chtěl Tarr zachytit sociální podmínky tehdejšího Maďarska.

Zlom v jeho kariéře přišel roku 1983 s televizní adaptací Macbetha, složenou z pouhých dvou záběrů. První trvá něco málo přes pět minut, načež se objeví titulek s názvem filmu. Druhý záběr má lehce přes hodinu, celé drama se tak vlastně odehraje bez jediného střihu.

Od té doby se Tarr od někdejších sociálních žalozpěvů začal pozvolna posouvat k osobitým spirituálním filmům, v nichž funkci vyprávění zcela převzal vizuální styl, například právě extrémní délka záběrů, černobílý obraz či choreografie pohybů kamery.

„Nikdy jsem nechtěl být filmařem, chtěl jsem studovat filozofii. Ale v šestnácti jsem natočil na kameru osmimilimetrový snímek o životě cikánského kopáče a pak mě nevzali na žádnou univerzitu. Byl jsem dělníkem v loděnici, ale nezvládal jsem to fyzicky,“ vyprávěl Tarr roku 2007 při návštěvě Prahy. „Pak jsem se dostal do Balázsova studia, kde se ale tehdy točily špatné filmy se špatnými herci a podle špatných scénářů. Když tam vzniklo dokumentaristicky laděné a také experimentální křídlo, stál jsem někde uprostřed,“ popsal.

Zdejší diváky právě v roce 2007 zaujal filmem Muž z Londýna, v němž hlavní roli vedle Tildy Swinton ztvárnil Miroslav Krobot.

„Vlastně ani nevím, jak mě maďarský filmař našel. Bylo to poté, co jsme hráli hru Petra Zelenky v Budapešti. Jeden jeho kolega ho pozval na druhou půlku naší inscenace, aby se na mě podíval. Za nějaký čas jsme se viděli na festivalu v Nitře a teprve pak mě oficiálně oslovil,“ řekl tehdy Krobot. „Pro Tarra je asi hodně důležité, aby člověk zapadl do vizuální představy toho filmu, než třeba to, aby to byl excelentní herec,“ dodal.

Muž z Londýna pojednávající o touze po svobodě ve světě protknutém zlem je založen na povídce Georgese Simenona, natáčel se černobíle na Korsice. Francouzská kritika na festivalu v Cannes vesměs ocenila výtvarnou stránku filmu, kritizovala však jeho statičnost.

Béla Tarr v minulosti navštívil také Letní filmovou školu v Uherském Hradišti nebo pražský Febiofest. Při té příležitosti řekl, že ho v mládí zásadně ovlivnila československá kinematografie.