Trump s Grónskem přináší do Evropy „možná větší riziko než ruská invaze“

„Nikdo nebude vojensky bojovat s USA o budoucnost Grónska. To nedává žádný smysl,“ prohlásil poradce amerického prezidenta Stephen Miller. Donald Trump se netají tím, že chce, aby Grónsko vlastnily USA.

Není to zdaleka poprvé, co vyjádřil svůj záměr získat největší ostrov planety, ale zejména během jeho prvního prezidentského funkčního období se mnoho lidí v Evropě – za zavřenými dveřmi – této myšlence podle stanice BBC posmívalo. Dnes je situace jiná.

Výroky znepokojují dánské politiky, kteří se vůči nim jasně vymezují. Premiérka Mette Frederiksonová dokonce prohlásila, že by jakýkoliv úder znamenal v tomto případě konec Severoatlantické aliance. Ostatně by šlo o ozbrojený konflikt jednoho státu NATO vůči druhému.

Grónský premiér Jens-Frederik Nielsen rovněž vydal důrazné prohlášení, v němž vyzval Trumpa, aby se vzdal svých „fantazií o anexi“, a obvinil USA ze „zcela a naprosto nepřijatelné“ rétoriky. „Už toho bylo dost,“ řekl.

Na stranu Grónska se postavili i jiní. Britský premiér Keir Starmer, francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Friedrich Merz prohlásili, že „je na Dánsku a Grónsku, a pouze na nich, aby rozhodovaly o záležitostech týkajících se Dánska a Grónska“.

U prohlášení byli i lídři Itálie, Polska či Španělska.

Zatím se ale nezdá, že by společné prohlášení vyvolalo nějakou zdrženlivost z americké strany. Bílý dům krátce poté vydal vlastní oznámení, že „diskutuje řadu možností“ pro získání Grónska – všechny jsou v jeho gesci, včetně koupě ostrova.

Otázka, jak by Evropa v případě nějakého útoku reagovala, je tak stále na stole. Blok čelil kritice za to, že se zdráhal výslovně odsoudit porušení mezinárodního práva americkým prezidentem Donaldem Trumpem při víkendovém úderu na Venezuelu.

„Kdyby na podporu dánské suverenity existovalo společné prohlášení všech 27 členských zemí EU a také spojence z NATO Velké Británie, vyslalo by to Washingtonu silný signál,“ řekla pro stanici BBC Camille Grande z Evropské rady pro zahraniční vztahy.

Zmíněné prohlášení ale vydalo společně pouze šest evropských spojenců Dánska.

Diplomatické dilema bloku dává smysl ve chvíli, kdy je podpora Washingtonu pro samotný kontinent rozkolísaná. Americké bezpečnostní záruky jsou zásadní pro ochranu před potenciální ruskou hrozbou, stejně tak je dobré mít Washington nakloněný i v nadále probíhajících mírových jednáních o osudu Ruskem napadené Ukrajiny.

„Je to zdroj silného napětí mezi Dánskem a USA. Evropa si není jistá, jak reagovat, protože musí zvážit riziko americké odplaty a současně udržet bezpečnostní záruky, zatímco Rusko stále ohrožuje region,“ podotkla pro Seznam Zprávy Gabriella Griciusová, která je vedoucí The Arctic Institute v Norsku.

Na Evropě je rozhodnutí, zda bude ochotná pro Grónsko udělat i něco více než pár slov.

„Možná intervence USA v Grónsku je největším zdrojem rizika pro transatlantickou alianci a pro soudržnost v rámci NATO a EU – pravděpodobně mnohem větším než riziko, které představuje ruská invaze na Ukrajinu,“ popsala pro The Guardian Mujtaba Rahman z poradenské společnosti pro rizikové firmy Eurasia Group.

Způsobů, jimiž by Spojené státy mohly dostat Grónsko pod svou kontrolu, je několik. Server Politico vydal analýzu, ve které zkoumá, jak by k tomu mohlo opravdu dojít, včetně informačních operací nebo i ekonomických dohod. Na tom, který je ten nejvhodnější, ale zřejmě nepanuje shoda ani v blízkém kruhu Donalda Trumpa.

Loni v lednu průzkum ukázal, že asi 56 procent Gróňanů si přeje nezávislost na Dánsku. Vyplynulo z něj rovněž, že pro připojení ke Spojeným státům bylo zhruba šest procent respondentů.

Evropa po celá desetiletí neměla Grónsko za svou strategickou prioritu, většinou šlo spíše o politicky citlivou záležitost. To ale i americké výroky ohledně ambicí v oblasti proměnily.

Nyní může starý kontinent podle expertů udělat několik věcí, které by Trump bral vážně. Týkají se zejména obrany.

Evropští aktéři už na ostrově začali více investovat do satelitní komunikační infrastruktury, Dánsko se pak nedávno zavázalo investovat do obrany Grónska čtyři miliardy dolarů. Mají jít na lodě, drony i letadla. Stejně tak se debatuje o nasazení dalších kapacit v oblasti.

Byť jde o důležité kroky, které mají potenciál ukázat sílu Evropy, jejich zavedení mají experti za příliš pomalé. A v tomto ohledu blok zaspal.

„Nikdo si nemyslí, že by Dánsko nebo Evropa mohly vojensky zastavit případný americký zásah. Doufejme ale, že to nedojde tak daleko. Jedním z kroků by mohlo být zvýšení vojenských cvičení v Grónsku. Dánsko už významně zvyšuje obranné výdaje, ale mohlo by se zapojit i více evropských států a posílit cvičení a investice,“ podotkla Griciusová.

„Evropě nechybí povědomí, ale odhodlání. Pokud je cílem znemožnit nátlak, a ne ho pouze nelegalizovat, pak musí Evropa zajistit, aby Grónsko bylo viditelně bráněno, hluboce integrováno do evropského bezpečnostního plánování a politicky zakotveno v transatlantické spolupráci,“ popsala Justina Budginaite-Froehly z Evropského centra Atlantické rady.

Podle ní by mělo jít o trvalou evropskou přítomnost, která by byla schopná chránit kritickou infrastrukturu v arktické oblasti a zabránit tak Rusku a Číně v dalším pronikání. Toho lze ale docílit jen dlouhodobým závazkem.

Pro Evropu by šlo o účinnou páku, jak jednat s Trumpovou administrativou. Amerického prezidenta totiž velmi pravděpodobně nezastaví přednášky o mezinárodním právu, to se ostatně ukázalo i u venezuelského zásahu. Reaguje však na sílu, jasnost a fakta v praxi.

Další způsoby, jak by Evropa mohla Dánsku hodit pomocné lano, nabídl i bývalý poradce šéfa evropské diplomacie Daniel Korski.

Podle něj by měli evropští lídři například okamžitě vyslat a udržet v Grónsku obranné jednotky či zahájit v USA masivní online kampaň proti anexi. Dále pak napříč zeměmi přehodnocovat kontrakty na nákup letounů F-35. „A v neposlední řadě zajistit, aby Trump dostal Nobelovu cenu, ale až den před lednem 2028, pokud neprovede invazi,“ popsal na síti X.

Evropa tak stojí před otázkou, zda chce být pouze komentátorem amerických ambicí, nebo jejich skutečnou protiváhou.