Článek
/Od zvláštních zpravodajů v Itálii/
Slunce pomalu zapadá za hory a na sjezdovce, která bíle září mezi zalesněnými kopci, se pohybuje ještě několik posledních lyžařů.
Ve vesničce Nova Ponente, která leží v italských Dolomitech, zůstává vlek v provozu navzdory čím dál tím nejistějším podmínkám. Oblast je v polovině prosince, kdy ji navštěvujeme, téměř bez sněhu a jedinou tamní sjezdovku pokrývá výhradně ten umělý.
Výhled na sjezdovku v Nova Ponente lemují vrcholky Dolomit.
Dříve neměli v Nova Ponente (známém též pod německým názvem Deutschnofen), které leží v nadmořské výšce okolo 1300 metrů, o sníh nouzi. Dnes jde ale o stále nedostatkovější „zboží“.
Provozovatel vleku Robert Pichler přiznává, že udržovat středisko v chodu není za současných podmínek jednoduché.
„Nic mi to nevydělává. Jediný důvod, proč v tom dále pokračuji, je, že chci zajistit našim dětem, aby měly kde lyžovat,“ říká nám, zatímco na místní sjezdovce trénuje jeho dospívající syn Stefan, který se lyžování věnuje profesionálně.
S provozem Pichlerovi finančně pomáhá místní komunita, která si váží toho, že má přímo ve vesnici vlastní sjezdovku.
Provozovatel vleku v italské vesničce Nova Ponente Robert Pichler a jeho syn Stefan.
S ubývající hojností sněhu, způsobenou klimatickými změnami, se potýkají lyžařská střediska napříč Alpami.
Podle propočtů výzkumného centra Eurac Research, které sídlí v Bolzanu, poklesly sněhové srážky v evropském pohoří mezi lety 1920 a 2020 v průměru o těžko zanedbatelných 34 procent.
Střediska se v důsledku toho musejí ve velké míře spoléhat zejména na umělý sníh. I jeho výrobu ovšem mnohdy komplikují příliš vysoké teploty.
Úbytek sněhu je znát i v italském středisku Paganella, hojně oblíbeném u české klientely. Na vršku, který leží v 2125 metrech, ho je dost. Sjezdovky, které vedou z mezistanice lanovky až k parkovišti, jsou ovšem okolo poloviny prosince pokryté sněhem jen zběžně. Lyžaři, kteří nechtějí dolů lanovkou, na nich kličkují mezi částmi, které odhalují travnaté porosty.
Vedení skiareálu Paganella tvrdí, že zákazníkům nezastírá, že někdy se dá kvalitně lyžovat pouze na výše položených sjezdovkách.
„Samozřejmě pociťujeme klimatické změny. Pociťují je všichni,“ říká Francesca Clementelová, která má na starosti tiskové a marketingové oddělení Paganella Ski, když se s ní potkáváme kousek od místa, odkud startují lanovky.
S nejistotou, kterou změny přináší, se ale učí žít. Nové realitě přizpůsobili svou strategii a na návštěvníky, o něž v tuto chvíli nemají nouzi, zdá se, funguje.
„Nepromujeme se tím, že máme spousty sněhu, ale jednoduše říkáme, že máme otevřeno. Naše nová strategie je ukazovat skiareál takový, jaký je,“ vysvětluje Clementelová.
Na vrcholku Paganelly jsou sjezdovky plně pokryté sněhem.
„Obyvatelé města zažívají týdny, kdy je sníh na stromech a všude okolo. Rychle ale taje, a tak jen šťastlivci z řad turistů mají šanci něco takového zažít. Nedává proto smysl používat k propagaci snímky plné sněhu,“ dodává s tím, že zákazníkům nezastírají, že někdy se dá kvalitně lyžovat pouze na výše položených sjezdovkách.
Podobné otázky řeší i středisko Alpe Cermis ve Val di Fiemme, údolí na jihozápadě Dolomit, které se stane v únoru jedním z dějišť zimních olympijských her. Na začátku probíhající zimní sezony měli - podobně jako v některých předchozích letech - problém otevřít svou nejdelší sjezdovku, která se vlní až dolů do vesnice Cavalese.
Konec sjezdovky v Alpe Cermis se někdy podaří otevřít až po vypuknutí sezóny.
Podle Francescy Misconelové, která má na starosti marketingové záležitosti střediska, je nesporné, že lyžařské pobyty lépe prodávají snímky zasněžených stromů než zelené krajiny, která připomíná spíše podzim nebo jaro. Proto Alpe Cermis nadále na tyto obrazy sází.
U české klientely s nimi očividně boduje. Na lanovkách i v přilehlých podnicích je slyšet čeština na každém rohu a nevědět, že jste v Itálii, parkoviště pod skiareálem byste si díky četnosti českých poznávacích značek mohli lehce splést s jakýmkoliv u nás.
Na české lyžaře jsou v Alpe Cermis připravení.
Lyžaři si sice všímají, že je ve skiareálu i okolí sněhu méně, než dříve a než možná ukazují propagační materiály, není to ale zřejmě něco, co by je odrazovalo od návštěvy.
„Buďme rádi aspoň za tohle,“ říká Češka Kamila, která přijela do Alpe Cermis s dětmi před Vánoci na dovolenou až z Bali. Z dob, kdy středisko s rodiči navštěvovala jako malá, pamatuje okolní kopce celé pokryté sněhem. I současné podmínky ale podle ní přejí kvalitnímu lyžování.
Misconelová přiznává, že dopady měnícího se klimatu středisko v posledních letech silně pociťuje. „Naštěstí máme sněhová děla, která jsou pro nás dnes nepostradatelná,“ říká s tím, že velkou část bílé pokrývky na svahu nemá na svědomí příroda, ale technika. Počet sněhových děl, které se starají o tamní sjezdovky, zaokrouhluje na 250.
Ve vrchní části střediska Alpe Cermis, která se rozpíná až do nadmořské výšky 2250 metrů, se lyžuje bez problémů.
Proces výroby umělého sněhu podle ní provádějí s maximálním respektem k přírodě, přesto raději před veřejností příliš neakcentují, že spoléhají hlavně na umělý sníh.
„Řada lidí je na toto téma velmi citlivá. Myslí si, že používáním technického sněhu hory ničíme, i když to není pravda,“ říká s tím, že k výrobě sněhu používají dešťovou vodu nasbíranou během léta.
Z lyží hned na kolo
Střediska si dnes čím dál více začínají uvědomovat, že spoléhat se pouze na zimní sezonu, která se postupem času znatelně zkracuje a podmínky během ní jsou čím dál nevyzpytatelnější, je příliš riskantní. Snaží se proto diverzifikovat svou nabídku tak, aby byli schopní nabídnout návštěvníkům vyžití po celý rok.
Francesca Clementelová, která má na starosti to, jak se Paganella Ski prezentuje veřejnosti.
V Paganelle se před pár lety rozhodli odstartovat projekt, který má za cíl v teplejších měsících ve velkém přilákat turisty s horskými koly. Jen týden potom, co skončí lyžařská sezona, začínají vleky na vrchol vozit cyklisty.
„Díky tomu fungujeme po celý rok a mezi zimní a letní sezonou nemáme žádnou větší pauzu,“ vysvětluje Clementelová.
V průběhu let se jim podařilo dopracovat k tomu, že hostů, kteří zůstanou přes noc, mají během jara, léta a podzimu více než v zimní sezóně. To je podle Clementelové pro lyžařské středisko poměrně vzácné. „Většina lyžařských středisek, která se zrodila díky zimní sezoně, má obvykle mnohem více přenocování v zimním období. Nám se to podařilo vybalancovat.“
I přes úspěchy mimo hlavní sezonu ale přiznává, že klíčová pro ně i do budoucna zůstane zima. „Lyžování je lyžování. Lidé pokaždé netrpělivě vyčkávají na zahájení sezony. Nemáme teď pravděpodobně žádný jiný sport, který by přilákal tolik lidí najednou,“ říká na rovinu.
Zanevřít na lyžování neplánují navzdory komplikacím ani malá střediska, jako je to v Nova Ponente.
Jen kousek od něj, ve vesničce Petersberg, leží ještě menší vlek, který je v provozu i v polovině prosince, kdy jsou tamní kopce téměř holé. Sníh, o který se postarala děla, pokrývá jen ty nejnutnější části okolo sjezdovky a vleku. Zatímco děti v profesionální výbavě se zde zdokonalují v lyžování, rodiče k nim pyšně vzhlížejí zdola.
V italském Petersbergu se trénuje lyžování bez ohledu na to, jaké jsou sněhové podmínky.
Podobná místa ukazují, že oblíbený zimní sport zůstává v Itálii navzdory komplikacím nadále nedílnou součástí nejen cestovního ruchu, ale i kultury a života místních komunit.
Do budoucna by ale mohl z každodenního života široké společnosti vymizet, varovalo už na podzim Italské sdružení spotřebitelů. Ceny skipasů napříč Itálií totiž šplhají stále nahoru a pro řadu lyžařů se stávají nedostupnými. Hrozí tak, že z lyžování brzy bude výsada pouze bohatých.
