Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Česká startupová scéna si v mezinárodním srovnání nevede špatně. Máme talentované vývojáře, technologicky nezaostáváme, vzniká tu solidní množství mladých firem. Jakmile se ale dostaneme k tomu nejdůležitějšímu – ke schopnosti nápady skutečně zobchodovat, škálovat a dlouhodobě financovat – naše pozice rychle bledne. Ne proto, že by tu nebyly peníze. Ale proto, že tečou jinam.
Nejde jen o český problém, spíš o evropský vzorec. Izrael, země velikosti Moravy, má díky odvaze investorů druhý nejsilnější startupový ekosystém na světě a více technologických jednorožců než celá střední Evropa dohromady. Zatímco v USA je běžná investice v sérii A deset až dvacet milionů dolarů, v Evropě sotva polovina. V sérii B se americké firmy pohybují ve dvaapůlkrát vyšších objemech. Takový rozdíl není kosmetický – rozhoduje o tom, kdo bude lídrem a kdo zůstane jen u nápadu bez komerčního zhodnocení.
České investorské myšlení přitom dlouhodobě uvízlo u nemovitostí. Penzijní a institucionální fondy jedou osvědčené, opatrné strategie, jako by technologická revoluce probíhala někde jinde. Jenže ona dnes určuje tempo doslova všude. Umělá inteligence se stala nejrychleji adoptovanou technologií v historii a bude základem většiny inovací příštích let. České startupy to vědí a jedou na téhle vlně: vedle AI rostou ve fintechu, zdravotních technologiích, software a datových službách. Ideově problém nemáme.
Brzdy jsou jinde. Potvrdila to i loňská studie pro asociaci startupů, Ministerstvo průmyslu a obchodu a CzechInvest. Dvě hlavní bariéry se opakují stále dokola: vysoká administrativní a daňová zátěž i neflexibilní podmínky pro zaměstnávání mozků na jedné straně a nedostatek růstového kapitálu na straně druhé. První je úkol pro stát. Druhá je vizitkou investorů. Šest z deseti startupů označuje přístup ke kapitálu za zásadní problém – kvůli slabému venture kapitálu, nízké ochotě riskovat a výrazně nižším vkladům než ve vyspělých startupových ekosystémech.
Výsledek? Třetina startupů už odešla nebo vážně zvažuje přesun do zahraničí, další mladé firmy jsou tomu otevřené. Ne proto, že by chtěly odejít. Ale proto, že jakmile podnik překoná prvotní lokální fázi a chce růst, doma často nemá s kým. Kapitál pro další růst tu jednoduše nenajde.
Přitom to jde. Ukazují to konkrétní příklady. Injekce rizikového kapitálu pomohla českému startupu Partory, který díky tomu rozvíjí využití AI v průmyslovém nákupu a expanduje do zahraničí.
A právě tady bych chtěl skončit výzvou. Pokud mají české startupy zůstat doma a vyrůst v globální hráče, potřebují víc než pochvalu. Potřebují odvahu investorů rozbít dosavadní vzorce, vystoupit ze stínu „cihel“ a přijmout venture kapitál jako přirozenou součást moderního portfolia. Ano, je rizikovější. Ale bez rizika nebudeme nikdy víc než montovna. Svět už je jinde – a český kapitál by tam měl být také.
