Článek
Prezident Donald Trump chce získat pro Spojené státy Grónsko a i kvůli tomu hodlá od února uvalit dodatečné desetiprocentní clo na osmičku zemí, které se proti jeho přání postavily.
„Každá překážka, kterou postavíte do cesty obchodu, má nějaký dopad. Přitom nejdůležitějším obchodním vztahem na světě je dnes právě vztah mezi EU a USA. Ten již více než století zajišťuje prosperitu a bezpečnost na obou stranách Atlantiku,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Byznys výkonný ředitel Americké obchodní komory v České republice Weston Stacey.
Věří, že situace se může změnit třeba už díky volbám, které USA čekají. Jde o volby do Kongresu v polovině prezidentského období a často ukazují oblibu stávající hlavy Bílého domu. „V kalendáři existují konkrétní chvíle, kdy může ke změnám dojít. A změny mohou přijít i dřív. Nesmíme se dívat na dnešek jako na stav, který bude platit navždy. Dnes to vypadá jako obtížná situace, ale myslím, že pod tlakem, který na transatlantický vztah působí, znovu objevujeme jeho hodnotu. A demokracie není divácký sport,“ dodává Stacey.
Jak jako Američan, který žije v České republice už více než 25 let, vnímáte současnou situaci a kroky Spojených států? A jak chápete situaci kolem Grónska?
Grónsko je třeba vnímat v kontextu bezpečnostních vztahů mezi Evropou a Amerikou. Z pohledu americké obchodní komory doufáme, že řešení naplní bezpečnostní zájmy jak USA, tak Evropy a že proběhne v rámci stávajících pravidel a v rámci NATO.
A v rámci stávajících hranic?
Předpokládal bych, že ano.
Co si o tom podle vás myslí „obyčejní“ Američané? Má prezident Trump pro svůj postoj podporu?
Kdo je to „obyčejný“ Američan? Amerika je velká země a jak víte, velmi rozdělená. Polovina země si myslí jedno, druhá polovina něco jiného. Myslím, že je zatím příliš brzy na to říct se stoprocentní jistotou, co si Amerika o této věci myslí, protože se téma objevilo teprve o víkendu. Průzkumy ale ukazují, že anexi Grónska, jeho koupi, nebo získání silou podporuje méně než 20 procent. Řekl bych tedy, že je většina Američanů v tuto chvíli proti kroku administrativy, ale počkejme, jak se situace bude vyvíjet.
Administrativa USA změnila celní politiku
Pojďme k byznysu a hrozbě zavedení cel ve výši jednoho až 25 procent. Jak tenhle krok vnímá byznys? Jako zásadní změnu pravidel, nebo jako součást vyjednávací taktiky?
Myslím, že jsme se naučili nesnažit se vysvětlovat motivaci administrativy, ale reagovat na fakta. A faktem je, že USA změnily svou celní politiku, tato administrativa ji změnila. Státy na to sice mají právo, ale otázkou v USA – a té se nyní věnuje i naše centrála v Americe – je, zda má samotná administrativa pravomoc měnit cla bez souhlasu Kongresu.
Nejvyšší soud se tím zabýval na konci loňského roku a v nejbližších dnech očekáváme rozhodnutí. To bude mít dvě části. První bude verdikt, zda administrativa jednala v souladu s ústavou, či nikoliv. A druhou bude náprava, tedy pokud soud rozhodne proti administrativě, co bude muset udělat.
Očekává se, že verdikt půjde proti administrativě, což by mělo dopad i na současná jednání ohledně Grónska, protože tato cla pravděpodobně spadají pod tuto pravomoc. Je tedy poměrně vysoká šance, že kroky administrativy budou označeny za protiústavní. A pak nastane otázka, jak situaci napravit. Je sice řada spekulací, jak to může vypadat, ale počkejme si na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které přijde během několika dní.
Rozumím, že si počkáme pár dní. Ale pokud by cla skutečně začala platit, jak silně mohou zasáhnout transatlantický byznys?
Samozřejmě ho ovlivní. Zatím sice vidíme, že současná úroveň cel evropský export do USA zásadně neomezila. Co ale neznáme a nevidíme, jsou dodávky, které už do USA nejdou právě kvůli clům – tohle se nikde neeviduje. Víme jen o exportech, které se uskuteční. Takže další cla, a následná odvetná cla, byznys zasáhnou.
Každá překážka, kterou postavíte do cesty obchodu, má nějaký dopad. A náš argument je, že nejdůležitějším obchodním vztahem na světě je dnes právě vztah mezi EU a USA. Ten již více než století zajišťuje prosperitu a bezpečnost na obou stranách Atlantiku. Technologie, které z tohoto vztahu vznikly, pohánějí světovou ekonomiku, jsou základem naší obrany a vytvářejí daně, z nichž platíme stíhačky a zbraně. Takže do toho vztahu bychom neměli zasahovat. Měli bychom cla na obou stranách Atlantiku snížit na nulu a zároveň zvýšit investice do tvorby nových technologií.
Myslíte, že je to v současné situaci reálné?
Není to reálné hned zítra, ale věci se mění. V USA jsou v listopadu midterm volby, další prezidentské volby jsou pak v roce 2028. A v Evropě jsou také volby.
Takže budeme čekat do roku 2028?
Neříkám, že až do té doby. Jen říkám, že v kalendáři existují konkrétní chvíle, kdy může ke změnám dojít. A změny mohou přijít i dřív. Nesmíme se dívat na dnešek jako na stav, který bude platit navždy. Dnes to vypadá jako obtížná situace, ale myslím, že pod tlakem, který na transatlantický vztah působí, znovu objevujeme jeho hodnotu. A demokracie není divácký sport.
Pokud věříte, že transatlantický vztah je potřeba, nemůžete jen sedět a čekat, až něco udělá někdo jiný – musíte něco dělat sami. A o to se snažíme. Říkáme české vládě, EU i americké vládě: Pojďme na nulu v clech a ztrojnásobme investice do špičkových technologií.
Jak moc se firmy současné situace obávají? Vidíte, že kvůli napětí odkládají investice?
Ano, samozřejmě. Nejistota vytváří další nejistotu. Výsledkem je, že lidé čekají, co se stane, než začnou utrácet své peníze. Současné prostředí není dobré. A skutečná otázka pro firmy je tato: Evropskou i americkou ekonomiku jsme vybudovali na řádu, který je založený na pravidlech. Pravidla jsou důležitá, smlouvy jsou důležité. Posouváme se dnes k něčemu jinému? A pokud ano, jaké budou transakční náklady pro každou jednotlivou transakci, kterou uděláte? Protože tohle bude prostředí s nízkou důvěrou. A s odchodem od současného systému do neznáma budou spojené reálné náklady.
Jak vysoké?
To nikdo neví, ale budou výrazně vyšší než dnes.
Teď se objevil od Emmanuela Macrona požadavek na aktivaci evropské obchodní zbraně nazývané bazuka, tedy na digitální služby jako Meta, Amazon a omezit přístup ke státním zakázkám v Evropě. Co by to znamenalo?
Jako u všeho ostatního – každý takový krok proti firmám má své důsledky. Firmy si dnes dělají starosti, že se stávají terčem konfliktu mezi vládami. Vlády jsou na sebe naštvané, tak míří na společnosti. Myslím, že vlády musí být v tomto ohledu velmi opatrné, protože je v tom určitá nespravedlnost: Trestáte firmu, která nenese odpovědnost za to, kvůli čemu jste naštvaní.
Navíc každé takové opatření vytváří další náklady, další škody pro ekonomiku a vyvolává odvetu. A to, čemu chceme zabránit, je spirála stupňujících se kroků, které nakonec poškodí všechny.
Firmy ve válce nejsou, ty chtějí dělat byznys
Vnímáte to jako začátek, nechci použít slovo válka, ale začátek jakési obchodní války?
Ne, podle mě to není obchodní válka. Firmy spolu ve válce nejsou. České a americké společnosti se naopak snaží dělat společně byznys čím dál víc. Nejde o válku byznysu. Je to spor mezi vládami. Dlouhodobý spor. A neměli bychom říkat, že začal v roce 2024 nebo v roce 2016.
Dlouhodobě se hromadila nedorozumění a z nich plynoucí frustrace, které nás dovedly až sem. Otázka zní, jak to vyřešit. A je možné to vyřešit, aniž bychom zásadně poškodili klíčový faktor globálního bohatství, tedy transatlantický vztah? Jsme velmi blízko tomu, že by k takovému poškození mohlo dojít. A jen na závěr, já nechci ukazovat prstem na francouzského prezidenta a tvrdit, že on je ten, kdo vytahuje „bazuku“. Tohle se týká všech. Není to o jedné straně, ale o obou stranách. A musíme najít řešení, které umožní firmám dělat to, co chtějí, tedy vzájemně spolu obchodovat.
Vy už mnoho let stojíte v čele amerického byznysu v Evropě. Jak se během té doby změnil obraz Ameriky v očích investorů? A jak se mění v poslední době?
Musíme to rozdělit. U lidí, kteří s Amerikou dělají byznys dlouhodobě, se vnímání příliš nezměnilo. Jsou frustrovaní z toho, že americká vláda hraje jinou roli než v minulosti, ale své americké obchodní partnery stále považují za dobré partnery. A americký trh stále vidí jako místo, kde lze vydělat peníze – pokud se prostředí, například celní politika, opět stane předvídatelným. Takže u zkušených hráčů se vnímání příliš nemění. Změny vidíme spíš na okraji – u těch, kteří americký trh neznají a nemají tam žádnou síť kontaktů. Ti jsou teď pochopitelně zdrženliví a do USA se jim nechce vstupovat.
