„Státem posvěcené rabování se zvětšuje.“ Okupační správa vyhání lidi z domů

To nedávno zveřejněné video z okupovaného Mariupolu obletělo svět. Je na něm zachyceno, jak představitelé ruské okupační správy obcházejí bytové domy, lepí na dveře oznámení o vystěhování a dávají obyvatelům najevo, že o své domovy mohou přijít.

Terčem jsou zejména Ukrajinci, kteří odmítli přijmout ruské občanství, případně si nevyřídili ruské doklady. V některých případech tak lidé čelí vyhazovu z bytů, které jim patřily ještě před začátkem plnohodnotné invaze v únoru 2022.

Podle Petra Andrjuščenka, bývalého poradce mariupolského starosty a šéfa Centra pro studium okupace, zahájily ruské úřady v Mariupolu novou vlnu zabavování bytů, které jsou označovány jako „bez vlastníka“.

První známky se objevily už na jaře. V březnu ukrajinské Centrum národního odporu upozornilo, že okupační úřady v Mariupolu začaly některé byty odpojovat od energií a dalších služeb. Právě tak měly zjišťovat, které nemovitosti jejich majitelé opustili a které by následně bylo možné zabavit.

„S příchodem léta se tempo státem posvěceného rabování zvýšilo,“ řekl Andrjuščenko koncem dubna.

Současné vystěhovávání navazuje na to, co Rusko v okupovaném městě připravovalo několik měsíců.

„Nejdřív přišli sousedi s tím, že dostali oznámení. Pak se objevilo i na našich dveřích. Člověk žije ve vlastním bytě a najednou neví, jestli v něm bude moci zůstat i za pár týdnů,“ napsala jedna z obyvatelek města v diskuzi jednoho z mariupolských telegramových kanálů.

„Nejhorší je ten pocit bezmoci – nikdo vám nic nevysvětlí a každý den čekáte, co přijde dál,“ dodala.

„Náš dům přežil bombardování, ale teď máme přijít o byt kvůli papírům. Patřil našim rodičům a ti ho pak předali nám. Schovávali jsme se v něm během bojů a dnes nám někdo říká, že už nám nepatří. Mám pocit, že nás tím vymazávají nejen z domu, ale i z celého města,“ svěřila se v jedné z místních online diskuzí další obyvatelka Mariupolu.

Podobný postup se netýká jen Mariupolu, ale i dalších okupovaných částí Ukrajiny. Úřady mají v různých regionech postupně zavádět systémy evidence nemovitostí, které umožňují označit majetek jako „opuštěný“ a následně ho převést pod kontrolu místních správ.

Například v Chersonské oblasti přišel o svůj majetek muž, který s exmanželkou vlastnil hotel nedaleko Azovského moře. Poté, co oblast po začátku invaze opustili, zůstal na místě správce. Loni se do objektu nastěhovali noví lidé. Následně dostal nálepku „bez vlastníka“ a byl převeden pod místní správu. Majitel se o tom dozvěděl až zpětně a uvedl, že podle jeho informací měl být objekt dále přidělen jiným lidem.

„Na jedné straně říkají, že se vlastník musí do 30 dnů dostavit a prokázat vlastnictví. Jenže přes filtrační proces se člověk skoro nedostane,“ posteskl si 75letý obyvatel Severodoněcku, kde k těmto praktikám dochází také. Narážel na to, že cesta zpět do okupovaných oblastí je pro mnoho lidí složitá a často nemožná.

V jiném případě z Doněcké oblasti byl byt označen za opuštěný, přestože jeho majitel žil na území kontrolovaném Ukrajinou. Když rodina později viděla, že v bytě už bydlí noví lidé, popsala situaci jednoduše: „Viděli, že je celý dům skoro prázdný, a nastěhovali tam nové obyvatele, aby to vypadalo, že je všechno v pořádku.“

Na tento trend upozorňuje i lidskoprávní organizace Human Rights Watch, podle níž Rusko v okupovaných oblastech systematicky využívá administrativní procesy k zabavování civilního majetku.

Ve své nejnovější zprávě zdokumentovala 16 konkrétních případů na základě přímých svědectví vlastníků. Ve dvou z nich úřady zabavily majetek bez jakéhokoli předchozího upozornění.

Podle HRW však jde jen o malý vzorek mnohem rozsáhlejšího problému. Při analýze soudních databází na okupovaných územích objevila přibližně 8000 řízení souvisejících s převodem nemovitostí „bez vlastníka“.

Monitorovací mise OSN pro lidská práva na Ukrajině navíc do listopadu 2025 evidovala více než 38 tisíc nemovitostí označených jako potenciálně opuštěné, z nichž nejméně 5557 už okupační úřady v Doněcké a Luhanské oblasti oficiálně zařadily mezi „opuštěný“ majetek.

Ruské úřady zároveň loni uvedly, že ve čtyřech okupovaných regionech identifikovaly na 550 tisíc nemovitostí bez potřebné dokumentace, které se tak mohou stát terčem podobných kroků.

Právní základ pro podobné kroky vytvořil dekret ruského prezidenta Vladimira Putina z prosince 2025. 

Dokument umožňuje okupačním úřadům převzít kontrolu nad nemovitostmi, které vykazují známky toho, že jsou „bez vlastníka“. V praxi se však často jedná o byty Ukrajinců, kteří před boji uprchli, byli zabiti během ruského obléhání města, nebo se na okupované území nemůžou vrátit.

Okupační správa plánuje většinu takto zabavených bytů dále využít. Andrjuščenko přibližuje, že některé nemovitosti mají být prodány novým zájemcům, jiné posloužit jako služební bydlení pro zaměstnance veřejného sektoru.

Šéf samozvané Doněcké lidové republiky Denis Pušilin dokonce otevřeně prohlásil, že úřady převezmou domy a byty obyvatel, kteří Mariupol po začátku války opustili.

„Jde o systematické vyvlastňování. Moskva se tím snaží měnit demografii okupovaných území a upevnit tam vlastní kontrolu,“ popsala pro Seznam Zprávy ukrajinská válečná reportérka Zarina Zabriská, která se roky věnuje studiu okupovaných území.

Podle kritiků se Mariupol mezitím proměňuje ve výkladní skříň ruské propagandy o takzvaných nových územích. Kreml ho vykresluje jako obnovované město pod ruskou správou, zatímco se zároveň snaží potlačit vzpomínky na těžké obléhání z roku 2022, kdy agresor Mariupol více než dva měsíce ostřeloval a bombardoval, což si vyžádalo tisíce ukrajinských obětí.

Na místech zničených domů vyrůstají nové budovy a oficiálně se mluví o obnově. Řada lidí, kteří Mariupol opustili nebo byli nuceni odejít, si tak kladou otázku, jestli se ještě někdy budou moct vrátit tam, kde strávili celý život.

Oficiální obraz města, který se objevuje v ruských médiích, podle místních neodpovídá realitě. Mnozí z těch, kdo v Mariupolu zůstali, žijí dál v domech, které nejsou opravené. Často nejde spolehlivě elektřina, chybí teplo i základní léky.

„Ruská televize ukazuje nové domy, ale skutečný Mariupol vypadá jinak. Stačí zajít o pár ulic dál a najdete rozbité školy, nemocnice a celé čtvrti, které nikdo neopravuje,“ popsala šestadvacetiletá Marina, která chtěla z města odejít, ale zůstala kvůli nemocným prarodičům. Jméno je změněné z důvodu ochrany její identity.

Lidé ve městě jsou zároveň podle jejích slov čím dál víc odříznutí od okolního světa a odkázaní na ruský informační prostor. Aby mohli zůstat ve svých domech a mít přístup ke službám, museli mnozí přijmout ruské občanství.

„Bez ruského pasu nedostaneme lékaře, nemůžeme pracovat ani pobírat výplaty,“ vylíčila další Mariupolanka.