Článek
O úmrtí v pátek večer informoval server iDnes.cz s odvoláním na dceru Terezu Brodskou. Ta vzkázala, že prosí veřejnost i média o respektování soukromí.
Brejchová stanula před kamerou poprvé jako školačka, rychle se stala jednou z nejobsazovanějších hereček. Vyhledávali ji filmoví a později i divadelní režiséři. Účinkovala ve stovce celovečerních a televizních filmů, k těm nejznámějším patřily Vlčí jáma, Vyšší princip, Každý den odvahu, Mladý muž a bílá velryba, Zánik samoty Berhof či Kráska v nesnázích.
Pražská rodačka Brejchová nevystudovala konzervatoř ani DAMU. Její otec rozvážel mléko, matka byla v domácnosti. Ve třinácti letech dívku objevil režisér Ladislav Helge, když hledal obsazení do filmu Olověný chléb. „Vybral si mě, asi že jsem byla fotogenická. Krásná ne, ale fotogenická. O talentu řeč být nemohla,“ vzpomínala později.
Po debutu šla Brejchová dělat písařku a starala se o mladší sourozence. Netrvalo však dlouho a pohledná herečka začala dostávat jednu roli za druhou. Kvůli nim nakonec odešla z domova i práce. Zářila ve filmech Jiřího Krejčíka Vyšší princip a Probuzení, kde si užila roli chuligánky. Točila v Německu, Rakousku a Maďarsku, objevovala se na titulních stránkách zahraničních magazínů.
Zásadní pro ni byla spolupráce s režisérem Evaldem Schormem na snímcích Návrat ztraceného syna nebo Vlastně se nic nestalo. Zdeněk Podskalský zase objevil její komediální talent. „Mám zkušenost, že čím větší herec, tím je skromnější a slušnější,“ vzpomínala Brejchová na počátky své dráhy.
Herečka Jana Brejchová (na fotografii z roku 1973) u knihovny ve svém bytě.
Už v 60. letech z ní média udělala sexsymbol, herečka se ale dokázala přehrát do charakterních úloh a nenaplnila se její obava, že skončí jako „stárnoucí diblík“. Práce měla vždy hodně, v dobách největší slávy točila i šest filmů ročně. Hrála mimo jiné v muzikálech Kdyby tisíc klarinetů a Noc na Karlštejně či komediích 60. a 70. let, například Zabil jsem Einsteina, pánové… či Hodíme se k sobě, miláčku…?.
Spoustu úloh měla také v televizi, byla třeba královnou v pohádkové sérii o princezně Arabele. Z jejích pozdějších vážnějších snímků vynikají Citlivá místa z roku 1978 o vztahu mezi matkou a dcerou, kde si zahrála s vlastní dcerou Terezou, či drama Skalpel, prosím, natočené podle knihy Valji Stýblové s Miroslavem Macháčkem v hlavní roli.
Od poloviny 90. let Brejchová dávala stále větší přednost divadlu a její role před kamerou se daly spočítat na prstech jedné ruky. „Divadlo mě pohltilo, je svobodnější, mohu si vybrat, co chci hrát. Mohu oslovit režiséra, herce. Ve filmu dostanete scénář a buď ho vezmete, nebo ne,“ řekla k tomu.
Na jevišti si navíc procvičovala paměť. Bojovala tak s neurologickými potížemi. Postup nemoci se ale zastavit nepodařilo a v říjnu 2013 přišel kolaps. Od té doby žila herečka v léčebně.
Jana Brejchová zářila v československých, německých i maďarských filmech.
„Překvapilo mě, kolik maminka každý rok natočila filmů. Ta její obrovská filmografie včetně televizní tvorby. Samozřejmě jsem to věděla, ale netušila jsem, jak až moc pracovala. To bylo neuvěřitelné, často točila i dva filmy najednou,“ řekla o ní v roce 2022 její dcera Tereza Brodská u příležitosti vydání knihy Moje máma Jana Brejchová, v níž zachycuje matčiny vzpomínky.
Filmovou novinářku Janu Podskalskou zase překvapilo, jak „tahle naše nejzářivější filmová hvězda“ trpěla malou sebedůvěrou a ustavičně o sobě pochybovala. „Člověk by to do ní neřekl vzhledem k tomu, jakou kariéru má za sebou, ale byla to velká pokora k profesi, k práci, kterou dělala,“ uvedla Podskalská.
Připomněla také, že vedle Česka natáčela Brejchová v Německu, Maďarsku nebo Rakousku. „Myslím si, že je to škoda, že by se dostala i do Hollywoodu. Bezpochyby se na tom podílela totalitní bublina, ve které žila a která jí neumožňovala překračovat hranice tak svobodně, jak by si přála,“ řekla publicistka na karlovarském festivalu, kde knihu v roce 2022 představila.
Jana Brejchová si v sedmnácti letech vzala začínajícího režiséra Miloše Formana. Vydrželi spolu tři roky. Poté byla rok provdána za německého herce Ulricha Theina, potřetí se provdala za kolegu Vlastimila Brodského. Manželství, ve kterém se narodila dcera Tereza, vydrželo 18 let.
Později žila Brejchová přes deset let s Jaromírem Hanzlíkem, začátkem 90. let se sblížila s Jiřím Zahajským. Žili spolu až do jeho smrti v roce 2007.
Osobitá herečka se na dlouho stala symbolem českého filmu. Už ve dvaceti obdržela prestižní cenu na mezinárodním festivalu ve švýcarském Locarnu za roli v Krejčíkově dramatu Vyšší princip. Za vedlejší roli v Krásce v nesnázích režiséra Jana Hřebejka k ní roku 2007 putoval Český lev. O tři roky později získala dalšího za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. V roce 2004 jí tehdejší prezident Václav Klaus udělil vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.
