Komentář: Sezona vypjatých nervů je zpět, reforma přijímaček zamrzla v půlce

Přijímací řízení na střední školy prošlo v roce 2024 výraznou proměnou. Po letech nikam nevedoucích debat se s odřenýma ušima podařilo zavést centralizované digitální přihlašování a párování uchazečů se školami.

Šlo o důležitý a povedený krok. Přijímačky totiž nejsou jen soutěží o místa na nedostatkových školách. Jde v nich také o každoroční velké nervy, stres a nejistoty desetitisíců dětí, jejich rodičů a prarodičů. Ve hře je také velká administrativní zátěž vedení škol, zejména ředitelů. Je proto třeba, aby systém byl vůči zainteresovaným občanům přátelský, srozumitelný, předvídatelný a v neposlední řadě férový.

Na prahu další přijímačkové sezóny je ale třeba si jasně říct jedno: digitalizace byla posunem kupředu, ale zdaleka to nestačí.

Problematice netržního rozdělování vzácných služeb a statků, včetně míst na školách, se věnují ekonomicko-matematické výzkumy, za které už byly uděleny i Nobelovy ceny. Asi ne náhodou tento obor s anglickým názvem Mechanism design theory v češtině dosud nemá široce srozumitelný ekvivalent.

Teorie jasně ukazuje, že dobrý systém přijímaček eliminuje potřebu taktizování při podávání přihlášek a stimuluje k vyjadřování skutečných preferencí při výběru škol. V těchto ohledech měl a nadále má český systém velké rezervy.

Jádrem problému zůstává omezení počtu podaných přihlášek, dříve na dvě, nově na tři školy. To uchazeče a jejich rodiče staví před nežádoucí dilema. Kam se ještě „troufnou“ přihlásit, kde se o to raději ani nebudou pokoušet a kde to naopak bude na „jistotu“.

Při takovém rozhodování je každá rada drahá. Rozhodování je extrémně náročné na informace, zkušenosti a čas rodičů. I proto současný systém nadále tak moc znevýhodňuje děti se slabším sociálním rodinným zázemím.

Potřeba taktizovat má mnohé neblahé důsledky. Data z takticky podaných přihlášek zkreslují skutečný zájem o školy a obory. O ty nejžádanější se část uchazečů totiž vůbec nepokusí, aby nepromarnili nic ze tří vzácných možností. Méně žádané školy naopak vycházejí z dat o podaných přihláškách lépe, než by odpovídalo reálnému zájmu. Podle zkreslených informací pak kraje jako zřizovatelé středních škol a Ministerstvo školství neefektivně plánují školní kapacity.

Některé uchazeče hodně svazuje i skutečnost, že přihlášky se reálně podávají na jednotlivé obory škol. Není proto výjimkou, že uchazeč vyčerpá všechny přihlášky na tři obory jediné školy. Nejistota přijetí a stres s tím spojený tak rostou.

Dokončení reformy vyžaduje řadu dalších změn. Především je nutné časově předsunout testování a vyhlášení výsledků před okamžik podávání přihlášek. Rodiče i jejich děti pak budou mít realističtější představu o šancích na přijetí, takže volba nebude probíhat tak naslepo jako dosud. I to uleví stresu a sníží potřebu náročného taktizování.

Smysl dává zapojit do testování všechny žáky devátých tříd, a nejen ty, kteří se hlásí na maturitní obor. Vždyť právě o těch, kteří se na maturitní obor nehlásí, bychom toho díky testům mohli zjistit nejvíce. Někteří by se díky tomu mohli dozvědět, že se zbytečně podceňovali a že ve skutečnosti na maturitní obor mají.

Testy by se staly oporou při rozhodování o vzdělávací cestě, nikoli jen prostým mechanismem selekce. Pomáhaly by odhalovat talentované děti, kterým se dnes snadno může stát, že je stávající systém zařadí hluboko pod jejich schopnosti. A navíc by bylo možno v datech sledovat dlouhodobé trendy ve výsledcích celé žákovské populace, o kterých dosud věrohodně nevíme v podstatě nic.

Bude zřejmě potřeba změnit i charakter zkoušek. Testy pro celý věkový ročník by měly citlivě rozlišovat dovednosti v celém jejich spektru. Gymnázia a další výběrové školy by mohly navíc požadovat testové dodatky citlivě rozlišující dovednosti u poměrně úzké skupiny uchazečů na hraně přijetí.

Bylo by také záhodno oslabit roli časového omezení na vypracování testu, a tedy roli drilu v přípravě žáků na testy a odolnost jednotlivců proti stresu. Vedle jedné povinné sestavy by šlo testy rozšířit o volitelné varianty. To by mnoha školám ulevilo od organizace vlastního testování. Lépe by to také odráželo rozmanitost nabízených středoškolských oborů a omezilo hodně úzké zaměření dosavadního testování.

Výše uvedené změny umožní výrazně zvýšit současné maximum tří škol na přihlášce. Tím by zmizela přetrvávající potřeba taktizování při výběru tří škol na přihlášku. Potřebu taktizovat při řazení vybraných tří škol zrušil počítačový algoritmus odloženého přijetí zavedený v roce 2024.

Ten zaručuje, že nejlepší strategií je nijak netaktizovat a nezkreslovat své preference (více v naší původní studii). Pointa odloženého přijetí nespočívá v časovém odkladu přijetí, ale je podstatou počítačového algoritmu, kterým se párují školy s uchazeči na základě jimi vyjevených preferencí v přihláškách.

Obava, že by velký počet přihlášek administrativně zahltil školy s talentovými zkouškami, bude mít také řešení. Školy by si pro účast uchazečů ve školním testování mohly předem jako podmínku podání přihlášky stanovit minimální výsledek v jednotném celostátním testování. Není fér bránit hrozbě zahlcení vybraných škol přísným limitem tří škol na přihlášce jako dosud.

Realizace výše popsaných změn nebude triviální. A nejde pouze o to, že se změny musí naprogramovat. Musí se změnit i složitá logistika přijímaček a s tím spojená legislativa. Reálná praxe navíc může skrývat i nečekaná překvapení. I proto by se vše mělo řádně předem vyzkoušet a před ostrým spuštěním by měla proběhnout osvětová kampaň.

Jako reálný termín zavedení změn se jeví až rok 2028. Je nadějné, že reformu i termín opakovaně zmiňuje i staronový ministr školství Plaga a zmínku najdeme i v programovém prohlášení vlády. Vlastně by šlo o úspěch, pokud se tak velký pokrok povedlo zrealizovat tak rychle.

Ponechal jsem dosud stranou, ale připomenout to zde musím, že příčinou traumat z přijímaček je i obrovský a dlouhodobě neřešený nesoulad mezi strukturou nabídky středních škol se strukturou poptávky. Ne nutně na celostátní úrovni, ale na úrovni dopravně přirozených regionů. Jisté změny v tomto ohledu započaly v posledních dvou letech, ale poměrně pomalé a zatím jen někde.

Současný systém přijímaček je bezpochyby lepší než to, v čem jsme se trápili do roku 2023. Dotažení změn by přineslo mnoho benefitů: snížení žákovských a rodičovských traumat, omezení role sociálních bariér a lepší využívání potenciálu skrytých talentů, větší spravedlnost ve výsledcích, kvalitnější informace o struktuře poptávky a vývoji výsledků základního vzdělávání, další snížení administrativní zátěže škol.

Dokončení reformy přijímaček nabízí mnoho dobrého za minimum peněz, kterých se zrovna v našem školství zoufale nedostává.