Volají o pomoc, i když už míří ke kolejím. U dětí přibývá myšlenek na smrt

Za jediný rok stoupl o čtvrtinu počet dětí, které se na Linku bezpečí obracejí kvůli sebevražedné tematice. Za poslední dva roky téměř o polovinu.

Kvůli pokusům o sebevraždu, jejich přípravě nebo sebevražedným myšlenkám se vloni děti a mladiství krizové službě ozvali v 7314 případech.

Pokud trend bude pokračovat - což zatím vypadá jako pravděpodobné -, může počet kontaktů se sebevražednou tematikou dosáhnout 10 tisíc už letos nebo v roce 2027. Pro srovnání: v roce 2017 řešila Linka bezpečí toto téma v 1195 případech, tedy zhruba desetkrát méně.

Alarmující čísla rostou dlouhodobě, na takto skokový nárůst ale odborníci nejsou zvyklí. Kromě dětí, které volají kvůli sebevražedným myšlenkám, ale přibývá i těch, které sebevražedný pokus započaly nebo k němu mají velmi blízko.

„Volající již například drží v ruce léky nebo směřuje ke kolejím a podobně. Takových kontaktů máme víc než tři denně, což mi přijde opravdu vysoké číslo, zvlášť když víme, že se na nás neobracejí všichni, kteří takto jednají nebo přemýšlejí,“ upozorňuje vedoucí krizových služeb Linky bezpečí Hana Píšová.

„Děti se na nás ale primárně obracejí ve fázi, kdy o tom přemýšlejí, mluví o tom, zvažují to. Tyto myšlenky velmi často nevyplývají z toho, že mají touhu zemřít a chtějí zmizet ze světa, ale spíš hledají úlevu od trápení, které prožívají,“ dodává.

Počty dětí, které se rozhodly ukončit svůj život, nicméně mírně rostou. V posledním sběru dat jich bylo nejvíc za poslední dekádu - roce 2023 vlastní rukou zemřelo 48 dětí a mladistvých do 19 let. Sebevražda je pak čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí ve věkové skupině od 15 do 29 let.

V hovorech na krizovou linku se loni výrazně častěji objevovala i další závažná témata. Syndrom týraného a zanedbávaného dítěte (CAN) se týkal téměř tří tisíc kontaktů, což představuje meziroční nárůst o 23 procent.

Výrazně přibylo také témat souvisejících s prostředím internetu, se kterými se děti a dospívající potýkají stále častěji. Interventi nejčastěji řešili případy kyberšikany – například ve společných třídních skupinách na WhatsAppu –, kyberstalking, sexting nebo takzvané „fake nudes“, tedy falešné svlečené fotografie vytvořené pomocí umělé inteligence.

Častěji se objevovaly také poruchy příjmu potravy, úzkostné stavy a další psychické potíže, často v kombinaci s problémy vznikajícími v online prostředí.

Rostoucí statistiky ale podle odborníků mohou být do určité míry i pozitivní zprávou. Naznačují totiž vyšší informovanost dětí i jejich větší ochotu o potížích mluvit. „Část situací, se kterými se na nás děti obracejí, může souviset s tím, že se učí být k sobě citlivější, lépe vnímat, jak se cítí, a dokážou své prožívání pojmenovat. Problémy v sobě nedusí, ale hledají pomoc, vědí, kam se obrátit, a nebojí se o ni říct. I to je svým způsobem dobrá zpráva,“ myslí si Píšová.

Na Linku bezpečí je dlouhodobě obrovský nápor. Jen vloni interventi přijali přes 100 tisíc kontaktů. Zhruba každý druhý člověk se ale napoprvé nedovolá - kapacity jednoduše nestačí, potýkají se navíc s nedostatkem kvalifikovaného personálu.

„Snažíme se klienty motivovat, aby to nevzdávali a zkusili zavolat znovu. Podle našich údajů platí, že kdo vydrží, zvládne to a zkusí zavolat dvakrát a víckrát - což vyžaduje trpělivost a odhodlání -, tak se k nám dovolá téměř v 90 procentech,“ popisuje Píšová.

Linka je určená především dětem a mladým lidem do 26 let. Většinu těch, kdo se na ni obracejí, tvoří dívky – nejčastěji ve věku mezi 14 a 17 lety. Postupně ale přibývá i chlapců.

Výjimkou nejsou ani dospělí, kteří vědí, že linka není primárně pro ně, ale v těžké chvíli hledají jakoukoli pomoc nebo radu, kam se obrátit. Krizové linky tak občas suplují nedostupnou terapeutickou péči.

Rodiče i další dospělí, kteří mají k dětem blízko, se nicméně mohou obrátit na takzvanou rodičovskou linku. Funguje po telefonu, na chatu i e-mailu – každý si tak může zvolit způsob, který je mu v danou chvíli nejbližší. Linku nyní využívají v 66 procentech matky dětí, ve 13 procentech otcové a ve zbylých procentech ostatní příbuzní a pedagogové.

Dlouhodobou slabinou systému zůstává dostupnost návazné odborné péče. Chybějí terapeuti i další specialisté, kteří by byli k dispozici v rozumném čase a zároveň měli smlouvu se zdravotními pojišťovnami. Pro řadu rodin i mladých lidí je proto psychoterapie finančně nedosažitelná, a to i přes částečné příspěvky pojišťoven.

Vyhlídky do budoucna přitom nejsou příliš optimistické. Podle Píšové nelze očekávat, že by psychické obtíže dětí a dospívajících samy odezněly. Spíše naopak – potřeba odborné pomoci bude s velkou pravděpodobností dál růst.

Nejpalčivějším problémem je podle ní nedostatek dětských psychiatrů - téma, o kterém se mluví dlouho, stále se ho ale nedaří řešit. „Neřekla bych, že by se tomu nevěnovala pozornost, mluví se o tom, ale nedaří se nacházet účinná řešení,“ myslí si Píšová.

Jednou z překážek je mimo jiné složitý a zdlouhavý atestační proces, který vstup nových odborníků do praxe výrazně brzdí. „Nedostatek dětských psychiatrů je opravdu alarmující. To už není téma za pět minut dvanáct, ale hodně po dvanácté,“ varuje.

Navíc velká část současných specialistů je v důchodovém věku a v příštích letech může z praxe odejít, což by kapacity pochopitelně ještě víc snížilo.

Problémem bývá ale i přístup okolí dětí. „Setkáváme se s tím, že děti si o pomoc řeknou, ale rodiče to zlehčují, odmítají to přijmout jako téma. Tvrdí, že děti přehánějí, že je to vlivem mobilů nebo že se navzájem napodobují, a jejich volání o pomoc neslyší,“ upozorňuje Píšová. „Nechci říct, že je to vždy, ale v našich kontaktech to výjimka není.“

Duševní zdraví Čechů se obecně zhoršuje. Symptomy alespoň středně těžké deprese nebo úzkosti podle nedávno publikovaného výzkumu PAQ research reportuje nejvíc lidí od začátku koronavirové pandemie v roce 2020 - 18 procent dospělých. To je třikrát víc lidí než před covidem. Častěji ohrožují právě mladé lidi, ale také ženy a ty v tíživé finanční situaci.

V akutních případech jsou k dispozici krizová centra, kam lze přijít i bez objednání. Tyto služby jsou bezplatné a hrazené ze zdravotního pojištění, většinou stačí mít u sebe průkaz pojištěnce. Klienti jsou přijímáni okamžitě a některá centra nabízejí i krátkodobá lůžka. Slouží tak k rychlé stabilizaci psychického stavu a k nasměrování na další odbornou pomoc.