Jak poznat bezpečný led: Zkuste do něj uhodit klackem a poslouchejte zvuk

Největší chyba, které se může bruslař dopustit, je euforie a přílišné nadšení. Tak to alespoň vnímá Jan Stodola, dálkový bruslař a autor knihy Na bruslích Českou republikou.

Podle něj se dá tloušťka ledu odhadnout například podle zvuků, které led vydává, ale existuje i řada dalších „fíglů“, které přispívají k bezpečnému bruslení. Víte například, k čemu vám při bruslení může pomoct násada od lopaty a proč při proboření nemá smysl zkoušet se vyhoupnout na led ze svislé polohy?

Jak se pozná bezpečný led?

Způsobů je hned několik. Jedním z nich jsou například praskliny, které v ledu můžeme pozorovat. Jak led roste, zvětšuje se jeho objem, ale zároveň pracuje v sevření břehů a je jimi limitován, tudíž v něm vznikají praskliny.

V případě čirého ledu je jimi vidět skrz led a lze podle nich odhadnout, zda je led silný, nebo naopak slabý. Pokud vodní plocha teprve zamrzá a vrstva ledu je zatím příliš tenká, většinou je jednolitá a praskliny se v ní neobjevují.

Důležitým ukazatelem jsou i zvuky, které led vydává. Pokud jdeme kolem rybníka a z ledu se ozývají silné hluboké a dunivé zvuky, jde o známku toho, že led pracuje a roste. Naopak vysoké zvuky vydává tenký led, na kterém je pohyb nebezpečný.

Je třeba se bát trhlin, které se na ledě rozbíhají při bruslařově pohybu?

Je zcela normální, že se led vlní a není statický. Bruslař nebo bruslaři na něm mohou vytvořit vlnu, kterou led vyrovnává tím, že na něm „jede“ trhlina. Toho se obvykle není potřeba bát. Varovným signálem jsou paprskovité trhliny, kterých je větší množství a rozbíhají se od jednoho místa. Ty mohou značit, že je led tenký a hrozí proboření. Obecně je led aktivní a tím, že pracuje, se může objevit celá řada jevů, tedy nejen prasklin.

Jaké další jevy lze pozorovat?

Může vzniknout například ledová bariéra, která je důsledkem prasknutí ledu a pohybu ker proti sobě. Lze si to představit podobně jako tektonickou činnost. Ze stejného důvodu se mohou objevit i příkopy v ledu, které jsou zalité vodou. Někdy je jejich hloubka jen pár centimetrů a dají se bez problémů přejet na bruslích, ale jindy v nich bruslař „zahučí“ třeba až po kolena, proto je rozhodně lepší se jim vyhnout.

Jak podle zvuků ledu pozná bruslař jeho tloušťku?

Je trochu zrádné, že bruslař, který se pohybuje na ledu, je nikdy sám neslyší. Slyší je člověk, který jede patnáct, dvacet metrů za ním, nebo jde právě v té chvíli kolem rybníka. Existují ale i způsoby, jak může sám bruslař zjistit, jak hluboké, nebo naopak vysoké tóny led vydává.

První z nich je dřevěná tyč nebo silný klacek, kterým několikrát silně uhodí na stejné místo do ledu. Vytvoří tím rázovou vlnu, která se v případě, že je tam kriticky tenký led, za patnáct, dvacet metrů ozve velmi vysokým tónem. Když je led velmi silný, většinou není slyšet nic, protože ta vrstva je natolik mocná, že ji není možné rozechvět. Další možností je poslat po ledu před sebe například těžkou kru nebo těžký kus dřeva. Výsledkem je opět zvuk ledu, podle kterého se dá orientovat.

Souvislost mezi tónem, který vydává led, a jeho sílou je i vědecky dokázaná a mně osobně právě zvuk ledu několikrát zachránil před ledovou koupelí. Jel jsem například po ledu, který vypadal pevný a kompaktní. Průběžně jsem ťukal holí před sebou, až se najednou ozvaly vysoké tóny, které připomínaly zpěv slavíků. Zpozorněl jsem a zjistil, že mám před sebou oblast, kde byla tloušťka ledu pouhý jeden centimetr a ten by mě rozhodně neunesl.

Lidé s absolutním hudebním sluchem dokonce dokáží podle výšky tónů ledu poměrně přesně určit jeho tloušťku. Hluboké a dunivé zvuky mohou na někoho působit trochu strašidelně, ale jsou vždy bezpečné, a tudíž žádoucí.

Velké diskuse panují kolem toho, kolik centimetrů ledu je dost.

Na to není jednoduchá odpověď, protože samozřejmě záleží i na kvalitě ledu. Nicméně existuje vzoreček, podle kterého se dá vypočítat bezpečná tloušťka ledu. Hranice proboření je u průměrného dospělého člověka 2,8 centimetrů. Jako bezpečná zóna se udává dvojnásobek této hodnoty. Trojnásobek už je potom označován za komfortní zónu, u které bychom mohli pomalu začít uvažovat o tom, že unese osobní auto a pro bruslaře je už naprosto bezpečná. Ale, jak už jsem zmínil, je potřeba vzít v úvahu i kvalitu ledu.

Je bezpečné, když po mrazivých dnech přijde obleva a na ledě se objeví vrstva vody?

To z hlediska bruslení vůbec nevadí. Naopak, jde o situaci, kterou mnozí bruslaři vyhledávají kvůli její fotogeničnosti. Na vodě se lépe zrcadlí obraz okolní krajiny, je velice hezké a bruslaři o tom zážitku mluví jako o bruslení na vodě.

Vrstvička vody na ledě nevadí ani z hlediska bezpečnosti, protože chrání led před teplem. Jak se voda odpařuje, odčerpává teplo ze svého okolí, tedy nejen ze vzduchu nad sebou, ale i z ledu. Pokud je tedy pod ní dostatečně silná vrstva ledu, není se čeho bát.

Co když se teploty opět sníží a vrstva vody na ledu umrzá?

Záleží na tom, jestli stačila ona vrstva promrznout až k ledovému podkladu – a potom to může být z hlediska bruslení i lepší, protože se tím vyhladí různé nerovnosti na ledu. Pokud není vrstva vody dostatečně promrzlá, aby se spojila s ledovým podkladem, vznikne dvojitý led, u kterého sice nehrozí proboření do vody, ale je nepříjemný při bruslení, protože se v něm může probořit brusle a hrozí pád.

Pak je tu situace, kdy na led nasněží.

Ani to z hlediska bezpečnosti nevadí, protože sníh se chová stejně jako voda a chrání led před odtáváním. Mimochodem - když se v minulosti hrály mezinárodní hokejové zápasy na venkovních kluzištích a ještě neexistovaly kryté stadiony s umělým ledem a chlazením, několikrát došlo k situaci, kdy kvůli oblevě začal led odtávat. Řešilo se to tím, že se na led naházel lopatami sníh, který ho chránil do té doby, než začalo znovu mrznout. Pak se sníh odhrnul a hrálo se dál.

Z pohledu komfortního bruslení je ale samozřejmě rozdíl, zda pod sebou máte několik centimetrů napadaného prašanu, kterým projedete bez omezení, nebo ušlapaný či přemrzlý sníh.

Jaký je největší mýtus, se kterým se v rámci bruslení setkáváte?

Strach ze spodních proudů, které narušují zespodu led. Nic takového neexistuje. Voda samozřejmě neustále proudí. Ale pokud se jedná o řeku a proudění je příliš velké, jako například v případě peřejí, nebo nedostatečně mrzlo, led se zkrátka vůbec nevytvoří. A ani v případě rybníků a přehrad žádné spodní proudy tloušťku ledu neovlivňují. Jiná situace je u pramenů, které vyvěrají ze dna a které mohou mít za následek výrazně tenčí vrstvu ledu nebo oblast, kde se led vůbec nevytvoří. Ale to je v našich podmínkách velmi raritní záležitost, navíc jsou taková místa většinou na ledové ploše dobře patrná.

Jaké jsou nejčastější chyby při bruslení?

Velmi častou chybou, které se dopouští rekreační bruslaři stejně jako ti, kteří bruslí téměř profesionálně, je jízda s mobilním telefonem. Pokud do něj člověk kouká, snadno přehlédne nebo přeslechne varovné signály, přehlédne nerovnost na povrchu, díru vysekanou rybáři a podobně.

Co vy osobně považujete za tu největší chybu?

Myslím, že chybou s jednoznačně nejtragičtějšími následky a největším počtem utonutí je bruslení, kdy člověka naprosto pohltí nadšení a euforie. Letošní zima je zatím z hlediska bruslení výjimečná a zamrzly i ty vodní plochy, na kterých mnoho let led vůbec nebyl. Navíc jde většinou o led velmi kvalitní s pěkným povrchem. Na brusle se tak vydali i lidé, kteří na nich nestáli třeba dvacet let. Vzpomenou si na to, jak bruslili jako děti, rozjedou se, jsou naprosto nadšení, a právě v té euforii přehlédnou například díru v ledu. U bruslení vždy stoprocentně platí, že by člověk měl bruslit s chladnou hlavou.

Co dělat, když se už člověk proboří?

Zásadní je nepanikařit. Uklidnit se a dát si pár sekund na to, aby si rozmyslel, co bude dělat. Z toho vyplývá i další zásada, a tou je absence rychlých pohybů. Pokud kolem sebe v ledové vodě člověk zběsile kope a máchá rukama, jednak si tím ubírá energii a jednak například ostatním ztěžuje svou záchranu.

Pokud bude mít člověk dost sil, aby vylezl sám, jak to udělat?

Obvykle se z díry v ledu vylézá ve stejném směru, ze kterého bruslař přijel, protože tam byl led ještě natolik pevný, že ho unesl, a je tedy velmi pravděpodobné, že ho unese znovu. Nemá smysl se na led zběsile drápat a snažit se na něj vyhoupnout ze svislé polohy. Naopak je nutné na něj jakoby vyplavat.

Co to znamená?

Člověk se položí na vodu a dělá nohama stejný pohyb, jako když plave kraula - tedy kope jimi. Tak vyplave na led. Je to samozřejmě lehčí, pokud má bruslař k dispozici takzvané vyprošťovací bodce, které zabodne do ledu a neklouže díky nim zpátky. Ale jde to samozřejmě i bez nich. V případě, že se led prolamuje, je potřeba opakovat „vyplouvání“ a v klidu pokračovat tak dlouho, dokud se člověk nedostane na plochu, která je dostatečně pevná. Znovu bych ale rád zdůraznil, že naprosto zásadní je nepanikařit a postupovat s rozvahou.

Člověk by měl jít bruslit s tím, že se to může stát, ale ničemu nepomůže, když v takové situaci propadne panice. Pak se totiž jeho šance na záchranu výrazně snižují. Pokud dojde k proboření, voda má jeden až dva stupně a člověk by v ní měl být schopen vydržet až dvacet minut.

Dvacet minut v ledové vodě?

Může to znít nelogicky, ale chrání ho i oblečení. Samozřejmě se při pádu do vody kompletně promočí, ale slouží jako bariéra, takže mezi oblečením a tělem vznikne vrstvička vody, která se zahřeje tělesným teplem. Oproti tomu pokud jde například člověk plavat do studené vody jen v plavkách, proudění vody mu odebírá tělesné teplo mnohem rychleji.

Jaké vybavení byste doporučil běžnému bruslaři?

Důležité jsou vyprošťovací bodce. To samozřejmě neplatí pro případ, že si jdeme zabruslit na rybník v obci, kde bruslí všichni a je tam nad vší pochybnost silný led. Ale pokud chceme vyrazit například na velkou plochu, kde předtím nikdo nejezdil nebo tady jezdilo jen málo lidí, potom jsou vyprošťovací bodce výbornou pomůckou. Ani bodce ale samozřejmě nejsou samospásné a stále je při proboření potřeba myslet na to, aby byl člověk při vyplouvání na led schopný vyrovnat tělo do vodorovné polohy.

Když jede například skupina bruslařů na výlet, velmi doporučuji takzvané házečky, což je lano s pytlíkem se zátěží, které se dá hodit člověku, který potřebuje vyprostit. Stejně tak bych doporučoval zkoušecí tyč, o které jsem už mluvil a která umožňuje vyzkoušet tloušťku ledu – ať už tím, že člověk s její pomocí led přímo prorazí, nebo se zorientuje pomocí zvuků ledu. Není to přitom nic složitého, podobná zkoušecí tyč se dá vyrobit například z násady na lopatu.

Jaká je z hlediska bruslení letošní zima?

14. dubna je svátek svaté Lidvíny, což je patronka bruslařů. Tou dobou ve střední Evropě definitivně končí bruslařská sezóna a pak se můžeme pobavit o tom, jaká byla. Ale zatím je to velmi dobré, protože kvalita povrchu ledu byla za uplynulé dva měsíce výrazně lepší, než je obvyklé. Navíc tento rok je zamrzlo víceméně všude v České republice, což je také výjimečné. Tato bruslařská sezóna je tak zatím výrazně lepší než většina sezón v minulosti.