Brity štve migrace, ale chtějí zpátky do EU

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Použijeme naši znovunabytou suverenitu, abychom přinesli změny, které si lidé odhlasovali. Migraci dostaneme pod kontrolu,“ prohlásil v den brexitu, 31. ledna 2020, tehdejší premiér Spojeného království Boris Johnson.

Šest let po vystoupení z Evropské unie ale mají Britové pocit, že se tak nestalo. A že je na tom, co se migrace týče, jejich země ještě hůř než před brexitem.

Přitom právě počty imigrantů byly podle průzkumu společnosti Lord Ashcroft Polls druhým nejčastějším důvodem, proč si občané Spojeného království svůj odchod z EU odhlasovali. Absolutní priorita to byla pro každého třetího voliče opuštění Unie.

„Lidé měli pocit, že brexit problém imigrace vyřeší. Dnes je však zřejmé, že se tak nestalo. Právě proto jsou nyní lidé – zejména ti, pro které je to klíčové téma – silně rozhořčení. Mají pocit, že jim politici, především Konzervativci, lhali,“ říká pro Seznam Zprávy Tim Bale, profesor politologie z Queen Mary University of London, který se otázkám migrace dlouhodobě věnuje.

Data britského Office for National Statistics (ekvivalent Českého statistického úřadu) skutečně zaznamenávají významný nárůst přistěhovalců do Spojeného království po roce 2020, tedy během vlády Konzervativní strany. Zatímco před brexitem přicházelo do Spojeného království zhruba o 200 tisíc lidí ročně víc, než odcházelo, v roce 2023 tato čísla dosahovala téměř jednoho milionu.

Hlavní rozdíl je ovšem v tom, kdo konkrétně do Británie přichází. Přírůstek přistěhovalců ze zemí Evropské unie začal klesat už po referendu v roce 2016 a v červnu 2022 dokonce poprvé spadl do záporných hodnot. Jinými slovy, z Británie se víc občanů Evropské unie odstěhovalo, než kolik do ní přišlo žít.

Tento trend se dotýká i „tradičních“ menšin ve Spojeném království jako Rumunů a Poláků. Těch podle výpočtů statistiků odešlo mezi roky 2024 a 2025 přibližně 24, respektive 19 tisíc.

Jenže zároveň přišel prudký nárůst počtu imigrantů ze zemí mimo EU. Pro srovnání: zatímco mezi lety 2020 a 2021 přišlo do Británie asi 93 tisíc Indů, o dva roky později to bylo přes 300 tisíc. Jak ukazuje následující graf, tento trend kulminoval mezi lety 2022 a 2023, kdy z Británie odešly desetitisíce Britů a občanů Evropské unie, ale za stejné období přišlo přes milion občanů zemí mimo Evropskou unii.

Je ovšem potřeba tato čísla správně interpretovat: přibližně 200 tisíc z těchto imigrantů tvořili lidé prchající z Ukrajiny (přibližně 80 tisíc se ovšem po roce 2023 opět odstěhovalo). Dalších asi 130 tisíc jsou přistěhovalci z Hongkongu, kterým britská vláda umožnila zjednodušenou cestu k vízu a potenciálně i k občanství po zavedení kontroverzního hongkongského zákona o národní bezpečnosti.

Nárůst je ale patrný i jinde. Jen v roce 2022 bylo lidem mimo Evropskou unii vydáno 600 tisíc studijních víz, což představovalo více než stoprocentní nárůst oproti roku 2019. Je třeba dodat, že ze studijního víza je možné přejít na absolventské, a tímto způsobem začít v zemi i pracovat.

Nejvyšší podíl přímých pracovních víz pak zahrnoval sektor zdravotnictví a sociálních služeb, kam v roce 2022 zamířilo více než 70 tisíc imigrantů mimo EU. Jde o přímý důsledek rapidního poklesu zájemců o práci v tomto sektoru mezi občany EU – například na pozice zdravotních sester se od odhlasování brexitu v roce 2016 hlásí přibližně o 87 % méně lidí. Zároveň bylo díky zvláštnímu typu víza pro pracovníky v tomto sektoru možné jednodušeji se ve Spojeném království usadit.

Seznam Zprávy oslovily několik Britů, kteří pobývají na různých místech Spojeného království. Všichni se shodují, že zvýšenou migraci osobně ve svých životech nijak nepocítili. „Myslím, že nárůst žadatelů o azyl udělal z migrace jednoduchý cíl pro média,“ vysvětluje si nárůst nespokojenosti s migrací Ryan z Watfordu.

V některých lokalitách pociťují po brexitu i opačný problém – nedostatek ekonomických migrantů. „Všiml jsem si, že především hotely na venkově mají problém přilákat nové pracovní síly, protože rapidně ubylo Evropanů, kteří by chtěli ve Skotsku pracovat. Ti, kteří přišli jako uprchlíci, jsou často izolovaní ve svých komunitách,“ říká Charlie ze skotského města Dumfries.

Od nástupu Labouristů se navíc zřetelně zpomalil i nárůst imigrantů ze zemí mimo EU. Proč se tedy rekordní počet Britů staví k migraci odmítavě?

„Zásadní je to, že pozornost veřejnosti a médií se přesouvá od legální migrace k ‚nelegální migraci‘, tedy k lidem připlouvajícím v malých člunech přes Lamanšský průliv. To znamená, že i když legální migrace vykazuje klesající trend, obavy z migrace obecně zůstávají stále vysoké,“ vysvětluje Bale.

V roce 2025 se podle vládních statistik na malých člunech dostalo do Británie více než 41 tisíc lidí. V rekordním roce 2022 to bylo ještě o čtyři tisíce víc. Nejčastěji jde o Eritrejce a Afghánce. Ačkoliv jsou tato čísla v kontextu oficiální migrace relativně nízká, jde o široce medializované a diskutované téma.

„Čistá migrace (rozdíl v celkovém počtu imigrantů a emigrantů - pozn. red.) v posledním roce výrazně klesla a dál se snižuje. Jenže tady přichází ten podstatný paradox: většina Britů je přesvědčena o pravém opaku. Podle lednového průzkumu, který nedávno zveřejnil The Guardian, si dvě třetiny respondentů myslely, že migrace stoupá. Ve výsledku se veřejnost stále cítí frustrovaná,“ komentuje Monika Brusenbauch Meislová, docentka politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a hostující profesorka na Aston University a Loughborough University London.

Vláda Keira Starmera na začátku února zveřejnila zprávu, že se jí od jejího vzniku podařilo vyhostit „přes 58 tisíc nelegálních migrantů a zahraničních kriminálníků“.

„Labouristická strana se sice snaží ukázat pevnou ruku, ale zatím se jí přesvědčit veřejnost příliš nedaří. A politicky z toho nejvíc těží Reform UK v čele s Nigelem Faragem, které dlouhodobě rostou preference,“ hodnotí Brusenbauch Meislová.

Protiunijní a protiimigrační strana Reform UK v některých průzkumech dosahuje až k 35 % a při hypotetickém přepočtu na mandáty by sama mohla mít v Dolní sněmovně většinu (britští poslanci se volí většinovým hlasováním v jednotlivých obvodech). A sám Farage patřil mezi hlavní tváře kampaně za odchod z EU.

Právě v tom tkví ale zajímavý paradox britské politiky. Rekordní počet lidí vnímá migraci jako problém, rekordní počet lidí by volil jasně protiimigrační stranu a snaha zamezit migraci byla také jedním z hlavních důvodů, proč Britové hlasovali pro brexit.

A přesto stále víc Britů říká, že odchod z Evropské unie byla chyba.

Za návrat do EU by se v červnu loňského roku podle průzkumu YouGov přimlouvalo přibližně 56 % občanů Spojeného království. „Rejoin“ podporuje i čtvrtina původních voličů brexitu v roce 2016 a 16 % těch, kteří podporují Reform UK.

Znamená to tedy, že je Británie na paradoxní cestě zpátky do Evropské unie s Nigelem Faragem v čele? Jak pro Seznam Zprávy vysvětluje ředitel pro politiku, volby a veřejná data společnosti YouGov Anthony Wells, není tomu úplně tak.

„YouGov se pravidelně ptá lidí, které tři problémy považují za nejdůležitější pro zemi. Od doby, kdy došlo k brexitu, podíl těch, kteří mezi nimi uvádějí brexit, klesl z více než 50 na 13 %. To znamená, že i když nyní existuje mírná většina ve prospěch opětovného vstupu do EU, neznamená to, že právě tato otázka bude pro voliče klíčová při rozhodování ve volbách,“ říká Wells.

„Podpora Reform UK je především protestem proti systému, establishmentu, dvěma hlavním stranám, pocitu, že ‚nás nikdo neposlouchá‘. Strana nabírá voliče zejména na základě frustrace, kulturních válek a nedůvěry v současné elity. Farage přitahuje lidi, kteří nejsou nutně proti EU jako takové, ale cítí, že jejich hlasy se ztrácejí v systému. Navíc je Farage hluboce polarizující postavou. V očích svých podporovatelů je přímý, odvážný, podle nich říká to, co si ostatní myslí. Pro zbytek veřejnosti je ale nepřijatelný, až toxický,“ komentuje Brusenbauch Meislová. V posledním průzkumu YouGov deklaruje nedůvěru vůči Farageovi 71 % lidí.

Z dat navíc vyplývá, že migraci považují za příliš vysokou v podstatě všechny skupiny obyvatel Spojeného království, a to včetně voličů setrvání v Evropské unii (56 %), voličů velmi proevropských Liberálních demokratů (63 %), obyvatel Londýna (57 %), a částečně dokonce i voličů do 24 let, z nichž 35 % říká, že je migrace příliš vysoká, a 33 %, že je tak akorát.

Starmerův kabinet na vzrůstající odpor vůči migraci zareagoval plánem na snížení čisté migrace do Spojeného království na maximálně sto tisíc lidí ročně, a to od roku 2029. Podle některých odborníků ale takový plán zdecimuje právě výše zmíněný sektor sociální péče, ve kterém v roce 2025 působilo přes 450 tisíc cizinců a toto číslo dlouhodobě roste.