Článek
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Česká televize, vyzbrojená patnáctistránkovou analýzou Ústavu pro jazyk český, přišla před olympiádou s novým přípisem ohledně přechylování ve sportovních přenosech. My, koncesionáři z redakce Šuplíku, jsme ho prostudovali a myslíme si o něm své.
Je šťastné, že se ohlášená pravidla pravděpodobně týkají jen sportu, a ne zpravodajství ze světa kultury a celebrit, někdy i politiky. Protože jejich zvučné krédo zní: „Přechylování příjmení všech žen (pokud to zakončení příjmení umožňuje), bez ohledu na to, zda jde o Češky, nebo cizinky.“
Překládáme si to tak, že ČT sport se v zájmu české mluvnice a bezprostřední srozumitelnosti vydala konzervativní cestou. Přechylovat se bude, novoty nebudou.
O mrzení je v souvislosti s přechylováním a nepřechylováním postaráno vždycky. Jak připomínají lingvisté i televizní sporťáci: nejde se zavděčit všem. Aktuálním výsledkem je „kompromis“, který černého Petra propůjčuje těm, jimž přechylování vadí, anebo by aspoň ubrali na jeho míře ve veřejné řeči.
Podle ČT se „přechylování ženských příjmení (podle pravidel českého jazyka, tedy s výjimkami) posunulo z racionální debaty do emocionálního vymáhání něčeho, co se zároveň u (mužských) cizích příjmení porušuje, aniž by se nad tím kdokoli pozastavoval“. A odpůrci přechylování jsou „nejhlasitější skupinou, s ohledem na odpor vůči dosavadní praxi“.
To je, vzhledem k tomu, o jak háklivé téma pro leckoho jde, vyjádřeno nepřesně i necitlivě.
Vždyť letitá přechylovací praxe se drolí jaksi sama od sebe. Ať už jde o média, běžné dialogy, jména žen v úředních dokumentech anebo prostě o to, že se Česko otevírá světu a nežijí tu zdaleka jen Češi a Češky jako polena.
Když tedy už, tak „emociální vymáhání“, natož „hlasité“, by se dalo připisovat těm, kdo přechylovat odmítají, i těm, kdo na přechylování trvají. A právě takové schéma překáží racionální debatě. Která se naštěstí pořád vede a donekonečna vést bude.
Není to tak, že jedněmi zmítají emoce, kdežto druzí třímají pochodeň zdravého rozumu. A není to tak, že jedna nebo druhá možnost „zvítězí“ tím, že „se zavede“.
O redakční stanovisko Šuplíku jsme se pokusili už dřív a vypadá asi takhle: „Rozlučme se s předpisy, co je správné. Místo toho potřebujeme jazykový rozum i cit, ustavičnou práci s dorozuměním a respektem vůči českému jazyku a vůči ženám, jejichž jména v něm vystupují.“
To je sice - možná - hezké, ale také se tu musíme přihlásit k empatii vůči těm, kdo sport v televizi v cuku letu komentují a potřebují nějaká sjednocující pravidla. Je dobře, že byla zveřejněna. A rozumíme, že divákům vadí, když jim připadá, že v (ne)přechylování není řád, a že si stěžují.
Jistou patovost situace vyjadřuje i ukázka z analýzy Ústavu pro jazyk český: „Vyhovět všem kritickým hlasům je nemožné už proto, že jdou často proti sobě. Hlasy kritizující přechylování příjmení cizinek se jeví jako dosti silné (to však jistě neznamená, že jde o převládající postoj; je zapotřebí počítat zde s tzv. efektem mlčící většiny), avšak lze předpokládat, že neméně silné by v případě nepřechylování příjmení byly i hlasy proti němu.“
Připomnělo nám to Víťu Jakoubka a jeho sociologický výzkum, Vrať se do hrobu!: „Valná většina maturující mládeže již našla zodpovědný přístup k životu, existuje však ještě nejméně padesát procent těch, kteří životní zodpovědnost teprve hledají.“ S válkou, respektive s racionální debatou o přechylování je to nemlich stejné. Co do odhadovaného poměru sil.
Přečtěte si ještě jiný Šuplík o přechylování:
Bereme to, co píšou lingvisté i sporťáci: „Z pohledu jazykového systému jednoznačně vítězí přechýlené podoby příjmení, a to jak u Češek, tak u cizinek, a to především proto, že umožňují skloňování příjmení a jeho bezproblémové začlenění do české věty.“ To je důležitá kvalita, ale do týmu Přechyluje se! kvůli ní redakce Šuplíku nevstoupí. Praneteř herečky Giny Lollobrigidy, italská rychlobruslařka Francesca, pro nás ani olympiádě není „Lollobrigid(a)ová“, i když i s tím dokážeme být v míru. Rozum & Cit.
Ale ze smířlivého nastavení jsme slevili u toho, co uvádí přechylující ČT sport na konci:
Snažíme se sportovkyním i dalším ženám s nepřechýlenou variantou příjmení vysvětlit, že úprava jejich jména není vedena neúctou nebo svévolí, ale snahou udržet srozumitelnost a jazykový systém české věty. Jinak řečeno: stejně jako měníme skloňováním Vaše křestní jméno, potřebujeme občas ve větě vyjádřit Vaše příjmení v jiném než prvním pádě. Stejně tak, jak to dělá mnoho jiných jazyků – a stejně tak, jak ohýbáme mužská příjmení. V případech, kdy ani takové vysvětlení nepomůže, budeme i nadále respektovat výslovné přání nositelky nepřechýleného příjmení.
Ženami s nepřechýlenou variantou příjmení se tu myslí pravděpodobně Češky, české občanky a sportovkyně. Že jim lidé z televize vysvětlují, proč jejich jméno „upravují“, je sice slušné, ale ještě slušnější by bylo si takové vysvětlování odepřít rovnou. A nechávat jméno automaticky tak, jak je, necvičit s ním ve jménu jazykového systému české věty.
Přechylovat příjmení není totéž jako skloňovat křestní jméno. Třetí pád „Janě Novákové“ místo „Janě Novák“, protože její nepřechýlené příjmení podle své směrnice přechylujeme, by byla nezdvořilost. Dotazovat se jí, jestli s tím souhlasí, zavání trapností, tedy pokud připustíme, že to bude ve všech případech proveditelné. (Turnaj WTA teď samozřejmě vyhrála tenistka Sára Bejlek, protože se tak jmenuje, ne Sára Bejlková, protože si přejeme skloňovat.)
Ano, nepřechylovat (a neskloňovat) by bylo česky nesystémové, komentátorům to může komplikovat práci a diváci si jako vždycky budou stěžovat. To všechno ale stojí za námahu, přemoci přechylovací sklon a českým sportovkyním vyjít vstříc bez váhání. A ne až jako poslední možnost „když vysvětlení nepomůže, nadále respektovat výslovné přání nositelky nepřechýleného příjmení“. Výslovné přání, sic!
Nepřechýlená příjmení se od roku 2022 zapisují do matrik a dokladů bez úředních podmínek, záleží čistě na rozhodnutí dotyčné osoby, není o čem mluvit. Tak to má být a mělo to platit dávno. V tomhle se přechylovací pravidla sportu ČT vracejí v čase nazpátek.
