Článek
Čtete ukázku z newsletteru Kauzy Seznam Zpráv, ve kterém každý týden reportéři z našeho investigativního týmu shrnují podrobnosti a zákulisí nových kauz z vysoké politiky i byznysu. Pokud vás newsletter zaujme, přihlaste se k odběru!
Když Babiš před Vánocemi teatrálně oznamoval, že se navždy a nevratně vzdává Agrofertu, hlásila to všechna média skoro v přímém přenosu. Byli i tací, kteří na sociálních sítích nabádali, aby se v tom už nešťouralo. Že fondem se opravdu vzdává vlivu. Fond je prý slepý, Babiš odstřižený, konec příběhu o střetu zájmů.
Jenže stačily necelé dva měsíce a můžeme konstatovat, že místo konce šlo spíš o mezihru. Pochybnosti byly zcela namístě. „Je to lež,“ napsal kolegům do Deníku N Andrej Babiš. Reagoval tak na naše zjištění, že o svěřenském fondu, kam hodlá přesunout Agrofert, leccos zamlčel.
„Platí jednoznačně to, co jsem řekl dříve. Udělal jsem mnohem víc, než po mně zákony vyžadovaly. Akcie firmy, kterou jsem budoval téměř třicet let, se mi nikdy nevrátí,“ zopakoval svou mantru. Bylo to klasické slovíčkaření. Nejde totiž o akcie.
Kolega Lukáš Valášek upozornil, že si premiér v mechanismu, který měl zahladit jeho střet zájmů, nechal zadní vrátka. A statut svěřenského fondu navíc obsahuje i další pojistky, které pochybnosti ještě prohlubují.
Babiš tvrdil, že jeho děti se k Agrofertu dostanou až po jeho smrti. Jak ukazuje doposud utajovaný dokument, není to pravda. Takzvaná nezávislá správa fondu skončí v okamžiku, kdy Babiš odejde z vlády či se ocitne v demisi (což, jak známe z minulosti, může být i doba delší než krátká).
V tu chvíli se fond přepne do rodinné správy a jeho děti budou moci pravidla překopat. Jak varovala protikorupční organizace Transparency International, v mezní situaci mohou správcem fondu udělat i Andreje Babiše.
Rodinná rada se má navíc řídit kodexem, který ovšem není součástí statutu. Další černá skříňka, do níž vidí jen Babišova rodina. Fond je tak slepý hlavně pro veřejnost.
Ale už samotný text statutu obsahuje viditelné pojistky, které promítají do správy fondu přání zadavatele, jak statut označuje Andreje Babiše staršího. „Zadavatel má zájem, aby předávaný majetek (…) alespoň po dobu jeho života zůstal zachován ve funkční struktuře a celistvosti,“ píše se hned na straně 2.
Jinými slovy: Ať už bude vláda Andreje Babiše měnit jakýkoliv zákon či dotační program, bude vědět, že impérium, zaparkované ve svěřenském fondu, se nezměnilo; má stejné zájmy, sahá si na stejné dotační tituly, prodává stejné zboží jako dřív.
„Co jiného je střet zájmů?“ ptá se v trefném komentáři kolega Jirka Nádoba. „Co bude Babiš hájit třeba na unijním summitu, kde se bude rozhodovat o nastavení celoevropské dotační politiky v zemědělství? Všechny české zemědělce, nebo spíš ty větší? Jak v tu chvíli dostane z hlavy, že to či ono rozhodnutí ovlivní tak či onak výši jeho pozůstalosti?“
Premiérovo kličkování pokračuje i v dalších detailech. Když jej Transparency International vyzvala, aby statut zveřejnil, tvářil se, jako by jej ani nečetl. „Já s tím nemám nic společného, protože já jsem ten fond nezaložil, takže je to nesmyslný požadavek,“ tvrdil premiér, ač byl podle notářského zápisu velmi dobře informovaným zadavatelem.
„Se základními požadavky ohledně fungování fondu v době Rodinné správy byl Zakladatel (tím je společnost Roklen Holding – pozn. red.) dostatečně seznámen v rámci příslušné komunikace se Zadavatelem (ano, tím není nikdo jiný než Babiš – pozn. red),“ stojí v listině.
A protože slovíčkaření Babišovi opravdu jde, rozhodli jsme se, že celý osmnáctistránkový dokument přepíšeme a dáme jej volně k dispozici jako veřejnou službu. Aby si každý mohl text nastudovat.
Nešlo nám přitom jen o čtenáře. V absurdní situaci se ocitli i státní úředníci, kteří budou rozhodovat o tom, zda odblokovat tok veřejných peněz do Agrofertu. Babiš sice musel text statutu vložit do státního registru, ale zákon do něj většinu institucí, které kontrolují dotace a veřejné zakázky, nepustí.
Téma už se nevrátilo ani do vysílání všech médií, která před svátky Babišovo „odstřižení“ oznamovala. Ta veřejnoprávní nevyjímaje. A pokud přece jen ano, tak s těžko pochopitelným otálením.
Zatímco téma v Česku utichá, v Bruselu zbystřili. „Babiš čelí obviněním, že zcela nepřerušil vazby na své zemědělské impérium. Uniklý dokument oživuje obavy ze střetu zájmů,“ píše nejvlivnějším bruselský deník Politico a připomíná, že Evropská komise už oznámila, že bude Babišovo řešení zkoumat.
Řečeno s mírnou nadsázkou, v Česku se mlčí, v Bruselu se čte statut.
Co jsme také zjistili:
Milion k milionu. Není obviněn, takže raději plaťte, říká právní analýza o odvolaném šéfovi Správy železnic Jiřím Svobodovi. Policisté v jeho trezoru našli 80 milionů a drahé hodinky. Podle doporučení právníků, k němuž se dostal kolega Vojta Blažek, mu přes všechna podezření nejspíš vyplatí několikamilionové prémie a odstupné.
Vybaven na vraždění. Podařilo se nám zrekonstruovat sled událostí v Chřibské na Děčínsku, které vyústily v krveprolití. Jak plyne z nových informací, stačilo málo, a mrtvých či zraněných mohlo být mnohem víc. Střelec se totiž na vražedné řádění náležitě vybavil.
Policie vs. poslanec. Na tento případ jsme narazili tak trochu nechtěně. Při popisování malé domů poslaneckého novice z hnutí ANO Jiřího Svobody vyšlo najevo, že o transakce jeho rodiny se pilně zajímá policie. A ta nově zajistila nemovitosti za desítky milionů korun. Kauzu sleduje Radek Nohl.
Nemocnice jako hořící past. Získali jsme výsledky kontroly hasičů ve Fakultní nemocnici Brno. Je to v podstatě dlouhá soupiska šlendriánu a nepochopitelného nepořádku, který by v případě požáru z osmnáctipodlažní budovy vytvořil hořící past.
Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští neděli se na vás opět těšíme u dalšího vydání!
