Článek
Jsou to skoro dva měsíce, co Andrej Babiš v krátkém videu se zármutkem oznámil, jak se nadobro odstřihne od Agrofertu a tím vyřeší obnovený problém se střetem zájmů.
Mimo jiné padly tyto dva výroky: „Rozhodl jsem se nevratně vzdát firmy Agrofert, se kterou už nebudu mít nic společného.“ A: „Mé děti ani manželka nebudou mít na Agrofert žádný vliv ani nebudou čerpat žádný finanční prospěch.“
Mnozí aplaudovali, jak obětavě a elegantně se nově nastupující premiér k tehdejší podmínce prezidenta postavil. Jiní namítali, že několikaminutový monolog je málo a že bude lepší celý záměr hodnotit až se znalostí detailů a příslušných dokumentů. Ten hlavní už známe – a je z něj zjevné, že pochybovači z druhé skupiny měli dobré tušení.
Babišův slib před Vánoci vyzněl tak, že firma bude ve správě cizích odborníků, a to až do jeho smrti. Že až pak připadne dědicům. A že do té doby bude fond fungovat jako pojistka nezávislosti – jako přepážka mezi rodinou na straně jedné a Agrofertem coby jedním z největších příjemců dotací v zemi na straně druhé.
Redakce Seznam Zpráv teď získala zakladatelskou listinu nového svěřenského fondu RSVP Trust, kam má být Agrofert umístěn. A z ní jde vyčíst trochu jiný – širší – výklad.
Stačí, aby Babiš skončil ve vládě nebo jen podal demisi – takto výslovně to ve statutu fondu stojí - a v tu chvíli „režim nezávislé správy automaticky skončí“ a nastupuje režim nový, definovaný jako „rodinná správa“. Vlády se ujímá rodinná rada, složená z Babišových potomků. A může fond dál spravovat podle svého.
Ve svém videu – které bylo donedávna jediným zdrojem informací o principu nově zřízené struktury – Babiš mluvil jen o tom, jak bude fungovat nezávislá správa. O druhém režimu pomlčel. Pro vyhodnocení celého vztahu rodiny k Agrofertu jde ale o zásadní detail.
Za pár let, už po demisi ve vládě nebo v případě volební prohry a výměny politické garnitury, půjde fond překlopit z módu, kdy ho ovládají cizí lidé, do jiného módu. V něm mají de facto vše pod palcem Babišovi blízcí. Vnitřní pravidla mohou překopat (padá tedy slib, že na Agrofert „nebudou mít žádný vliv“), hypoteticky k vlivu mohou zpátky pustit otce zakladatele.
Toto nemá daleko k uspořádání, kdy byl Agrofert dříve zaparkován ve svěřenských fondech prvního typu. V těch fondech, které Evropská komise vyhodnotila jako účelovou kličku před paragrafy. Unijní audit v roce 2019, kterým celá sága o Babišově střetu zájmů začala, toto řešení neuznal a nárok na dotace vyplacené po dobu Babišova působení v předchozí vládě napadl.
Vracíme se tedy do stejného bodu, v jakém jsme za vlády ANO už jednou byli. Zemi řídí člověk, jehož firma je zaparkovaná kdesi bokem mimo jeho přímou kontrolu. Zároveň se ale k němu může jednou vrátit a hlavně z podnikání koncernu – k němuž neodmyslitelně patří čerpání dotací – má přímý prospěch premiérova rodina.
Co jiného je střet zájmů? Co bude Babiš hájit třeba na unijním summitu, kde se bude rozhodovat o nastavení celoevropské dotační politiky v zemědělství? Všechny české zemědělce, nebo spíš ty větší? Jak v tu chvíli dostane z hlavy, že to či ono rozhodnutí ovlivní tak či onak výši jeho pozůstalosti? Není správnější Agrofert z nároků na dotace rovnou vyřadit, tak jak se o to pokoušely unijní orgány už v roce 2019?
Bude zajímavé detailně sledovat další dění. České úřady, které o proplácení dotací rozhodují, by nyní správně měli na žádosti Agrofertu odpovědět dotazem, jak to se správou firmy aktuálně je a kdo z dotací nakonec bude těžit. Český zákon o střetu zájmů je děravý a vágní. V celé EU ale současně platí i unijní předpis, který je napsaný důsledněji a míří přímo k podstatě.
Nejde o žádnou nesrozumitelnou právničinu, příslušný článek je krátký a zcela srozumitelný: „Ke střetu zájmů dochází, je-li z rodinných důvodů, z důvodů citových vazeb, z důvodů politické nebo národní spřízněnosti, z důvodů hospodářského zájmu nebo z důvodů jiného přímého či nepřímého osobního zájmu ohrožen nestranný a objektivní výkon funkcí účastníka finančních operací.“
Stačí jen hrozba, že nestrannost člena vlády je ohrožena. Což se nyní děje. Těžko si dělat iluze, že se v Česku ve státní správě někdo – v době rušení služebního zákona a propouštění nepohodlných lidí – zvedne a dotace pro Agrofert začne systematicky zastavovat.
V EU to s proplácením ale může dopadnout vzhledem k jasnému textu unijního nařízení všelijak. Třeba tak, že Brusel opět odmítne některé dotace proplatit a ve střetu zájmů se ocitne rovnou celý český stát. Bude vymáhat peníze po firmě, kterou premiér odkázal své rodině? Nebo spíš po Evropské unii, jak to v minulém sporu tohoto typu doporučoval dnešní ministr zemědělství?
Vše mělo být nadobro vyřešeno, ale s Babišovým střetem zájmů si ještě užijeme.
