Zlatá medailistka Maděrová je paličák. „Vítězství se nerodí ze strachu,“ říká

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje v Itálii/

Byl to silný symbol. Ester Ledecká zrovna stála snad u patnáctého televizního rozhovoru. Smutně rozebírala, proč vypadla už ve čtvrtfinále paralelního obřího slalomu. Dav fanoušků ale bouřil. Protože za jejími zády se odehrávalo velké olympijské finále.

Dolů se pro zlatou medaili řítila další česká snowboardistka Zuzana Maděrová.

Když jí bylo čtrnáct let, sledovala právě zlatou jízdu Ledecké. Doma u televize v roce 2018 prohlásila, že už žádná olympiáda nebude bez ní. Před čtyřmi roky se dostala do Pekingu, teď v Itálii vyhrála zlatou olympijskou medaili v paralelním slalomu.

Otec se nejdřív na její jasnou vizi moc netvářil. „Podporoval mě, ale spíš cítil, že si to představuju jak Hurvínek válku. Olympiáda je přece něco navíc,“ vybavuje si Maděrová.

V neděli si dali zlaté razítko, že si sport vybrala správně a cíle plní. „Máme s tatínkem navíc takový speciální rituál. Říkal, že se mu asi povedl. Měl strašnou radost, celá moje rodina byla nadšená,“ nadšeně vyprávěla olympijská vítězka.

Detaily o rituálu ale ven nepustí: „Ne, radši ne.“

V cíli předvedla ten nejkrásnější úsměv, který kdo v neděli v Livignu viděl. A na nehtech měla nalakovanou českou vlajku. Hodilo se to, když za ní okamžitě po dojezdu přišel prezident Petr Pavel. „Viděla jsem ho už po první jízdě, jak fandí a raduje se se mnou. Bylo to nádherné,“ chrlila ze sebe.

Základní rys nové olympijské šampionky? Paličatost.

„Takhle, nemohu si stěžovat. Bylo to horší, teď už je to docela v pohodě. Od doby, co začala něco jezdit, relativně nediskutuje a dělá, co se po ní chce,“ zkusil trenér Evžen Mareš nejdřív tvrdou hlavu své svěřenkyně maskovat.

Ale pak kápnul božskou. „Ok, je paličatá,“ usmál se. „Pokud jí chcete něco vnutit, je potřeba s ní relativně dost diskutovat. Tohle je boj. Ale jinak je to v pohodě. Když po ní chcete sto kliků, udělá je, jen se u toho bude blbě tvářit.“

Maděrová o tom dobře ví. „Z dlouhodobého hlediska se to projevuje určitě hodně. Ale dnes ne,“ podívala se na zlatou medaili, kterou měla na krku. „Měli jsme všichni stejný cíl a nikdo mi nic nerozporoval,“ v dobré náladě pokračovala.

Trenér Mareš ji přijal do skupiny jako osmiletou. Ne, teď nečekejte pohádku, jak Zuzana Maděrová byla geniální talent už od kolébky. „Měl jsem tam starší děti. Zuzku jsem vzal, protože se znám s jejím tátou,“ přiznal s úsměvem kouč.

Námluvy byly celkem přímé. „Přišel a řekl mi: Hele, vole, potřebuju tady dítě, chce jezdit na prkně, tak já ti Zuzku přivedu. No a takhle jsme začali,“ vysvětlil na rovinu Mareš.

Postupně se ukázalo, že Zuzka umí. Někdy ve čtrnácti letech se začala zábava měnit ve větší dřinu. Když dodělala střední školu, liberecké Dukle řekla, že se chce sportu věnovat naplno. Na vysokou se když tak přihlásí až časem. Tím pádem dostala i profesionální podmínky, aby v kariéře mohla pokračovat.

„Ale ani ty začátky neměla snadné,“ vybavuje si Mareš. „Vzali jsme ji ve čtrnácti na první soustředění. Stojíme nahoře, říkáme si, že jede dobře, je ostrá jak břitva,“ vybavuje si kouč.

Pak to přišlo. „Najednou vyjela ze slalomové dráhy na sjezdovku a zrovna ji tam sestřelil jeden Polák. Bylo po ježdění. Dost složitý začátek měla,“ nemůže trenér zapomenout na nepříjemnou událost.

Ale to, že je ostrá, sedí dokonale. Když o svém závodění povídá, neřekli byste, že je takový střelec. Pokud vás ale nechá nahlédnout do svého uvažování, pochopíte, kde se v ní bere vášeň tlačit závod na hranu.

„Vítězové se nerodí ze strachu,“ zmíní Maděrová klíčovou věc. Pro olympiádu si nastavila, že radši pojede rychle a klidně mine nějakou bránu. Je to lepší než jet na jistotu a prohrát.

Trefila se.

Olympijská vítězka má za sebou i jednu dost bolavou zkušenost. V dubnu 2024 musela na operaci kyčle a závodit mohla zase až v prosinci. Úplně v pořádku stále není. V únavě se kyčle ozývá. „Říká mi, že ji to bolí. Já jí zase říkám, že musí jezdit. Je to takový koloběh, ale zatím jí noha drží,“ kývne Mareš.

Teď se pro Maděrovou otevře nový svět. Najednou přestane platit, že Česko má na snowboardu pouze Ledeckou, je tady další skvělá sportovkyně. Rozjede se kolotoč pozvánek na rozhovory a společenské akce. Výrazně vyskočí počet sledujících na sociálních sítích.

Mladá šampionka kolem sebe nemá štáb lidí. Mareš dělá prakticky všechno, od trenéra po řidiče. Bonusem bylo, když si mohli dovolit fyzioterapeutku.

Ačkoli se trenér jeví jako hodně přísný chlap, platí to jen pro závody. Není typem, který by se jí vrtal do života. Když dojde na sociální sítě, sám o sobě řekne, že je boomer, nerozumí jim a Maděrová musí dělat, co sama uzná za vhodné.

Nemluví jí ani do osobních věcí: „Do toho jí nemám právo kecat, vždyť je jí dvaadvacet.“ Snowboardistka tak měla s sebou na závodech přítele.

A jestli zlatá medaile může mladou závodnici změnit? „Pokud bude trénovat dál se mnou, tak vám řeknu, že ne. Nezmění se u ní nic,“ zavrtí hlavou Mareš.

Nesleví ze svých standardů. „Určitě tenhle úspěch Zuzce v něčem pomůže, lépe se jí budou platit složenky. Ale trénovat bude muset pořád stejně. To je jednoduché,“ dodal rázně trenér.

Nová česká šampionka nemá žádnou rivalitu s Ledeckou, nevnímá ji jako konkurenci. Vždycky ji brala spíš jako inspiraci. Obě rozjely olympijský závod skvěle, mohly se potkat ve finále. Po kvalifikaci měly Češky nejlepší časy. Jen Ledecká udělala chybu, která se jí několik let nestala.

Tak třeba za čtyři roky, pokud disciplína dál zůstane na olympijském programu. Hodně se spekuluje, že by se měla škrtnout. „Já ale pevně věřím, že ne. Že tam dál bude,“ dodává Mareš.