Americká hranice smrti. Příběhy z márnice zažehly novou propagandu

Za dob studené války Číňané věřili, že jsou Američané nepřítelem světové revoluce a rasistickou vykořisťovatelskou mocností. Američané zase z médií nabývali dojmu, že je Čína nebezpečný komunistický kolos připravený zničit svět.

Základní rysy se nezměnily. Jen se propagandistické plakáty a hesla přesunuly do virtuálního prostoru.

Jedním z posledních výrazných trendů, které se zrodily ve virtuálním světě a usadily se v politice, je takzvaná kill line, čínsky čan-ša-sien, v češtině hranice smrti. Za jejím rozšířením stojí postava údajně čínského studenta biologie ze Seattlu.

Na čínských sociálních sítích jako Bilibili pod účtem Squid King sdílel kompilace městských legend, které stylizoval jako osobní zkušenosti z pobytu v USA.

Příběhy o omrzlých tělech bezdomovců v márnicích, obětech násilných gangů, hladových dětech o chladné halloweenské noci prosících o jídlo, zraněných dělnících propuštěných z nemocnic, protože si nemohli dovolit zaplatit.

Pravdivost jeho příběhů je sporná a totožnost pochybná, to však nezabránilo jejich masivnímu sdílení a vykreslování Spojených států jako místa, kde jedna neočekávaná nešťastná událost – autonehoda nebo třeba výpověď – vede k osobní zkáze.

Široce sdílený je i virální příběh údajného amerického softwarového inženýra, kterého i přes solidně placené zaměstnání přivedly účty za ošetření v nemocnici na dno – nezvládal splácet astronomické účty, přišel o bydlení i zaměstnání a skončil na ulici.

Tento příběh spolu s dalšími stovkami recyklovaných historek o americkém životě v Číně vyvolaly silnou odezvu – nebyly přijaty jako ojedinělé případy, ale jako důkaz systému.

Do oběhu se dostaly i úryvky a citace z autobiografie viceprezidenta J. D. Vance z roku 2016, Hillbilly Elegy (Americká elegie). Uživatele šokovalo, že studentské dluhy mimo jiné lepil prodejem plazmy, a tak se ptají – jakou šanci má obyčejný Američan, když se i budoucí národní vůdce musel vysávat, aby se udržel nad vodou?

V herním světě značí hranice smrti stav hráče, ve kterém jeho virtuální zdraví klesne na úroveň, kdy stačí jeden úder nebo výstřel a hra končí.

Na sociálních sítích, v názorových textech, ale i ve zpravodajských médiích jde o pojem vypovídající o americké chudobě, která je o to „hrůznější“ v porovnání s „čínskou stabilitou“. Zotavit se z tohoto stavu, tedy z bezdomovectví, dluhů či závislostí, je podle nich prakticky nemožné. Výraz se na konci prosince minulého roku přelil i do čínských státních médií.

Tehdy čínská státní média doplnila články o americké chudobě daty – bez domova má být asi 770 000 Američanů a 37 procent americké dospělé populace není ze svých rezerv schopno pokrýt nouzové výdaje ve výši 400 dolarů (okolo osmi tisíc korun).

Nutno podotknout, že Spojené státy bezdomovectví aktivně monitorují jednotnou metodikou, kdežto Čína o lidech bez domova nemá veřejně ověřitelná a srovnatelná data.

Čínská státní agentura Sin-chua 9. února zveřejnila informaci o „kruté pravdě americké hranice smrti“. Podle ní balancují miliony Američanů na hraně finančního kolapsu.

„Taková rozsáhlá křehkost pramení ze systémových selhání: extrémní nerovnosti bohatství, prudce rostoucích životních nákladů, opotřebované sociální záchranné sítě a dalších. Politická reakce však zůstává zaseknutá v #BlamingNotSolving (obviňovat, nikoli řešit, pozn. red.) a mění hranici smrti v jizvu na slibu o rovnosti a prosperitě,“ píše státní agentura a svá tvrzení doprovází fotografiemi z amerických ulic.

Jednoduše řečeno – Čína tradičně vyzdvihuje, že její systém minimalizuje pád, kdežto ve Spojených státech stále žije představa o americkém snu, tedy o maximalizaci šancí na vzestup.

„Šok pramení z fundamentálního poznání. V nejbohatší zemi světa není podlaha ze dřeva nebo kamene, ale z tenkého skla,“ vysvětluje americký think-tank Foreign Policy in Focus. Tento narativ čerpá primárně z matematického rozdílu mezi oficiálním americkým příběhem o bohatství a realitou.

Federální hranice chudoby v USA je pro čtyřčlennou rodinu stanovena přibližně na 32 tisíc dolarů ročně (více než 652 tisíc korun). Jde o roční příjem domácnosti před zdaněním a údaj, který neodkazuje k realistickému minimu k životu, ale funguje spíš jako práh pro sociální programy.

Údaj navíc pochází z metodiky ze 60. let, kdy se předpokládalo, že domácnost utratí asi třetinu příjmů za jídlo. Dnes je přitom hlavním výdajem bydlení a zdravotnictví.

Čínská média však vlastním způsobem citovala odhady, podle kterých čtyřčlenná americká rodina potřebuje 137 tisíc dolarů ročně (necelých 2,8 milionu korun). Američtí ekonomové však upozornili, že nejde o skutečnou hranici chudoby, ale o odhad nákladů střední vrstvy v nejdražších metropolitních oblastech.

Pro čínskou veřejnost, kterou nestabilní sociální systém naučil vysoké spořivosti, je informace, že téměř 40 procent amerických dospělých nedokáže hotově nebo okamžitě z účtu pokrýt nouzové výdaje ve výši 400 dolarů, hororovou představou. Jízda sanitkou za 3000 dolarů nebo nečekaná výpověď mohou v případě nezajištění rozjet dluhovou spirálu.

Vzorec je jednoduchý: zveličováním utrpení cizinců odvést pozornost od domácích problémů. Debaty o americké hranici smrti tak mimoděk odhalují i slabiny čínského systému.

Důvodem k takto radikálnímu vnímání Američanů je také zvýšená transparentnost a algoritmický výběr extrémů na sociálních sítích, kdy jsou „americké sny“ skutečných lidí sledovány v reálném čase.

Prostřednictvím zahraničních studentů a čínských emigrantů na sociálních sítích TikTok a Weibo se odhaluje „nefiltrovaná“ Amerika a na Xiaohongshu trendují příspěvky s účty za lékařskou péči, které vypadají jako výpisy z hypotéky.

Naopak čínští občané mají systém, ve kterém návštěva praktického lékaře může stát méně než šálek kávy a hlavní lékařské výdaje jsou z velké části pokryty základním národním pojištěním – pokud nejde o vážnou diagnózu, u které se platí vysoké, pro chudé venkovany až likvidační zálohy předem.

Asi 40 procent čínské populace, přibližně 600 milionů lidí, vydělává kolem 1700 dolarů ročně (necelých 35 tisíc korun). Senioři na venkovech často na důchod dostávají 20 nebo 30 dolarů měsíčně (400–600 korun). Tyto tlaky na šetřivost jsou však prezentovány jako součást kultury vytrvalosti a odpovědnosti, díky níž jsou rodiny připraveny překonat nepředvídatelné životní události.

V Číně jsou navíc omezené nezávislé statistické zdroje a běžné jsou i změny metodik, mnohá dotazníková šetření navíc mohou být zkreslená autocenzurou dotazovaných – zatímco o USA mohou diskutovat svobodně.

Přitom obyčejní Číňané mají hned několik důvodů k pesimismu.

Majitelé nemovitostí zaznamenali pokles hodnoty svých domů o přibližně 20 procent oproti maximu před pěti lety.

Absolventi vysokých škol vstupují na nepříznivý trh práce, kde míra nezaměstnanosti mladých lidí podle oficiálních dat dosahuje 17 procent – tohoto čísla Peking mimo jiné dosáhl změnou metodiky a definic, v roce 2023 šlo o více než 21 procent.

Nedávná studie amerického výzkumného projektu China Leadership Monitor poukazuje na dramatické zpomalení růstu čínské populace se středními příjmy od roku 2018. Bez dobře vyvinutých zákonů o osobním bankrotu je v Číně navíc mnohem těžší se vzpamatovat ze špatných investic než v Americe.

Příběh o americké chudobě tak Čína nevypráví primárně kvůli USA, ale kvůli vlastním lidem v době, kdy čínská ekonomika zpomaluje, drtí ji realitní krize i nezaměstnanost mladých.

Čína sama má vlastní hranici smrti, jen se projevuje jinak. Pesimismus se netýká tolik rizika prudkého pádu, jako spíše pocitu postupné stagnace, píše týdeník The Economist. I pro tento jev mají hráči svůj termín. Žuan-suo neboli softlock je situace, kdy jsou hráči drženi naživu, ale nemohou se posunout dál, ať se snaží sebevíc.