Lehnout si rovně místo režimu 9-9-6. Mladí Číňané nechtějí být jako roboti

Donedávna nejlidnatější země světa čelí obrovskému demografickému propadu. V Číně se loni narodilo nejméně dětí od roku 1949. Pro Peking, který až do roku 2015 omezoval porodnost v rámci tzv. politiky jednoho dítěte, to znamená ohrožení jeho velmocenských ambicí. Proč mladí Číňané odmítají extrémní pracovní tempo svých rodičů nebo se stávají dětmi na plný úvazek?

Čína v posledních letech doplácí na tzv. politiku jednoho dítěte, kterou zavedla na přelomu 70. a 80. let a v zemi v nejtvrdší míře platila až do roku 2015. Striktní politika tamního komunistického režimu, který dovoloval párům mít pouze jedno dítě, během let zásadně prohloubila klesající porodnost v zemi. Ta je několik let po sobě rekordně nízká a historického minima dosáhla podle oficiálních dat uveřejněných v lednu také vloni.

Nízkou porodnost totiž podle sinoložky Simony Faltové ovlivňují i další faktory, například ekonomická situace v zemi, ve které si řada mladých nedokáže najít práci a nemohou tak hradit ani zvyšující se náklady na živobytí, nebo to, že v Číně prakticky neexistuje jednotný sociální systém.

„Takže lidé zejména na venkově stále často nemají sociální zabezpečení, nemají důchody a v kombinaci s tím, že lidé mají pouze jedno dítě, na ty děti dopadá opravdu neúměrná zátěž v podobě péče o své rodiče a prarodiče,“ vysvětluje analytička projektu Sinopsis.

Vývoj v posledních letech režim znepokojuje a snaží se proti neúprosnému trendu bojovat. Během několika let, kdy Čína pod přísnými tresty nutila lidi pořizovat si pouze jedno dítě, se nyní její strategie otočila. Fantová popisuje, že politickým ideálem v zemi jsou v současnosti tři potomci, a centrální vláda, případně samosprávy v provinciích, volí nejrůznější způsoby, jak k tomu mladé rodiny motivovat.

„Jedná se o různé kampaně, o všudypřítomné informace o tom, že správná rodina by měla mít tři děti. Že je potřeba rodit děti, že je to potřeba pro stát a tak dál. Jedná se taky o různé finanční pobídky, o výrazné daňové úlevy nebo nabídky péče o děti,“ přibližuje expertka.

Fantová zároveň podotýká, že si neumí představit, že by k vymáhání tohoto požadavku mohl čínský režim přistupovat obdobně drasticky, jako tomu bylo v případě politiky jednoho dítěte, kdy ženy například opakovaně podstupovaly potraty nebo musely platit vysoké pokuty, pokud se jim narodil více než jeden potomek.

Data ale ukazují, že navzdory propagandě a motivačním programům se vládě nedaří porodnost zvyšovat. Číně tak hrozí, že v roce 2100 bude mít jen okolo 800 milionů obyvatel, přičemž v současnosti v zemi žije zhruba 1,4 miliardy lidí, což může mít vážné sociální a ekonomické dopady.

Nízká porodnost přitom není jediný problém, ze kterého může mít čínský režim těžkou hlavu. V posledních letech se zásadně proměnil čínský trh práce, na kterém si až pětina mladých Číňanů nedokáže najít uplatnění. A to přesto, že s obrovským (fyzickým i finančním) úsilím vystudují prestižní školy. „Dobrou práci“ ve státní správě, o které mluví tamní politická reprezentace, stejně často nedostanou.

„A ti, kteří si tu práci najdou, často pracují v krajně nevyhovujících podmínkách. Je tady takový termín 9-9-6, tedy pracovat od devíti do devíti, každý den 12 hodin, šest dní v týdnu. Pro mladé lidi už je to často neakceptovatelné,“ popisuje Fantová.

S touto paradoxní situací, v níž část mladé generace tráví naprostou většinu času v zaměstnání a část si práci dlouhodobě marně hledá, se pak pojí řada trendů.

Fantová vysvětluje, že skupina těch „přepracovaných“ se často snaží v zaměstnání dělat jen nezbytné minimum, ideálně nepracovat vůbec. Používají pro to termín „lehnout si rovně“. „Uvědomují si nesmyslnost té práce, nechtějí se účastnit toho, čemu říkají krysí závody,“ uvádí Fantová.

Někteří z nezaměstnaných mladých Číňanů se pak podle ní za této situace stávají „dětmi na plný úvazek“, což znamená, že se vracejí ke svým rodinám, místo práce se starají o chod domácnosti a nechávají se od rodičů živit.

Pod vlivem zmíněných faktorů se tak čínský ekonomický model ocitá v ohrožení. Krom toho i systém povinné registrace, který po léta přinášel zemi prosperitu, naráží na své limity. Desítky let kvůli němu byli lidé rozděleni do dvou kast - ti, kteří bydlí ve městě, vs. ti, kteří bydlí na venkově.

Druhá zmíněná skupina prakticky neměla možnost se dostat k sociálnímu nebo zdravotnímu pojištění a nesměla se ani legálně přestěhovat do města. Lidé se přesto podle Faltové do měst stěhovali, ale mohli pracovat jen za nuzných podmínek za mzdu, ze které sotva uživili sebe a své rodiny v regionech.

„Čínská lidová republika jako stát na tom systému značně zbohatla, ale nedošlo k tomu, že by se v Číně vytvořila střední třída západního typu,“ popisuje sinoložka. A veškeré kroky, ke kterým se vláda uchyluje, prý už dnes nepomáhají. V zemi tak chybí vrstva společnosti, která by vytvářela kupní sílu na domácím trhu.

„Takže vláda nepodporuje domácí poptávku, stále staví zejména na tom, že se bude vyvážet, ať už se jedná třeba o telekomunikace, o elektromobily anebo třeba o solární energii, které Čínská lidová republika umí dělat velmi dobře,“ říká Faltová. Cla zaváděná evropskými hráči i konkurence přímo v Číně ale drží ceny dole a společnosti tak mají často jen nízké tržby, z dlouhodobého hlediska je tak podle analytičky situace neudržitelná.

Zemi snad z ekonomického hlediska nahrává do karet jen nástup Donalda Trumpa, který je prý „pro Čínskou lidovou republiku ideálním prezidentem“. Tamní vláda totiž stále může na mezinárodním trhu operovat s předpokladem, že jsou v porovnání se současnými Spojenými státy spolehlivým partnerem, který svá rozhodnutí nemění bez rozmyslu. Což může být zejména pro aktéry v Africe nebo Jižní Americe zásadní faktor.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč se v roce 2024, tedy v čínském roce Draka, porodnost v Číně znatelně zvýšila, nebo jak zásadním faktorem pro nezaměstnanost v zemi je zavádění robotů do výroby. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.