Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Budoucnost umělé inteligence dnes do velké míry závisí na Tchaj-wanu. Ostrov vyrábí nejvyspělejší čipy, bez nichž by moderní AI nemohla fungovat. Přerušení jejich dodávek by proto neznamenalo lokální problém, ale systémový šok, který by zasáhl technologie, finanční trhy i fungování digitální společnosti tak, jak ji známe.
Napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem má proto zásadní význam pro celý technologický svět. Jakákoli snaha Pekingu tyto dodávky narušit, a to i bez otevřeného vojenského konfliktu, by mohla podstatně ovlivnit celosvětový technologický vývoj.
Klíčovou roli v globální výrobě čipů hraje tchajwanská společnost Taiwan Semiconductor (TSMC), která má v rukou přibližně 60 % celosvětové výroby čipů a až 95 % těch nejvyspělejších. V praxi to znamená, že o osudu nejpokročilejších digitálních systémů se dnes rozhoduje na jediném místě.
Proč nelze výrobu z Tchaj-wanu jednoduše přesunout
Na první pohled se nabízí jednoduché řešení: přesunout výrobu jinam. Realita je ale výrazně složitější. Výroba moderního čipu je navzájem provázaný proces, který trvá i více než půl roku. První etapa výroby na křemíkových destičkách zabere zhruba pět až šest měsíců a zahrnuje desítky precizních kroků.
Je to však teprve krok takzvaného pouzdření, který jednotlivé čipy propojuje do komplexního systému a který z nich udělá skutečný hotový čip připravený k montáži na desky plošných spojů a k nasazení v zařízeních. Tento proces trvá další jeden až dva měsíce a sebemenší odchylka v řádu nanometrů znamená nefunkční produkt a ztrátu desítek tisíc dolarů.
Vedle technologií je zásadní i lidský kapitál. Vývoj jednoho moderního čipu vyžaduje tisíce lidí a investice v řádu miliard dolarů. Pokud by tak došlo k narušení jednoho ze článků tohoto komplikovaného řetězce, mohlo by v konečném důsledku dojít k ohrožení celých 90 procent výroby nejšpičkovějších čipů, které by rázem chyběly nejen v oblasti AI, ale třeba také do posledních řad iPhonů.
Nejtvrdší dopad by pocítily Spojené státy, které si z domácí výroby pokrývají jen asi 12 % své poptávky po čipech a jsou silně závislé na dodávkách z Tchaj-wanu. To samé platí pro Evropu, konkrétně například pro evropské automobily či pro robotiku a jinou elektroniku. Ty se proto v současné době snaží získat tchajwanské know-how skrze společné projekty a získat část výroby z ostrovního státu na své území. Jeden takový projekt roste v současné době kousek za českými hranicemi u Drážďan.
Jak z této závislosti ven?
Rychlé řešení neexistuje, ale rýsuje se několik směrů. Na trhu jsou například menší, specializované firmy, které přicházejí s konkrétními inovacemi v materiálech či výrobních postupech a které by následně mohli převzít velcí výrobci a nasadit je ve velkém měřítku. Další možnou cestou, jak se pokusit vybalancovat potenciální narušení AI řetězců, je pak diverzifikace. Tedy zaměřování se na další možné dodavatele, jako je Jižní Korea a Japonsko, kteří by mohli v případě nejčernějšího scénáře narušení dodávání čipů alespoň z malé části pokrýt.
