Euforie je pryč. V Polsku přibývá násilí vůči Ukrajincům

Na hlavách měli kukly, v rukou baseballové pálky a pepřový sprej. Takhle vyzbrojená vtrhla skupina Poláků uprostřed noci do hostelu v Pruszkówě asi 16 kilometrů od Varšavy.

V hostelu se snažili dobýt do pokojů, ve kterých se lidé ze strachu zabarikádovali, a křičeli: „Táhněte si domů, k…vy! Běžte bránit vlast!“

Hostel si totiž útočníci začátkem února nevybrali náhodou, cílem byli Ukrajinci, kteří v něm bydlí. Podle polského Centra monitorování projevů rasismu a xenofobie připomínal útok hon na cizince.

Útočníci rozbíjeli okna a na schodišti vytrhali kabely z pojistkové skříně, protože si všimli nainstalované bezpečnostní kamery. Nakonec pálkami a pěstmi zbili devětadvacetiletou ukrajinskou matku tříletého dítěte a zkopali její tchyni. Napadli také muže, jenž se žen zastal.

Policie dorazila až po delší době z Varšavy, protože v Pruszkówě nebyla volná hlídka. V poutech skončili tři Poláci a jedna Polka.

Ministr vnitra Marcin Kierwiński na útok reagoval ujištěním, že policie „bude nekompromisně potírat veškeré formy agrese, včetně agrese vůči cizincům“. Reagoval i ministr spravedlnosti Waldemar Żurek. Místo původně plánovaných třinácti místních prokuratur se jich bude na trestné činy z nenávisti specializovat padesát.

Zhruba stovka prokurátorů zároveň projde metodickým školením, což by mělo zlepšit schopnost státu reagovat i na online nenávist. Dosud prokuratury podobné případy často shazovaly ze stolu, což dávalo extremistům pocit beztrestnosti.

Jenže podobných útoků namířených proti Ukrajincům podle policejních statistik přibývá, stejně tak online projevů nenávisti.

„V autobuse z Polska do Německa došlo ke rvačce mezi Polákem a Ukrajincem. ‚Táhni na Ukrajinu,‘ křičel na Ukrajince opilec. Zpacifikoval ho muž sedící vedle,“ psalo se nedávno v médiích.

„Jsi ukrajinský odpad, stejně jako celý tvůj národ. Táhni pryč i se svým pitomým kolem,“ křičel zas v únoru muž na Ukrajince za bílého dne na ulici v Poznani. Na seznamu medializovaných útoků je i loňské napadení ukrajinské politoložky ve varšavské tramvaji nebo zmlácení ukrajinského prodavače a zákazníka v obchodě v metropoli.

Protiukrajinské nálady povzbudilo loni i dění na koncertu běloruského rappera Maxe Korže na varšavském Národním stadionu. Na akci, kde byli hlavně běloruští a ukrajinští fanoušci, došlo k výtržnostem a policie zadržela 125 lidí, mimo jiné kvůli drogám.

Pobouření mezi Poláky vzbudilo, když se v publiku objevila červeno-černá vlajka spojená s Organizací ukrajinských nacionalistů. Ta nese odpovědnost za etnické čistky na Volyni ze 40. let 20. století. Premiér Donald Tusk pak mluvil o možné provokaci ruských služeb. Vláda zároveň po koncertu deportovala desítky Ukrajinců a Bělorusů.

Koncert měl ještě jeden efekt. Ukázal totiž, že migranti z východní Evropy vedou v Polsku svůj vlastní kulturní a společenský život a dokážou zaplnit největší koncertní stadion. Jejich hvězdy přitom polská veřejnost v zásadě nezná.

„Byl to nezamýšlený demonstrativní projev síly, společenské dynamiky a kulturní identity prostředí migrantů, který u části polské veřejnosti vyvolal velké překvapení,“ píše se ve studii, kterou letos v lednu publikovalo Centrum dialogu Juliusze Mieroszewského.

Jde o polskou státní výzkumnou instituci zaměřenou na vztahy s východní Evropou. Ze závěrů její zprávy „Poláci o Ukrajině“ vyplývá, že stavidla internetové nenávisti vůči Ukrajincům pootevírá, podobně jako v Česku, i domácí politická scéna.

Autoři upozorňují, že v loňské kampani před červnovými polskými prezidentskými volbami se Ukrajina, uprchlíci a sociální pravidla staly tématem politického boje. Politici vycítili únavu části společnosti z války, migrace a mezinárodních turbulencí a využili toho v kampani. Ilustrují to hesla jako „uprchlíci, dávky, Ukrajina, hranice“.

Politici „středu“ tím legitimizovali tón, který byl dřív na okraji. Lidé pak mají pocit, že jejich podráždění je „normální“ a že se o tom „konečně mluví“. V průzkumech a debatách se to pak odráží jako silnější trend a zároveň jde o spirálu.

Ze studie vyplývá, že 40 procent Poláků má k Ukrajincům neutrální vztah, pozitivní má čtvrtina a negativní vztah má třetina. Podobná čísla vyplývají i z aktuálního průzkumu státního výzkumného centra CBOS. Pozitivní vztah k Ukrajincům deklarovalo 29 procent dotázaných, negativní 43 procent.

Ještě na začátku roku 2023 to bylo naopak, sympatie k Ukrajincům vyjadřovalo 51 procent respondentů a odpor 17 procent.

„Nechuť k Ukrajincům se zřetelně zvyšuje už několik let. Výjimkou byl rok 2023, kdy byly sympatie vyšší. Ale Ukrajinci nikdy nebyli národem, který bychom nějak zvlášť milovali. Současné výsledky jsou srovnatelné s těmi před válkou,“ komentoval čísla v rozhovoru pro deník Gazeta Wyborcza sociolog Mikołaj Pawlak z Varšavské univerzity.

Podle ukrajinského velvyslance v Polsku Wasyla Bodnara stojí za změnou nálad kombinace dlouhé války, masové migrace a tlaku na polskou společnost. Jmenoval i širší trend posunu politiky doprava v Polsku i v Evropě a sílící protiimigrační rétoriku, která dopadá i na Ukrajince.

Ukrajinská ambasáda připravuje i praktický manuál pro Ukrajince v Polsku, jak reagovat na nenávistné projevy a případné útoky.

Bodnar upozornil i na to, že na polských sociálních sítích a v politických debatách přibývá kritických výroků o zdravotní péči, sociálních dávkách a vzdělávání ukrajinských dětí, často doprovázených „mytologizací“ témat a tvorbou negativních stereotypů.

Zhruba polovina Poláků si podle průzkumů myslí, že současná pomoc uprchlíkům je „příliš velká“. Neodmítají ji přitom jako takovou, chtějí ale její systémovost. Ze studie Centra dialogu zároveň vyplývá, že polská podpora vstupu Ukrajiny do EU a NATO není automatická, ale podmíněná.

Studie zároveň podotýká, že běžný život s Ukrajinci v Polsku dál funguje. Naopak – bez ukrajinských pracovníků by se polská ekonomika začala zadýchávat. Podle dat z konce května 2025 pracovalo v Polsku zhruba 714 tisíc Ukrajinců, což představovalo více než dvě třetiny všech pracujících cizinců. Ukrajinci tvoří 6,5 % všech zaměstnanců v Polsku.

Experti citovaní serverem Business Insider varují, že kdyby ukrajinští zaměstnanci ve velkém odešli, Polsko by čekaly výpadky ve výrobě, v logistice, ve stavebnictví i službách, tedy scénář, který by připomínal ekonomickou paralýzu.

V polském vztahu k Ukrajincům se tak mísí pragmatismus, lhostejnost a podráždění. Jednotlivé incidenty samy o sobě neznamenají obrat k nepřátelství, ale spíš k nejednoznačnosti a nervozitě. Zároveň je zřejmé, že euforie z roku 2022, kdy Polsko podobně jako Česko napjalo síly a napadené zemi solidárně pomohlo, je pryč.

Centrum dialogu se zaměřilo i na ukrajinské vnímání Polska. To pro ně dál platí za jednu z nejdůležitějších zemí, které po roce 2022 pomohly, a vztah hodnotí převážně pozitivně, i když už Polsko není v kategorii „hrdina“.

Vliv na to má každodenní zkušenost s prací, pobytem, školstvím, zdravotnictvím a úřady. Podle studie Ukrajince frustruje hlavně nepředvídatelnost a náhlé změny pravidel.

Zároveň si Ukrajinci víc uvědomují, jak moc je v Polsku historická paměť citlivým tématem a že se dějiny Volyně mohou v krizových situacích rychle dostat na povrch.