Filmaři zachránili legendární ateliér, kde točili Karel Zeman či Geislerová

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jako má Praha Barrandov, Zlín má svůj Kudlov. Filmovou čtvrť s ateliéry a enklávou vil, již doplňuje čtvrť baťovských domků. A není to náhoda. Právě barrandovskými studii se ve 30. letech minulého století inspirovala firma Baťa, když chtěla zázemí pro natáčení reklam a propagačních filmů.

Později se ateliéry přeorientovaly na animovanou tvorbu a filmy pro děti, v čele s Karlem Zemanem a Hermínou Týrlovou. Do kupy zde však dávali své dokumenty i cestovatelé Zikmund a Hanzelka.

Srdcem a nejstarší budovou areálu je Velký filmový ateliér z roku 1936, který navrhl hlavní baťovský architekt Vladimír Karfík. Není to žádný obr, ale stále platí za největší stavbu svého typu v Česku mimo Prahu.

Při pohledu na kostku z neomítaných cihel není o účelu budovy s minimem oken pochyb. Je 90 let stará, ale svítí na ní něco nového: bílý nápis 100dola. Dali ho sem filmaři ze studia Kouzelná, kteří ateliér koupili a zachránili. Nechybělo totiž málo a legendární stavba se mohla rozpadnout.

Budova má dvě části – samotný ateliér a o něco nižší přístavbu se zázemím. Plechovými dveřmi mě pouští dovnitř majitel budovy, režisér a kreativní producent Petr Babinec. Dveře sousedí s vraty. „Výhoda ateliéru je, že se až dovnitř dá vjet autem,“ ukazuje mi Babinec uvnitř další, dřevěná vrata naproti vchodu, vedoucí už do samotného ateliéru.

Přízemí má industriální ráz jako třeba lofty, plechové schody vedou nahoru do prostor pro kanceláře a pro animační a postprodukční studio. Jinak jsou uvnitř místa pro ubytování, coworking a zvukové studio. Suterén zabírá společenská místnost s barem, využívaná třeba na večírky při filmovém festivalu.

Všude je vidět filmové plakáty, rekvizity a historickou techniku. Když budovu filmaři před pěti lety koupili, bylo to velké skladiště. Nepořádek vyklízeli dva měsíce. „Co jsme tady zajímavého a cenného našli, to jsme se snažili vystavit, abychom zachovali atmosféru,“ říká Petr Babinec.

Jsou to třeba světla z dob Karla Zemana, ohnuté halapartny z pohádky O statečném kováři nebo kánoe a pádlo z westernu Cesta na jihozápad. Některé světlomety jsou umělecky upravené, jejich prodejem chtěli filmaři podpořit crowdfundingovou kampaň na rekonstrukci.

„Máme tu sochu od Kurta Gebauera, světlo od paní Geislerové a další od Pavla Lišky,“ jmenuje Babinec. V kampani se nevybralo dost, a tak světla zůstala. „Nakonec je pořád máme, protože nám bylo líto je prodat,“ usmívá se producent a doufá, že to tak zůstane. Peníze se zatím dařilo dát dohromady jinak.

Tím hlavním v budově je ovšem ateliér, zasahující přes všechna patra. Nastálo tu mají kulisy kuchyně a obýváku, které lze posouvat a měnit. Ze tmy pod stropem vyčnívá ve výšce devět metrů nad podlahou členitá konstrukce pro zavěšování světel, se systémem pochozích lávek.

Právě tady Zeman točil Ukradenou vzducholoď, Vynález zkázy či Cestu do pravěku, Týrlová Ferdu mravence. Oba měli i vlastní menší ateliéry, ale začínali zde a i později Zeman tento prostor potřeboval na natáčení s velkými kulisami.

„Když tady byl Pavel Kříž, říkal, že scény z filmu O statečném kováři, kde jsou vevnitř s čarodějnicí, byly postavené tady v ateliéru. A když se tu natáčelo Requiem pro panenku od Filipa Renče, paní Geislerová spadla a museli ji odvézt do nemocnice,“ cituje vyslechnuté historky Petr Babinec.

Prošly tudy seriály Ranč u Zelené sedmy či Ve znamení koně, pohádka Za humny je drak nebo kdysi populární videoklip k písni Hrobař skupiny Premier. Z poslední doby to byl maňáskový film TvMiniUni: Zloděj otázek s Pavlem Liškou, Bárou Polákovou a Miroslavem Krobotem. Jinak se uvnitř točí reklamy či práce studentů.

V zimě ovšem není snadné v ateliéru pobývat, je obložený jen tenkým heraklitem. V mrazivém dni tu jde téměř pára od úst. Provozovatelé by to rádi změnili - až se jim podaří zajistit peníze, chtějí stavbu zateplit.

I kvůli ochraně zdiva. „Ten ateliér kdysi hrozně trpěl. Řeklo se třeba: potřebujeme udělat kamna, tak uděláme díru do zdi a vyvedeme kouř. Takže je tam spousta děr, které se zadělávaly polystyrenem,“ směje se Babinec.

Ateliér se v letech 1935-36 stavěl na zelené louce, v klidném místě mimo město. Současně vyrostla sousední budova, dnes součást centra pro filmovou animaci, Filmového uzlu. Kolem se pásly krávy, tak stavbě filmaři přezdívali „kudlovská stodola“. V zázemí byly laboratoře, střižna, sklad techniky a garáž.

Baťovské reklamní oddělení se sem přesunulo z továrny. „V první fázi se tu dělala hraná reklama s jednoduchými grafickými prvky. Ale ty reklamy už obsahovaly nějakou animaci, tak si myslím, že se tady začal velice brzo rozvíjet i animovaný film,“ říká Babincův kolega Libor Nemeškal.

V roce 1944 ateliér vyhořel, oheň zničil archiv, střižnu a kopírnu. O rok později budovu při osvobozování poničily miny. Provoz byl ale zase brzy obnoven.

Na přelomu 40. a 50. let odsud vzešla populární loutková postavička pana Prokouka, která ožila už pod rukama Karla Zemana. Ten dle Nemeškala zřejmě do roku 1957 či 58 vše včetně Cesty do pravěku tvořil ve Velkém ateliéru a přilehlých prostorách, než si postavil svůj vlastní.

V 90. letech se tvorba filmů ve Zlíně utlumila. Ateliér se využíval jen nárazově a sloužil jako sklad. Nikdo se o něj nestaral, a tak chátral a zatékalo do něj. „Vypnulo se topení, ale nechalo se napuštěné. Takže to v zimě popraskalo a všechno to tady vyteklo,“ popisuje Babinec. Od té doby ateliéry chátraly.

Spolu s Liborem Nemeškalem se k budově dostal náhodou. Oba v roce 2018 dělali na filmu TvMiniUni: Zloděj otázek, který se uvnitř celý natáčel. Pak je oslovil tehdejší majitel, jestli by nevěděli, co s ateliérem dělat.

„Přemýšleli jsme nad tím asi dva měsíce, měli jsme spoustu plánů. Tak jsme se s ním potkali, ale než jsme to stihli představit, řekl: Když víte, co s tím, nechcete to koupit?“ vypráví Babinec.

Věděli, že budova se dá využívat, ale byla opravdu ve špatném stavu. „Elektřina skoro nefungovala. Když jste chtěl otevřít okna, tak jste je vytáhl i s rámem. Všude teklo, byly popraskané zdi, sociálky nebyly funkční,“ vzpomíná Babinec. Navíc byla plná krabic s filmy, rekvizit, kulis a nefunkční techniky.

Své studio měli v centru Zlína a tak velký prostor nepotřebovali. Ale ateliér byl pro ně ikonickou stavbou, tak jim přišlo škoda nabídku nevyužít. „Říkali jsme si, že když už se hlásíme ke zlínské filmové tradici, měli bychom jí dostát. A jak jinak, než zachránit srdce kudlovských ateliérů před spadnutím nebo před možnou přestavbou k jinému účelu?“ vysvětluje Libor Nemeškal. Tak se v roce 2020 rozhodli, že ateliér opraví.

K financování zkusili využit i crowdfunding. V kampani nabídli historickou filmařskou techniku nebo nocleh v ateliéru, s filmovým nasvícením a večeří. Peněz se však nevybralo dost, tak akci zrušili. Nakonec to řešili hlavně hypotékou.

Při rekonstrukci však byli ve velkém presu. Prodej se protáhl na rok a půl a zdrželo je i dlouhé vyklízení. „Pak jsme měli tři měsíce na to, abychom to dali do dnešního stavu. Abychom vykryli hypotéky, museli jsme se rychle přesunout z města sem,“ vzpomíná Babinec. Zásadní bylo i zajistit topení na zimu. „Ale zvládli jsme to a teď jste strašně rádi. Už si to nedokážeme představit zpátky,“ doplňuje Nemeškal.

Hodně práce udělali vlastníma rukama a s pomocí příbuzných. Nečerpali žádné dotace, ale v případě zateplení o možnosti o ně požádat uvažují.

Od té doby se tu každý rok něco vylepšuje. Na střeše třeba přibyly solární panely, díky nimž je stavba osm měsíců v roce soběstačná. Studio tak splňuje i podmínky pro greenfilming, „zelené“ dodavatele filmařských služeb.

Nutné ale bylo vymyslet náplň, aby budovu uživili. A to se pod názvem 100dola daří. „Koncipujeme ji jako takový audiovizuální hub. Říkali jsme si, že čím víc lidi, kteří zůstali ve Zlíně a věnují se filmu, sem přitáhneme, tím lépe,“ říká Babinec.

Přivedli sem firmu Bumerang film, která v ateliéru natáčí spoty a reklamy, jinak provozuje křesťanskou streamovací platformu Filmana. Oba týmy se doplňují a spolupracují.

Coworkingové prostory využívají na nárazové projekty nebo pronajímají lidem z branže. Střižnu nedávno na půl roku obsadil režisér Jan Prušinovský se seriálem Oddíl B. Část budovy je pronajatá jako hudební studio a v další sídlí firma pronajímající filmovou techniku. Dává to dohromady mix, který dovoluje pod jednou střechou odbavit celý celovečerní film.

A je tu i další možnost využití – nabízet prostory takzvaně pro filmaře v rezidenci. Je to osvědčený model, kdy se umělec na nějaký čas na pozvání nastěhuje do prostoru, kde může tvořit i bydlet. Vznikají tak nové vazby mezi tvůrci, obohacuje to místní kulturu a posiluje komunitní život.

„Vloni se nám podařilo mít tady prvního filmaře, animátora, který dělal na filmu Bubák a v ateliéru bydlel,“ nastiňuje Nemeškal. Tímto směrem by se chtěli ubírat, nabízí se možnost zvát mezinárodní osobnosti třeba z oblasti loutkového filmu.

Jinak se v ateliéru několikrát do roka konají různé akce, jako workshopy, autorská čtení nebo výstavy a různá setkání při filmovém festivalu. „Za mě je největší odměna, když se tady podaří nějaká akce nebo se jenom sejdou lidi, kteří tady působí. Udělá se oheň a člověk vidí, jak ta budova žije, je tu živá hudba, svítí se tu a lidé se baví o filmu. To je za mě asi ten nejlepší pocit, který to mohlo dát,“ pochvaluje si Petr Babinec.