Češi potřebují už jen vítězit. Začíná klíčová fáze hokejového turnaje

/Od zpravodaje Seznam Zpráv v Itálii/

Hokejový turnaj na olympiádě přichází do fáze, že zakopnutí může být fatální. Výhra naopak má moc přibližovat euforii. Česko dnes nastoupí ve 12:10 proti Švýcarsku a začínají mu tím klíčové zápasy.

Porážka tady ještě neznamená konec. Ale horší ze souboje zamíří v případném čtvrtfinále nejspíš na Kanadu nebo USA. Hraje se tedy o hodně.

Rozjíždí se část turnaje, kde rozhoduje mentalita vítěze. Zvláštní termín? Nedá se propočítat přesně do gólů a asistencí. Ale je to cesta, která k nim vede. „Tady je vlastně klíč k úspěchu na celém turnaji. Nesmíte se předběhnout a myslet na nějaké větší cíle,“ přikývne útočník Lukáš Sedlák. „Udělat si svoji práci v jednotlivém střídání a nic jiného. Pokračovat takhle dál.“

Podceníte detail a všechno se bortí. Od předkola dál už reparát nepřijde, leda za čtyři roky na další olympiádě.

Mentalita šampionů je něco, co Česko poznalo v opačném gardu, když hrálo proti Kanadě. „Tam jste to musel vidět,“ přikývne i Jiří Kalous, asistent Radima Rulíka.

Řeč je o nejlepším hráči planety Connoru McDavidovi. Začne zápas, on ho startuje tvrdým soubojem. Nathan MacKinnon taky. Dvě hvězdy tím pro svoje mužstvo nastaví normu: když takhle hrajeme my, čeká se to i od vás. A neriskují, nedělají hlouposti, po kterých by druhá parta dostala šanci. „Přijdou na led a ctí herní věci, které mají nastavené,“ přikývne v tu chvíli Kalous.

Jeho specializací v Rulíkově štábu je, aby studoval soupeře. Má dobře načteno, proč Kanada dva evropské týmy rozstřílela. Nejdřív si podala Česko 5:0, pak Švýcary 5:1. Ani na sekundu jí režie utkání nemizela. „Nemůžete hrát vysoký risk, aby soupeř mohl získat puk a jít do přečíslení, nefaulovat. To jsou prvky, které musíme ctít, jestli chceme šanci na výsledek,“ přidává český kouč.

Cesta, jak porazit Švýcary a následně začít vyhrávat v zápasech play off, zní jednoduše. „Je strašně důležité si uvědomovat, co umíme, hrát na hranici našich možností a pracovat dobře v systému. Ideálně se v něm pořád zlepšovat,“ přibližuje Sedlák.

Na olympiádě často slouží i jako inspirace ostatní sportovci. Vítěznou mentalitu například dokonale předvedl i rychlobruslař Metoděj Jílek.

Jen si vzpomeňte na jeho neutrální výraz, když získal stříbrnou medaili. Věděl, že maximum je mnohem výš. To nebyla arogance nebo ztráta respektu k soupeři. Řešil v sobě, proč nebyl lepší, když to umí.

Když emoce opadly, ze stříbra se radoval. Ale na základě svých možností věděl, že může podat lepší výkon. „Chápal jsem to tak, že asi ví, jaký sport je schopný zajet,“ souhlasí i Sedlák.

Aplikovat tedy stejný přístup v hokeji? Ano i ne.

Pohled „ano“: Nikdo nemohl jásat nad výhrou 6:3 proti Francii. V utkání nastal zvláštní moment se ztrátou koncentrace, kdy i slabý soupeř dal pohodlně tři góly. Kanada takovou pasáž, kdy by si vzala prázdniny, Česku nenabídla. Pokud by takhle vypnul národní tým teď, s vyspělejším sokem by se zpátky do zápasu nedostal.

Pohled „ne“: Hokej má víc proměnných. „U nás se to trochu liší. Těžko můžete predikovat, jestli dáte góly, nebo ne,“ vysvětluje Sedlák. „Metoděj Jílek ví, jaký čas dovede zajet. My třeba známe taky naše schopnosti, ale máte tady víc náhodných jevů, třeba různé odrazy.“

Nakonec se všechno otáčí zpátky k dokonalému přístupu, který zatím na turnaji předvádí Kanada.

„Podle mě tady je fakt důležitý systém, naplno se mu oddat, zůstávat trpěliví a postupně se v systému zlepšovat. Ve výsledku platí, že když děláte správné věci, vedou k úspěchu,“ přidává Sedlák.

Jím zmíněné detaily pak vedou k výsledku - kdo je lépe posazený do role, vyhraje. Pokud se tedy u týmů zásadně neliší dovednosti.

Zápas se Švýcarskem ovšem nabízí ještě jedno specifikum, hraje se v poledne. Den hráčů tak vypadá jinak. Při utkání vydáte spoustu energie, takže se potřebujete správně najíst i dostatečně vyspat.

Proto měl i tým zvláštní režim. Kdo chtěl, mohl se jít v sobotu sklouznout zhruba na hodinu na led. Možnost využilo deset hráčů, kromě Sedláka třeba Tomáš Kundrátek, Roman Červenka nebo Filip Hronek. Zbytek, ve kterém byl například David Pastrňák, dostal od kondičního trenéra rozvrh pro práci v posilovně.

„Kluci znají svoje tělo, vědí, co potřebují, tak se mohou i nachystat,“ popisuje Kalous, jak hráči dostávají možnost ladit režim podle vlastních potřeb.

Snídat už rovnou oběd? Nebo stravovací návyky totálně překopat? A kdy vstávat? „Celé odpoledne se chystám přemýšlet, co si dám k jídlu a jak to udělám,“ spustil v sobotu brzy odpoledne Sedlák. „A až to vymyslím, tak ještě tak pětkrát změním,“ usmál se.

„Výhoda je, že jídlo není v olympijské vesnici jen v přesně daném čase. Každý si do jídelny může zajít přesně tak, jak potřebuje,“ vyzdvihuje Kalous.

O půl jedenácté je jen sraz u autobusu a odjezd na halu. Pak následuje taktická porada před Švýcarskem a do akce, tam už vlastní režim skončí.

Nedělní zápas je první, který ukáže opravdové možnosti českého týmu, protože ho poprvé čeká soupeř na srovnatelné individuální úrovni. Jak chtěl Radim Rulík navazovat na mistrovství světa v Praze, tady se ukáže, jak a jestli hráči pořád ještě dovedou fungovat precizně v systému a zlepšovat se.

Slovensko si díky dvěma výhrám zajistilo přímý postup do čtvrtfinále. Česko už takovou možnost nemá, leda by vyhrálo nad Švýcarskem o 13 gólů.