Cinkne zvonek a krysa dostane cukr. Stejně fungují sociální sítě na děti

Vláda Andreje Babiše po vzoru Austrálie a dalších evropských zemí mluví stále častěji o zákazu či omezení sociálních sítí pro děti. A podle průzkumu agentury NMS s ní souhlasí téměř 90 procent oslovených Čechů.

Přesto se objevují i hlasití odpůrci zákazu. „Tohle je téma, které vždy rozproudí diskuzi, je to stejně vděčné téma, jako jestli mohou děti pít Birell, nebo ne. Debata musí být ale detailnější,“ říká v pořadu Inside Talks expert na umělou inteligenci Jan Romportl. On sám je jednoznačně pro omezení sociálních sítí pro děti a má pro to hned tři důvody.

„Na sítích jsou děti zboží a žádný rodič přeci nechce, aby jejich dítě bylo zboží. Žádný rodič také nechce, aby bylo jeho dítě závislé na herních automatech a tohle je herní automat na steroidech, byť to tak nevypadá. No a za třetí – techniky, kterými nás sociální sítě ovlivňují, jsou z těch temných kapitol neuromarketingu. Jako když cinknete na zvoneček a dáte kryse kus cukru. Žádný rodič přeci nechce, aby se k jeho dítěti chovali jako k té kryse a dělali na něm takovéto behaviorální experimenty,“ říká Romportl.

Sociální sítě totiž fungují na extrémně návykovém mechanismu. „Představte si v podstatě stejné designové principy, které se navrhují pro hrací automaty. Jenže u sociálních sítí jsou daleko ďábelštějším způsobem podpořené sofistikovaným neuromarketingem a behaviorální psychologií a z druhé strany AI algoritmy,“ popisuje nebezpečí odborník. Varuje, že na sociálních sítích nejsou děti zákazníci, ale zboží, které sítě jen přeprodávají inzerentům. „To, co jim přeprodávají, je náš čas, naše pozornost a naše svobodná vůle,“ dodává. Sociální sítě se totiž snaží zmaximalizovat čas, který dítě stráví u obrazovky, což má zejména v pubertě toxický vliv na lidský mozek a narušení dopaminové smyčky.

„Náš mozek má v sobě určitý model světa, a když se tento model trefí do pozorované reality, mozek za to dostane odměnu v podobě dopaminu. To nás od dětství učí mluvit, držet rovnováhu, poznat rodiče, učit se, vlastně všechno děláme pomocí tohoto principu. Jenže do toho přicházejí sociální sítě, které nám dopamin začnou dávkovat za úplně jiný typ aktivity. Tady nastává adiktologický problém,“ popisuje Romportl.

Dalším rizikem je fakt, že děti, které na sociálních sítích sledují hezké a úspěšné lidi, mohou pociťovat extrémně silnou emoční zátěž, že ony takové nejsou. Z toho pak vzniká dlouhodobá a chronická úzkost. „To je vedlejší produkt toho, že jste přikováni k obsahům sítí,“ dodává. Prokázat souvislost sociálních sítí a nárůstu psychických poruch je sice těžké, ale nepřímá měření na to podle Romportla poukazují.

Argument expertů, podle kterých zákazem sítí do patnácti let jen problém odložíme do pozdějšího věku, Romportl neuznává. „Ano, je to médium na hybridní hrozby, kognitivní hrozby a rozleptávání duševní pohody i u dospělých, ale děti, a zejména děti v pubertě, jsou na rozdíl od nich extrémně zranitelné,“ říká.

Už dnes přitom v Česku sociální sítě vyžadují minimální věk 13 let, což ale není dodržováno. „Prvním krokem je jednoznačně vyžadovat věk, ale já si myslím, že 13 let nestačí. Věková hranice by měla být zvednuta minimálně na hranici konce základní školy,“ říká Romportl. Řešením je podle něj registrace prostřednictvím oficiálních dokumentů. „Tak jako ten, kdo si chce udělat účet na Revolutu, musí mít občanku, tak proč ji nemít i tady?“ říká.

Obrovské množství práce se ale podle něj musí udělat kolem vzdělávání, a to od školy i rodičů. „Mnoho z nich ani neví, že jsou nástroje rodičovské kontroly a že určité věci se dají minimálně zablokovat,“ dodává.

Další argument proti zákazu zní, že sociální sítě mohou být pro některé děti jedinými sociálními kontakty a jejich přerušení jim přinese duševní nepohodu. „Tohle je už samo o sobě strašidelné tvrzení. Pokud je to pro dítě jediný kontakt, je to součást problému. Tohle není žádný argument. Ano, lidé říkají, že děti mohou dělat na sociálních sítích spoustu dobrých věcí, třeba úkoly. Dobře, ale na úkol se mohu připravit doma, v knihovně, u kamaráda, tak proč bych dělal úkol v Las Vegas v herně – když to zařízení, co mám v kapse, je ještě horší a personalizované přímo na mě?“ dodává Romportl.

Stejné věkové omezení by podle něj měly mít i hry typu Roblox (online platforma umožňující hráčům navrhovat a vytvářet vlastní hry a sdílet je s ostatními, pozn. red.). „Tady je ale důležitá podpora ze strany rodičů. Vím, že jsem v tom někdy až militantní, ale já opravdu nevím, proč by malé dítě mělo být na Instagramu. Když jsme si řekli, že zakážeme dětem alkohol, nebereme argument, že když ho zakážeme, děti se budou stahovat na zastávky a pít tam. Možná ano, ale prostě řekněme si otevřeně, že když můj malý syn bude vedle mě sedět v hospodě a pít pivo, je to divný,“ popisuje. K sociálním sítím je podle něj potřeba ve společnosti vybudovat stejný vztah jako k alkoholu.

Problematické jsou přitom i sítě, kde nejsou pouze krátká videa. Například YouTube sice má vzdělávací pořady, ale stále funguje na doporučovací autoplay, a k dětem se tak dostanou i videa, která nechtěly. „A to je opět návykový obsah, což je důvod, proč já děti na YouTube nepustím,“ dodává. Řešením by však podle něj mohla být celoevropská regulace, která by omezila doporučovací mechanismy. „Chápu, je to cenzura, ale když chce někdo provozovat síť v Evropě, musí fungovat v nějakém principu. Stejně jako když chci provozovat elektrárnu v Evropě nebo tam prodávat léky, musí být jasná pravidla,“ dodává Romportl.