Hlavní hygienička: Varovali jsme kvůli kojeneckému mléku pozdě

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už od prosince stahovali výrobci po celém světě kojenecké mléko, které mohlo obsahovat nebezpečný toxin cereulid. Ten může způsobit zvracení a průjem a je zvlášť nebezpečný pro kojence a malé děti.

Ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím hlavní hygieničky Barbory Mackové však vydalo varování směrem k veřejnosti až na konci ledna. Přestože v Evropském výstražném systému pro potraviny (RASFF) se první varování s označením „potenciálně vážné“ objevují už 5.ledna. A první podezření na otravu byly v Česku 12. a 13. ledna. Na případ upozornily před pár dny Seznam Zprávy.

Nyní hlavní hygienička připouští, že systém informování veřejnosti selhal. Stejně jako komunikace mezi jednotlivými úřady. Podle Mackové to vyplynulo z interního šetření. „To, co selhalo, byla komunikační linka, vzájemná informovanost a potažmo v té chvíli i informování veřejnosti,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Barbora Macková.

Pochybení vysvětluje dlouhodobým podfinancováním veřejné ochrany zdraví v Česku. Už nyní podle ní úřad přijímá opatření, aby se neopakovalo.

Hygienici prověřují podezření z otravy u celkem 8 dětí.

„Nastavím na Ministerstvu zdravotnictví interní procesy tak, aby se nestalo, že jako hlavní hygienik nejsem informovaná o věcech, které jsme měli diskutovat už od začátku. A ne že se ke mně dostanou až na konci ledna, když už se něco děje. A budeme aktualizovat postupy, aby se tomuto předešlo,“ říká Macková.

Když jsme se před deseti dny ptali Ministerstva zdravotnictví, kolik případů podezření na otravu po požití kojeneckého mléka v Česku máme, úřad to nevěděl. Vy to víte?

Vím to. Teď už to sledujeme průběžně a komunikujeme to. Ale opravdu, ta regionální šetření jsou v kompetenci krajských hygienických stanic.

Chápu to dobře, že jste to začali sledovat až po našich dotazech?

To ne. Bylo to ve chvíli, kdy se ke mně dostala informace, že jsou nějaká podezření. To bylo 27. ledna, kdy jsme vydávali upozornění. Pak jsme stejně jako vy začali zjišťovat od kolegů, jestli v některých krajích už řeší podobné případy nebo byla nějaká podezření.

Ale na počty podezření na otravu jsme se ptali téměř v polovině února. A Ministerstvo zdravotnictví ta data nemělo.

Minulý týden už jsme je věděli. Takhle, já k tomu mohu říct, že ve chvíli, kdy jsem jako hlavní hygienik vydávala první upozornění na závadnou šarži, tak jsme začali komunikovat s kolegy z krajských hygienických stanic a dávat dohromady přehled toho, co se děje. To se podle mě sešlo souběžně s tím, když jsme vám na začátku února odpovídali.

Neukazuje tento případ s kojeneckým mlékem na roztříštěnost a zároveň rizikovost celého systému, kdy varování veřejnosti přišlo s takovou prodlevou?

Pro mě to je další doklad toho, že je celý systém dlouhodobě podfinancovaný. Už rok a půl na to upozorňuji. My jsme se bohužel jako stát nepoučili ani z pandemie covidu-19. I tenkrát byly přísliby, že se posílí hygienická služba, že se zajistí, aby měla dostatek personálu, kvalitní zázemí. Od té doby je nám naopak snižován rozpočet. Teď dochází aktuálně k významnému snížení provozních nákladů o třetinu. Celý systém je čím dál tím víc nekonkurenceschopný. Průměrný plat v hygienické službě — a teď mluvím i za zdravotní ústavy — je čtyřicet tři tisíc hrubého. Bohužel nám odchází mnoho zaměstnanců.

Jak ale můžete jako hlavní hygienička vydávat varování, dělat rozhodnutí, když vlastně nemáte data, když vám je jednotlivé stanice nemusejí hlásit?

Chtěla bych upozornit, že Česká republika má systém nastaven tak, že bezpečnost potravin má v gesci Ministerstvo zemědělství. Dozorovým orgánem je Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Existuje mezinárodní systém hlášení, ve kterém jsme samozřejmě i my jako Ministerstvo zdravotnictví. Od prosince, kdy se situace začala nějakým způsobem komunikovat i v rámci celé Evropy, ale i celého světa, tak Státní zemědělská a potravinářská inspekce konala dle pravidel.

Proč jste ale varovala veřejnost až 30. ledna, když se mléka stahovala od prosince a varování v systému RASFF vycházela od 5. ledna a bylo jich tam několik?

První upozornění jsem vydávala 27. ledna. Toho 30. ledna už to bylo souhrnné sdělení. Učinila jsem tak ve chvíli, kdy se ke mně formálně poprvé informace dostala.

Dobře, ale nemyslíte, že…

Takhle, ano, vnímáme…V téhle chvíli jsme i v návaznosti na to, co se děje, začali přezkoumávat interní postupy. Zatím to vypadá, že budeme aktualizovat a zefektivňovat komunikační kanály tak, abychom takové situaci předešli.

Můžete tedy říct, že systém selhal?

Nemyslím, že by selhal v tom, jak je nastaven v terénu. To, co selhalo, byla komunikační linka, vzájemná informovanost a potažmo v té chvíli i informování veřejnosti.

Můžete přesně říct, jaká opatření jste přijali? I vzhledem k tomu, že se tu bavíme o velmi rizikové skupině - kojenců a malých dětí. Vaše varování vyšlo ve chvíli, kdy už v obchodech bylo vše stažené, ale pokud rodiče měli mléko doma, nemuseli vůbec vědět, že ty šarže jsou rizikové.

Udělali jsme kroky k tomu, aby se neopakovalo to, že informace nebude předána na příslušná místa. Nastavili jsme komunikaci mezi krajskými hygienami: pokud budou takový případ řešit, předají tu informaci i nám na ministerstvo, abychom to věděli.

Bude se to týkat jen této kauzy s mlékem, nebo i dalších případů?

Myslím si, že kdykoliv. A věřím, že tohle opravdu byla výjimka a udělali jsme kroky k tomu, aby se už ani tato výjimka nestala.

Ředitel odboru ochrany veřejného zdraví pan Fošum chválil v médiích komunikaci výrobců. My jsme ale narazili při tvorbě časové osy na nesrovnalosti. Například výrobce hovořil zpočátku o bakterii, která se vyskytla na výrobní lince. Nezmínil, že problém je především toxin, který bakterie produkuje. Až zpětně přiznal, že toxin nalezl ve vzorcích, a to už na konci listopadu. Jak tedy vy hodnotíte komunikaci výrobce?

Rozumím a kroky, které budeme dělat, nejsou jen v rámci nastavení komunikace, ale zkontrolujeme a znovu vyhodnotíme principy komunikace i mezi inspekcemi a těmi výrobci.

Co to znamená?

Když se mě ptáte, co to znamená, i pro mě je to velké poučení. Abychom i v té tristní personální situaci, v jaké jsme, byli schopni zajistit včasnou komunikaci. Celá ta situace ukázala, že máme rezervy a že je potřeba každý systém hlášení, ať už je jakkoliv nastaven, pravidelně trénovat a kontrolovat komunikační linky. Třeba jako to mají hasiči. Abychom byli připraveni na takovou situaci a všichni věděli, co mají dělat.

Kde vidíte svoji chybu?

Pro mě je to poučení. Nastavím na Ministerstvu zdravotnictví interní procesy tak, aby se nestalo, že jako hlavní hygienik nejsem informovaná o věcech, které jsme měli diskutovat už od začátku. A ne že se ke mně dostanou až na konci ledna, když už se něco děje. A budeme aktualizovat postupy, aby se tomuto předešlo.

Vaším hlavním úkolem byla reforma hygienické služby. Proč se nepodařila?

Každá změna stojí finance. Pokud chceme vytvořit nový systém veřejného zdraví a vrátit mu důležitost, neměl by být Popelkou, ale základem. Aby celé zdravotnictví bylo připravené na hrozby, které mohou přijít.

Proč se to ale nepodařilo posunout? O potřebě reformy se mluví od pandemie covidu.

Za ten poslední rok a půl, co jsem ve funkci, velmi aktivně komunikujeme se všemi krajskými hygienickými stanicemi. Měli jsme jednání se všemi řediteli a příslušnými hejtmany. Aby se posunul celý systém, je potřeba najít politickou shodu. A s novým panem ministrem to začíná mít reálné obrysy.

Zajímá mě, jestli stát, potažmo váš úřad, provedl po covidu-19 nějakou hloubkovou analýzu celého systému?

Nejsem si toho vědoma. Snaha udělat takovou analýzu byla ze strany Ministerstva vnitra, protože to zřizovalo krizový štáb, takže ta otázka by spíš patřila na ně.

Ale já se ptám z pohledu ochrany veřejného zdraví. Jak může dělat stát reformu, pokud nemá analýzu toho, co během pandemie nefungovalo?

Ekonomická a procesní analýza se dělá průběžně. Ale já si nemyslím, že to, co se dělo za pandemie, byl problém jen hygienické služby, to byl problém všech procesů řízení. Myslím si, že naši kolegové zafungovali velmi dobře, i s těmi nedokonalostmi. A znovu se dostávám k tomu, že pokud chce být stát připraven na takovéhle výzvy, musí být systém udržitelně financovaný.

Jak mi popisujete současný stav — to znamená méně peněz na provoz, nedostatek personálu, chybějící reforma — co by to znamenalo, kdyby teď přišla pandemie?

Ti, kteří v tom systému zůstávají, udělají vše proto, aby plnili požadavky. Ale neposílili jsme celý systém a v téhle chvíli bychom byli v ještě složitější situaci, než jsme byli během pandemie covidu-19.

Co se vlastně stalo s Radou vlády pro veřejné zdraví, která měla pomoci s reformou? Naposledy se sešla 18.března.

Rada vlády existuje. Ale v téhle chvíli se minimálně půl roku nesešla. Protože, jak říkám, vše řešíme stále ve velmi omezeném počtu lidí.

Ještě se zeptám na stravovací vyhlášku, která vzniká v rámci Státního zdravotního ústavu, který vedete. Není problém, že metodiku a následnou komunikaci k veřejnosti mají na starost čtyři lidé? Žádala jste například o větší podporu?

Tento požadavek je vznášen opakovaně na vedení Ministerstva zdravotnictví. Zatím odpověď byla stále stejná. A věřím, že se to zlepší, protože bez toho to opravdu nepůjde. Pokud si politici neuvědomí, že silné veřejné zdraví znamená mít robustní systém, tak se z toho kruhu nevymotáme.