Čekat s investicí na ideální moment se nevyplácí. Utečou vám statisíce

Větší obnos peněz investujte naráz, nikoli po částech. Čekání totiž přijde draho. A trefit ideální okamžik - tedy levně akcie nakoupit a draze prodat - takřka nejde. A otálení ve výsledku stojí investora i statisíce.

Taková situace potká minimálně jednou v životě téměř každého. Dospoří stavební spoření, vybere si „penzijko“, získá dědictví a rozvažuje, kam peníze přesunout.

Po finanční krizi, pandemii covidu nebo nedávném americkém útoku na Írán ale lidé pocítili, jak jsou akciové trhy citlivé. Nikdo nechce nakoupit akcie na cenových vrcholech a druhý den sledovat, jak jejich hodnota strmě padá dolů. Třeba jako po pádu banky Lehman Brothers. Každý chce naopak kupovat levně a prodávat draze.

Když jsou trhy dlouho „nahoře“, obavy z propadu sílí. „Máme pocit, že když je něco nahoře, tak to musí padat, protože víme, že ten trh se hýbe, je volatilní. A tak je pro nás psychologicky nepříjemné investovat na maximech,“ vysvětluje investiční blogger Lukáš Nádvorník v podcastu Ve vatě, který si můžete pustit nahoře v článku.

Jenže maxima (all time high, ATH) nejsou na trzích žádnou výjimkou. „Maxim trh dosahuje poměrně často. Jsou to situace, ke kterým dochází ve 20 procentech obchodních dní.“ Jinými slovy: kdo čeká, až trh „nebude nahoře“, může čekat velmi dlouho.

A čísla ukazují, že kdo vyčkává, prodělá nejvíc. Čas strávený na trhu je důležitější než trefit správný okamžik vstupu. Sám Nádvorník chtěl investovat na začátku roku 2019 větší částku, z nervozity ji ale rozdělil do čtyř částí a čekal na pokles. Ten ale přišel až s covidem.

„Když bych všechny ty peníze investoval na začátku března 2019 dohromady, tak bych vydělal 40 procent vložené částky. Kvůli časování a rozkládání jsem vydělal jenom polovinu, 20 procent. Ale byl jsem trochu klidnější,“ připouští.

Statistická data jeho zkušenost jen potvrzují. Pokud investor čekal na desetiprocentní propad a mezitím držel peníze na spořicím účtu, ve většině historických případů vyšel hůř než ten, kdo investoval hned.

Představme si, že máme před sebou 20 let investování a k dispozici částku jeden milion korun. Řešíme, zda je investovat - v tomto případě do amerického indexu S&P 500 - rovnou, anebo po částech a mezitím zbylé peníze „sušit“ na spořicím účtu, což by nám pokrylo inflaci.

Výsledek simulace je výmluvný. „Počet případů, kdy se vyplatilo investování naráz, je větší (54 procent) než počet případů, kdy se vyplatilo vyčkávání (46 procent),“ konstatuje na základě svých výpočtů Lukáš Nádvorník.

A nejen to, rozdíl ve výnosech byl citelný. Průměrný výnos strategie „investuji naráz“ je 7,4 procenta ročně. V průměru by takový investor měl na konci experimentu celkem o 373 tisíc korun víc než ten, kdo by vyčkával na pokles trhu. „Jsou tam ale i situace, kdy jsme vydělali třeba o tři miliony víc, než kdybychom čekali na desetiprocentní propad. Zatímco když se dařilo té strategii vyčkávání, tak se jí dařilo většinou na statisícových ziscích,“ popisuje Nádvorník.

Při čekání na třicetiprocentní pokles byla bilance ještě jednoznačnější: ve dvou třetinách případů bylo výhodnější investovat vše najednou. A rozdíl nebyl malý – průměrně skoro 1,5 milionu korun ve prospěch okamžité investice při dvacetiletém horizontu.

„Nejhorší, co můžu udělat, je čekat na výrazné propady na trhu. Pokud vyhlížím propad dvacet až třicet procent, budu mít menší výnosy a budu mít i volatilnější investování. Když čekám na třicetiprocentní propad, tak čekám mnohem delší dobu než na desetiprocentní propad. A tohle čekání je hrozně drahé,“ říká Nádvorník.

Jak vzniká takový rozdíl? Každý den, kdy nejsme na trhu, míjíme nejen propady, ale i dobré dny. A protože trhy dlouhodobě rostou, tak váhavý investor se často dočká jen vyšší ceny.

Nákup na maximech s sebou nese jednu nepříjemnost - vysoký poměr P/E (price to earnings), tedy kolik při nákupu akcie zaplatím za jeden dolar zisku. Takovou situaci zažíváme kvůli propadu trhů po americkém úderu na Írán právě teď, trhy totiž déle než tři roky rostly dvojciferným tempem.

„Čím je trh dražší, tím menší budete mít výnosy. Na širokých statistických datech je to zdokumentovaný fakt,“ konstatuje Nádvorník. I tady ale platí, že čekání na nižší P/E vyjde draho.

Studie Bank of America testovala, co se stane, když vynecháme na trhu několik nejlepších dní. Pokud by investor v každé dekádě promeškal 10 nejlepších dní, tak by na investici do indexu S&P 500 vydělal jen 28 procent. Pokud by z trhu nevystupoval, investici by držel celou dobu, výnos by byl 17 715 procent.

Podle Nádvorníka čísla sedí, ovšem situace, že by investor přišel zrovna o desítku nejvýdělečnějších dní za deset let, je nepravděpodobná. Pravdou ovšem je, že bezprostředně po propadech mohou následovat prudké nárůsty a investor, který při propadu prodá, přijde i o následný nárůst.

„Třeba v době covidu, 12. března 2020, se S&P propadlo o skoro deset procent. A jeden den na to, 13. března, ten index vyletěl nahoru o 9,3 procenta. A 13. října 2008, to byla finanční krize, S&P naopak vzrostlo o 11,6 procenta, což byl jeden z nejlepších dnů od 30. let na tom indexu. A dva dny nato index spadnul o devět procent,“ vypočítává Lukáš Nádvorník.

Jak by se osvědčila strategie rozdělení milionu korun na tři části, které by investor vložil na trh postupně, podobně jako to dříve udělal Nádvorník? Zbytek částky by opět odpočíval na spořicím účtu.

Ve většině případů (73 procent) by se vyplatilo odhodit nervozitu a poslat celý „balík“ do investic najednou. Vyčkávat by se vyplatilo v méně než třetině případů.

Pokud už vyčkávací strategie vedla k lepšímu výnosu, tak investor vydělal navíc relativně málo. Zatímco když peníze na trh poslal najednou, mohl si za určitých okolností vydělat dva miliony korun navíc ve srovnání se strategií dělení investice. I rozkládání má ale svou výhodu - snižuje sice výnos, ovšem pomáhá s volatilitou, investice tolik nekolísá.