Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nahrávku zveřejnil spoluzakladatel skupiny The Plastic People of the Universe v roce 1997 s Janem Vozárym. Oba tehdy působili v ansámblu Fiction. Vozáry aranžoval a programoval remake skladeb Plastic People, přičemž Hlavsa ve studiu dotočil zpěv a kytary.
„Mám velkou radost z toho, že jsem tenkrát Mejlu pro tento projekt získal. Mohli jsme tak společně přiblížit mladým posluchačům hudbu legendární skupiny The Plastic People of the Universe. Věřím, že si album najde posluchače i dnes,“ říká Vozáry, hudebník a producent známý především ze skupiny Oceán.
Křest alba se uskuteční příští sobotu 14. března v pražské MeetFactory na festivalu, který připomene 50 let od procesu s českým hudebním undergroundem. Projekt Magická noc představí Vozáry se zpěvákem Lubošem Vodákem v koncertní podobě.
Festival připomene události z března 1976, kdy bylo vzato do vazby 22 účastníků takzvaného II. Festivalu druhé kultury v Bojanovicích. Akce komunistické Státní bezpečnosti proti undergroundovému hnutí v bývalém Československu vyvrcholila v září 1976 odsouzením čtyř protagonistů: Vratislava Brabence, Ivana Martina Jirouse, Svatopluka Karáska a Pavla Zajíčka.
Mejla Hlavsa v polovině 90. let pro undergroundový magazín Mašurkovské podzemné uvedl, že neví, k čemu by nahrávku Magická noc přirovnal. „Ale v každém případě je to hrozná síla, hutný, sytý zvuk. Bicí, basa, zpěv a do toho tvrdé zvuky. Strašně se mi to líbí. Myslím, že je to taková síla, že to nepřekousnou ani skalní příznivci. Je tam těžký buben, basa a občas tam zasáhnu kvákadlem, jinak je to jenom rytmika. Těžkej digital underground sound,“ popsal.
Josef Karafiát, Jan Brabec, Josef Janíček, Vratislav Brabenec, Jiří Kabeš a Mejla Hlavsa na fotografii skupiny The Plastic People Of the Universe zřejmě koncem 90. let.
Milan Hlavsa přezdívaný Mejla byl hudebník, skladatel, zpěvák a spoluzakladatel skupiny The Plastic People of the Universe. Navzdory zvýšenému zájmu Státní bezpečnosti a několikaletému zákazu veřejného vystupování jako autor hudby i interpret výrazně ovlivnil zdejší alternativní scénu.
Jeho tvorba byla úzce spjata s poezií Egona Bondyho a myšlenkovým zázemím disentu, z něhož vzešla Charta 77. Nikdy neustrnul a stále zkoušel něco nového, experimentoval třeba s elektronickou hudbou.
Narodil se v březnu 1951 na pražském Břevnově do rodiny bankovního úředníka. První kapelu založil jako čtrnáctiletý. Kvůli dlouhým vlasům odešel z domova, z učiliště i práce na jatkách. Nejdřív zkoušel hrát na kytaru, při zakládání první skupiny na něj ale zbyla baskytara, protože byl prý z kytaristů nejhorší. V 60. letech účinkoval v kapelách Blue Monsters, The Vagabunds nebo The Undertakers.
Příběh Plastic People of the Universe se začal psát na Břevnově. Sestava se původně měla jmenovat Hlavsa’s Fiery Factory, protože kapelník ale hned na první zkoušku přišel pozdě, název se změnil na New Electric Potatoes následovaný již definitivním, vytvořeným podle výroku Andyho Warhola: „Miluji vše plastické, chtěl bych být plastický.“
Hudební debut si Plastic People of the Universe odbyli v hospodě Na Ořechovce v únoru 1969 a už v dubnu zaujali na přehlídce amatérských rockových kapel Beat Salon. Jejich hudba navazovala i na skupinu The Primitives Group, s níž začínal Ivan Martin Jirous, který se s Josefem Janíčkem záhy k novému ansámblu připojil.
„Plastici“, ovlivněni psychedelickým rockem, zpočátku hráli převzaté věci od Velvet Underground, The Fugs, Rolling Stones nebo The Doors, později začali skládat vlastní repertoár.
Jako autor hudby se prosazoval především právě Hlavsa, který v roce 1973 také založil – spolu s básníkem a prozaikem Pavlem Zajíčkem – experimentální formaci DG 307. Časem se ale Hlavsa soustředil jen na Plastiky, kteří se ovšem začátkem 70. let dostávali do stále častější konfrontace se sílícím normalizačním režimem. Vše vyvrcholilo roku 1976 při procesu s českým undergroundem, při němž několik muzikantů odešlo od soudu s nepodmíněnými tresty odnětí svobody.
Prezident Václav Havel a Mejla Hlavsa na trutnovském festivalu v roce 1999.
Hlavsa strávil několik týdnů ve vazbě, odsouzen však nebyl. V té době byl již ženatý, v roce 1975 si vzal Janu Němcovou, dceru filozofa Jiřího Němce – měli spolu syna Štěpána a dceru Magdalenu.
Odsouzení se Hlavsa sice vyhnul, po procesu ale následoval zvýšený zájem StB, policejní šikana a zákaz vystupování. Hudebník byl také vyhozen od zeměměřičů a živil se lepením igelitových pytlů. V té době se dostal do užšího kontaktu se špičkou disentu okolo Václava Havla.
Koncem 80. let se Plastici prakticky rozpadli a Hlavsa hrál v kapelách Garáž či Echt! Založil také Půlnoc, kam přešlo jádro původních Plastic People, a po jejím rozpadu Fiction.
Po listopadu 1989, kdy se z exilu vrátil Pavel Zajíček, se Hlavsa vrátil k obnoveným DG 307 a od roku 1997 i k Plastikům. Při příležitosti setkání dvou prezidentů v americkém Bílém domě, Václava Havla a Billa Clintona, tam účinkoval společně s Louem Reedem z Velvet Underground.
V roce 1999 vydal sólové album Šílenství, na kterém experimentoval s prvky elektronické hudby, napsal také autobiografickou knihu Bez ohňů je underground. Necelý rok před smrtí podstoupil operaci kvůli rakovině plic, ze které se dokázal zotavit, a dokonce opět mohl jezdit na svém oblíbeném kole. Nemoc však nakonec byla silnější a Hlavsa v lednu 2001 předčasně zemřel ve věku 49 let.
„Vím o spoustě chyb, které jsem udělal,“ řekl v jednom z posledních rozhovorů, který dal na podzim 2000 časopisu Reflex. „Život je ale nádherný v tom, že se nedá nic změnit na tom, co se stalo. Není to jako přetočit pásek na kazetě a něco nahrát znova,“ tvrdil muzikant, který si dokázal jít vždy za svým.
