Článek
Ministr životního prostředí Igor Červený (AUTO) odvolal ředitele Krkonošského národního parku Robina Böhnische. Stalo se to „po vzájemné dohodě“, podrobnosti nebyly v pondělí oznámeny. Ministr se nevyjádřil a na webu ministerstva nebyla v úterý dopoledne o odvolání ani zmínka. Böhnisch v tiskové zprávě poděkoval „za skvělých více než osm let všem kolegyním a kolegům“.
Takže o tom, proč a jak se to seběhlo, oficiálně víme ještě méně, než je u personálií tohoto typu obvyklé. V podstatě nic.
Což je speciálně v případě, kdy státní správu životního prostředí přebrala strana Motoristů, podivné, až zlověstné. Jestli vláda, jak tvrdí, dělá politiku pro lidi, měli by lidé ministrům stát i za to, aby směrem k nim utrousili pár slov. Ve věci, která právem vyvolává zájem.
Motorističtí politici dřív hýřili výřečností a invektivami. Rčení, že „poteče zelená krev“, se jim podařilo zabudovat do veřejného povědomí. Motoristický program - a v měkčí verzi i vládní prohlášení - zase znamená zpochybnění podstaty, kvůli které stát o přírodu pečuje: „Budeme prosazovat vizi životního prostředí, které slouží lidem, přírodě i ekonomice.“ U životního prostředí chybí slovo „priorita“, zato se zdůrazňuje škodlivost údajné „zelené ideologie“.
Za téhle neklidné situace se správy národních parků dozvěděly, že dostanou mnohem méně než vloni: KRNAP 111 milionů místo loňských 145, ještě o víc klesne rozpočet Šumavy. Novopečený ministr a zmocněnec Filip Turek ředitelům řekli, ať potřebné peníze vezmou z rezervních fondů. Které, to už asi neřekli, jsou samozřejmě nastřádané kvůli kalamitám a jiným nečekaným událostem, a ne jako jednoroční záplata státních škrtů.
Deset dní po schůzce s novým vedením ministerstva byl ředitel nejstaršího národního parku, jmenovaný ministrem ANO Richardem Brabcem v roce 2017, odvolán. Vyžádanou analýzu, které zaměstnance by mohl park podle směrnic shora propustit, už podepíše někdo jiný.
Ministr Červený je ve funkci teprve od 23. února. Jestli Böhnisch rychle skončil proto, že objektivně v něčem selhal, nebo se znelíbil proponentům nových ekologických pořádků, anebo z jiného důvodu, zatím nevíme - ale měli bychom. Hlavně proto, aby bylo patrnější, co přijde dál. Jestli jde o jednotlivost, nebo o významnou součást operace, která proměňuje celý ekologický status quo.
„Až nový pan ministr uvidí, jak vypadají naše bezzásahové lesy, tak bude nadšený. Protože to je nádhera.“ Dlouholetý ředitel Šumavského národního parku Pavel Hubený si vládní postulát, že životní prostředí „slouží lidem, přírodě i ekonomice“, vykládá optimisticky. Snad mu někdo alespoň doručí vzkaz, jestli spíš dopadne jako kolega z Krkonoš, anebo může být v klidu, protože nic tak hrozného neprovedl.
V informačním vakuu nezbývá než o souvislostech Böhnischova odvolání spekulovat.
První možnost: Asi to není reakce na pondělní zprávu, že Mapa republiky, pověstné sněhové pole nad Modrým dolem, je letos nejtenčí za celé 21. století a je možné, že roztaje tak brzo jako nikdy. Taková opovážlivost mohla národně uvědomělou vládu pobouřit a řediteli zlomit vaz. Ale vzhledem k tomu, že jde o už neplatný tvar první republiky i s Podkarpatskou Rusí a že „mapa“ odtává směrem od východu, zdá se vlastenecká hypotéza málo pravděpodobná.
Druhá možnost: Asi to nemá nic společného s tím, že Luční bouda je se správou národního parku na kordy ohledně zajíždění aut do chráněného území a dalších věcí. A že provozovatelka boudy Klára Sovová svou kritiku nedávno vyhrotila. A že byla málem zvolena poslankyní za Motoristy sobě v Královéhradeckém kraji, kde většina Krkonoš leží. A že kdyby se bývala do Sněmovny dostala, mohla by dnes být ministryní místo poslance Červeného - kdo ví?
