Moravec, nebo Česká televize. Koho má vlastně společnost podpořit

„Přijďte na Letnou ukázat, že ČT a ČRo politikům nedáme,“ svolává spolek Milion chvilek pro demokracii lidi na chystanou demonstraci na pražské Letné v nedávném příspěvku na sítích.

Pomáhá si u toho grafikou pěti tváří, které Českou televizi v nedávné době z různých důvodů opustily, včetně Nory Fridrichové, Barbory Kroužkové a Václava Moravce. Právě i Moravcův odchod, který oznámil v neděli v živém vysílání, spolek nyní využívá k propagaci akce, která se koná 21. března.

Jak ale Moravcův odchod ovlivní mínění společnosti o médiích veřejné služby? A nesmrskne se podpora veřejnosti pouze na Moravce namísto veřejnoprávních médií jako takových?

Podle socioložky Maríny Urbánikové z Masarykovy univerzity je to, že Milion chvilek využívá Moravcova konce v ČT, logickým krokem. „Jejich zájem je dostat lidi na náměstí, proto je důležité, přes jaký narativ dokáží zmobilizovat svoji část společnosti. Když to nastaví jako jednoduchý příběh s konkrétními oběťmi a jednoznačným viníkem, mobilizační potenciál je podstatně větší, než když rozjedou složitou debatu o systému financování ČT a ČRo, na to lidé obvykle nemají čas,“ vysvětluje Urbániková, která se veřejnoprávním médiím věnuje.

Lákat na shromáždění prostřednictvím „padlých tváří“ televize nicméně nemusí prospívat České televizi jako celku, a to zvlášť v době, kdy koalice avizuje zrušení koncesionářských poplatků a slibuje navázání financování veřejnoprávních médií na státní rozpočet.

„Milion chvilek plní svou úlohu. Ale nemyslím si, že to České televizi nutně pomáhá. Část lidí si totiž může říct, že už to nemá cenu, protože čistky už začaly a už tam není svoboda a novináři nemohou svobodně pracovat. Což zjevně oslabuje jednak jejich důvěru, ale obávám se, že to může i oslabit jejich ochotu se za ČT postavit, například když se bude debatovat o změně financování. Takže financování už je dál nebude zajímat,“ upozorňuje Urbániková.

Nešťastné je podle expertky také interpretovat konec několika známých novinářů jako jednoznačný důkaz politických tlaků na televizi. „Jednoduše to takto není. Každý odchod měl širší důvody a nejde o jednoznačný důkaz tlaku. Nicméně se obávám, že na část veřejnosti tato zkratka funguje i kvůli tomu, že je pro ni zkrátka těžké rozklíčovat pravdu. Ale rozhodně to České televizi nepomáhá,“ popisuje Marína Urbániková.

Sociolog Ondřej Císař naopak míní, že Moravec jako „tahák“ může pomoci. „Je asi možné, že část lidí přijde kvůli Moravcovi, ale ne kvůli obecné obraně veřejnoprávního modelu. To ale nyní nevíme. Záleží na tom, jak bude rámována samotná debata. Pokud se z Moravcova odchodu stane jen symbol širšího problému – tedy otázky nezávislosti médií veřejné služby – může to naopak mobilizaci pro vnímanou nezávislost instituce posílit,“ říká.

V postu na facebooku v souvislosti s děním v ČT Milion chvilek mimo jiné píše: „Není to o jednom jméně, to není o jediné tváři, to je o kvalitě zpravodajství a publicistiky ČT, která upadá pod vlivem politiků.“

Byť do celkového názvu letenské demonstrace dal spolek obecné „nenecháme si ukrást budoucnost“ v odkazu na kroky současné vlády, vůči kterým by se měla veřejnost ohradit, sám šéf Milionu chvilek Mikuláš Minář přiznává, že osud televize po Moravcově konci bude jedním z hlavních motivů akce.

„Rozhodně to bude jedno z důležitých témat, téma obrany veřejnoprávních médií a jejich nezávislosti je zásadní a mobilizující a budeme se k tomu zásadně vyjadřovat. Je možné, že tam vystoupí někdo z bývalých zaměstnanců televize,“ nastiňuje Minář.

Sám Václav Moravec v pořadu Seznam Zpráv Ptám se já uvedl, že na demonstraci nepůjde. „Protože si myslím, že novinář nemá být aktivista. Nebyl jsem 21 let v České televizi aktivistou, nebudu jím ani na stará kolena,“ řekl.

Jak Minář čte reakce lidí, které mu chodí, jsou naštvaní i právě kvůli konci Moravce – který může být pro některé poslední kapkou. „Píší nám teď stovky lidí denně, štve je, jak se Babiš schoval před spravedlností, jsou naštvaní kvůli tomu, co se děje v České televizi, kvůli konci Moravce nebo kvůli ruskému zákonu, který připravuje Rajchl i kvůli ministru Klempířovi, že vůbec zvažuje zrušení koncesionářských poplatků. Zkrátka toho mají dost,“ říká Minář.

Podle něj je proto klíčové, aby politici tento odpor pocítili. „Je zásadní, aby viděli, že lidí, kterým vadí, že by chtěli zestátnit média, je plná republika, a aby si to opravdu rozmysleli a nešli tvrdou maďarskou nebo slovenskou cestou, protože to potom vyvolává obrovské napětí ve společnosti,“ popisuje.

Zároveň odmítá, že by se využitím Moravcova odchodu vyčerpal potenciál společnosti postavit se v budoucnu za média veřejné služby jako celek. „Takhle to opravdu nefunguje. Zaprvé, lidé přijdou teď, protože teď je to aktuální, zvedá je to ze židle. Potenciál se tím nevyčerpá, on tím naopak stoupne. Když lidé uvidí, že nás je fakt hodně a dáme si závazek, že když půjde do tuhého a poplatky skutečně navrhnou zrušit, tak teprve začneme ukazovat, jak nám na tom záleží. Dostaneme leták do každé schránky a budeme v ulicích klidně opakovaně, motivace lidí stoupne,“ vysvětluje.

Pokud vláda skutečně ke zrušení poplatků přikročí, podle Mináře „to největší teprve uvidí“. Zároveň je podle něj ale už nyní čas ukázat odhodlání. „Nemůžeme čekat, až bude pozdě a bude vymalováno,“ dodává.

Na Letné se podle něj proto bude demonstrovat za veřejnoprávní média, nikoliv jen za Václava Moravce. „To není o Moravcovi, Moravec je symptom a další kapka, která lidi zvedá ze židle. Ale v podstatě je to přece o tom, jestli dopustíme, aby se ta média stala hlásnou troubou politiků,“ míní Minář.

Současná debata o České televizi nabízí i paralelu s krizí, kterou televize prošla mezi lety 2000 a 2001. Tehdy spor kolem jmenování generálního ředitele Jiřího Hodače a vedení zpravodajství, s nímž byla spojována Jana Bobošíková, rychle přerostl z institucionálního konfliktu v celospolečenskou debatu o nezávislosti veřejnoprávního média. Veřejná podpora tehdy vyústila ve shromáždění za nezávislost ČT na Václavském náměstí, kde se v lednu 2001 sešlo 100 tisíc lidí.

Jak ale upozorňuje sociolog Císař, společnost se od té doby proměnila, není proto jisté, zda by dnes proti zásahům vlády do veřejnoprávních médií vyšli lidé do ulic v takovém počtu.

„Zatímco v roce 2000 existovala poměrně široká shoda napříč společností, že to, co bylo tehdy vnímáno jako politické tlaky ve veřejnoprávní televizi, je nepřijatelné, dnes jsou postoje k veřejnoprávním médiím rozdělenější. Část veřejnosti je vnímá jako důležitou demokratickou instituci, jiná část je kritizuje nebo zpochybňuje. To znamená, že případný protest by pravděpodobně mobilizoval jen část společnosti, nikoli širší spektrum, jak to působilo před čtvrt stoletím,“ vysvětluje Císař.