Rozplakal se štěstím na technu. Harry Styles zpívá o tom, jak žít naplno

Den před předáváním hudebních cen Grammy v roce 2023 napsal anglický zpěvák Harry Styles sám sobě dopis. Vzkázal si v něm, že nic z toho, co mu po vyhlášení budou lidé říkat, není pravda.

Proměnit mohl celkem šest nominací, včetně nejsledovanější kategorie album roku. Bývalý člen chlapecké kapely One Direction se ale připravoval na neúspěch. „Pamatuj si, proč jsi tu desku udělal. To je tvá odměna,“ konejšil sám sebe dopředu.

O den později bylo všechno jinak. Syn hospodské a účetního z anglického Redditche v klání o album roku porazil rappera Kendricka Lamara, zpěvačky Adele a Beyoncé, portorikánskou superhvězdu Bad Bunnyho nebo skupinu ABBA. Když přebíral hlavní sošku večera, bylo těžké nepřipomenout si rok 2010, kdy se na televizních obrazovkách objevil poprvé. Tehdy šestnáctiletý kluk vyprávěl porotcům britské televizní soutěže The X Factor, že si přivydělává brigádou v pekařství a k účasti v klání ho přiměla matka. Jeho talent se doopravdy ukázal až na druhý pokus, když mu porotce Simon Cowell nechal vypnout matoucí playback a přiměl ho, ať zazpívá bez doprovodu.

„Takové věci se lidem jako já nestávají moc často,“ přiznal Harry Styles na předávání Grammy. O půl roku později se odmlčel. A teprve teď se přihlásil znovu o slovo.

Jeho právě vydaná deska nazvaná Kiss All the Time. Disco, Occasionally zní uvolněněji než předchozí vítězná nahrávka Harry’s House. Na první poslech tu nejsou velké hity, ale nyní dvaatřicetiletému Stylesovi jako by na tom až tak moc nezáleželo.

Album, kterému se mezi fanoušky začalo zkráceně říkat Kissco, kombinuje taneční rytmy, nostalgii po indie popu z počátku milénia i romantické ploužáky, na nichž zpěvák znovuobjevuje vztah k hudbě i sobě samému. Jako by vzkaz, který si autor hitů As It Was, Watermelon Sugar nebo Sign of The Times napsal v předvečer Grammy, bylo potřeba rozvést do podoby alba.

„Teď, když už nemáš na výběr, posloucháš konečně? / Slyšíš už ten hlas ve své hlavě?“ ptá se v tracku Are You Listening Yet, jehož nervózní rytmika a deklamované verše připomenou průkopníka pokojového diska Jamese Murphyho známého z projektu LCD Soundsystem.

Skladba, která stála na začátku cesty k nové desce, vypráví o pocitu odcizení, jaký člověka dokáže pohltit i uprostřed koncertního turné. Stylesovo zatím poslední trvalo téměř dva roky a kromě pražské O2 areny zahrnulo třeba patnáct vyprodaných show v newyorské Madison Square Garden. S obratem 617 milionů dolarů, v přepočtu asi 13 miliard korun, se stalo jednou z nejvýdělečnějších koncertních šňůr všech dob.

Jenže zatímco fanoušci a fanynky nadšeně mapovali Stylesův extravagantní šatník, který s každým dalším kostýmem boří rigidní představy o mužské módě, zpěvák vyhledával terapie, aby se zbavil neúměrně velkých nároků na sebe sama. Nepomáhalo to. „Bůh ví, že tvůj život je na pokraji a tvoje terapeutka dobře živená,“ začíná text Are You Listening Yet, který popisuje chaotické období mezi newyorskými koncerty.

Harry Styles turné završil v létě 2023 v Itálii. „Dávejte na sebe pozor. Uvidíme se, až nastane správný čas,“ vzkázal. A zmizel.

„Musel jsem se ujistit, že to pořád miluju,“ vysvětluje teď svou hudební pauzu v rozhovoru pro platformu Apple Music. Období mimo pódia trávil v Itálii nebo na tanečních party v Berlíně. Když věčně pozitivnímu, empaticky mručícímu moderátorovi Zaneu Loweovi vypráví, jak se rozplakal štěstím na technu, zní to trochu legračně. Styles si ale v období ticha prošel i prokazatelně náročnými zkouškami.

V říjnu 2024 náhle zemřel jeho blízký kamarád a bývalý kolega z One Direction, Liam Payne, když se pod vlivem drog a alkoholu zřítil z balkonu argentinského hotelu. „Donutilo mě to přemýšlet nad tím, jak žiju. A nejlepší způsob, jak poctít přátele, kteří odešli, je žít naplno,“ vysvětluje Styles. Pestrobarevné kostýmy poslední dobou vyměnil za civilnější vzhled: například široké žluté kalhoty a obyčejnou modrou mikinu.

Za křiku dvacetitisícového davu míří Harry Styles na pódium manchesterské Co-op areny. Před koncertem z minulého pátku návštěvníky vyzval, aby schovali mobilní telefony. „Když se budete usmívat, třeba budete na Netflixu,“ upozorňoval zpěvák na štáb filmařů, který vystoupení natáčí. Záznam už je ve videotéce k vidění pod názvem Harry Styles: One Night in Manchester.

Jeho první koncert po tříleté pauze představuje novou desku od začátku do konce. Úvodní singl Aperture nepřipomíná nic z jeho dosavadní tvorby a nepasuje ani do obvyklých formulí mainstreamového popu. Přesto už má na Spotify téměř 130 milionů přehrání.

Jakmile se umělec ocitne na pódiu, pyšně zamíří k modulárnímu syntezátoru, jako kdyby chtěl napodobit třeba anglické veterány elektronické avantgardy Autechre. Místo experimentu však arénu zaplaví radostná melodie. Přidá se velký buben, dechové nástroje, klávesové arpeggio a ostré frekvence basy.

Návštěvníci, kteří byli za možnost vidět Stylese naživo ochotni dát i tisíc liber v hotovosti, dostávají nejpůsobivější skladbu celé desky. Spíš než Autechre je v ní slyšet vliv producenta zvaného Four Tet: sálem zní třepetavé rytmy a euforické syntezátory. „Patříme k sobě / Konečně to vypadá, že je to jen láska,“ zpívá Styles, doprovázený tančícími sboristy z anglického House Gospel Choir. Jestli někdo dokáže z tohoto typu skladby udělat hit, pak on.

Že si bývalá hvězda z boybandu teď zakládá na sofistikovaném vkusu, bylo zřejmé už z předchozí desky Harry’s House. Na té jako jeden z podnětů k tvorbě citoval třeba japonský city pop, styl z přelomu 70. a 80. let minulého století. Novinka má však i dost přímočarých inspiračních zdrojů. Skladba American Girls, kde Styles vypráví o kamarádech zakládajících rodiny, je jako dělaná pro stadiony a má v sobě něco z ironie i velkoleposti popové kapely The 1975.

Ready, Steady, Go zní jako z pomyslného generátoru na britské taneční kytarovky, který na přelomu tisíciletí chrlil zaměnitelné kapely a vyprázdněné songy. I Harry Styles má na novince několik tuctových kousků. Ale musí se jim nechat, že jsou žánrově pestré.

K lepším skladbám z alba patří The Waiting Game, která melancholickou hravostí připomene skupinu Gorillaz. Season 2 Weight Loss zase zjevně odkazuje k rockovým Radiohead. Polyrytmy, ambivalentní melodická linka, softwarem prohnaný zpěv připomínající androida - ladilo by to třeba k albu Kid A. Ani jednoduše znějící text není tak přímočarý, jak se zdá: „Doufám, že teď už mě miluješ,“ opakuje zpěvák. A není přitom jasné, jestli myslí fanoušky, milence, nebo mluví sám k sobě.

Kritici britskému hudebníkovi vyčítají právě vágnost. Stylesovy texty mají být deníkové zápisy, ale zní, jako by je zašifroval, stěžuje si v recenzi alba deník Guardian. Hudební web Pitchfork zase spočítal, že na novince se zájmeno „ty“ objevuje 326krát, zatímco „já“ pouze 127krát. Bývalý člen One Direction se prý z alba vypařil.

Statistika je však zavádějící. První a druhá osoba u Stylese splývají. Mluvíme přece o člověku, který sám sobě píše dopisy. Že je s ním chtějí číst miliony fanoušků, může být chápáno jako kalkul, ale není pochyb, že to chce pořádnou dávku talentu.

Harryho Stylese po tříleté pauze čeká další monstrózní tour, přestože se dotkne jen sedmi měst světa. Vrátí se do newyorské Madison Square Garden, kde tentokrát zahraje hned třicetkrát. Opakovaně se několik večerů po sobě předvede také v Londýně, Amsterdamu nebo Mexico City. „Zrušil Harry Styles tourování?“ ptala se na to konto britská BBC, zda se jedná o nový trend v koncertním byznysu.

Zajímavější je ale ještě jiný postřeh kolem těchto monstrózních „koncertních rezidencí“. Často korelují s významnými městskými maratony - novou zpěvákovou vášní, kvůli které si britské popové hvězdy začali všímat i milovníci běhu.

Magazín Runner’s World toho využil k nepravděpodobnému rozhovoru. Harryho Stylese, který loni v září poprvé zaběhl 42 km pod tři hodiny, propojil s Haruki Murakamim, spisovatelem a autorem esejistické knihy O čem mluvím, když mluvím o běhání. „Nejdůležitější je přijmout vlastní rozpory,“ poradil sedmasedmdesátiletý Japonec mladšímu kolegovi. „Pokud je v tobě něco nečistého, nemůžeš to ukázat v syrové podobě. Musíš to obrátit do něčeho pozitivního. Sublimovat rozpory své duše do umění,“ dodal.

Přesně to se Harrymu Stylesovi na nové desce povedlo. Kiss All the Time, Disco, Occasionally umí být nadýchaně povrchní, ale daří se jí to, co si vytyčila. Z tíhy vznikla deska, která nadnáší.