Zprávy z bojiště: Moskva brzy zahájí další ofenzivu

Masivnímu ruskému útoku na Ukrajinu z uplynulé soboty se kvůli válce na Blízkém východě nedostalo takové pozornosti, ale přesto šlo o druhý největší raketový a dronový útok od začátku invaze.

430 dronů, 24 řízených střel Kh-101, 25 Kalibrů, 13 Iskanderů, čtyři střely Kh-59 a dvě hypersonické střely Zirkon. Převážná část mířila na Kyjev.

Ukrajinská protivzdušná obrana sestřelila 402 dronů, všechny Kh-101 i Kalibry a sedm ze 13 Iskanderů. Jde o dobrý výsledek, přesto bylo 11 míst zasaženo přímo a dalších sedm poškodily trosky sestřelených střel.

Vysvětlení vysoké úspěšnosti je poměrně prosté: Kyjev má nejhustší a nejlépe vybavenou protivzdušnou obranu v zemi. Soustředění útoku na jedno město paradoxně práci obránců usnadňuje — jednotlivé systémy se vzájemně doplňují a pokrývají. Nad jinými ukrajinskými městy by bilance patrně vypadala jinak.

Z výsledku ale zároveň plyne střízlivé poučení. I při vynikající úspěšnosti pronikla část střel k cílům. Stoprocentní obrana proti masovému kombinovanému útoku je s dnešními prostředky patrně nedosažitelná. Ochrana měst proto vyžaduje nejen silnou obranu, ale i schopnost ničit odpalovací rampy, sklady a výrobní kapacity na druhé straně.

Jedním z důvodů, proč se ukrajinská obrana postupně zlepšuje, je dozrávání systému, v němž stíhací drony tvoří stále důležitější vrstvu. Jak tento systém funguje v praxi, nedávno popsal Dimko Žluktenko, analytik z ukrajinského 413. pluku bezpilotních systémů, v textu pro server War on the Rocks.

Princip není složitý: radarová a akustická síť detekuje hrozbu, data se v reálném čase zobrazují v digitálním situačním přehledu a velitel obrany podle nich koordinuje nasazení stíhacích dronů, mobilních palebných skupin i konvenčních prostředků.

Stíhací dron stojí 800 až 3000 dolarů a vycvičená posádka dosahuje úspěšnosti kolem 50 procent. Proti dronům typu Šáhid íránského původu, které stojí řádově desítky tisíc dolarů, je to ekonomicky udržitelná odpověď.

Podstatné ale je Žluktenkovo upozornění, že samotný stíhací dron nestačí. Bez detekční sítě, vyškolených pilotů, velitelské struktury a podpůrných jednotek má omezenou hodnotu. Jde o součást složitého ekosystému, ne o jednu zbraň, kterou stačí nakoupit.

To je důležité mít na paměti ve chvíli, kdy se o ukrajinské zkušenosti začínají zajímat další země. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu podle serveru Militarnyj požádal o rozhovor s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským právě o protidronové obraně — totéž přitom v roce 2022 odmítl. Některé státy Zálivu nakupují stíhací drony.

Ukrajinská zkušenost ale naznačuje, že bez vybudování celého rámce kolem nich bude jejich přínos omezený.

Když jsme u vzdušných prostředků, zastavme se u ruských dronových vojsk, tedy klíčové složky invazní armády. Rusko systematicky posiluje frontové dronové síly.

Velitel ukrajinských bezpilotních sil, důstojník známý pod přezdívkou Madžar, v polovině března varoval, že ruské dronové jednotky do dubna dosáhnou stavu 100 000 příslušníků — v únoru jich měly přes 86 000.

Současně ruské úřady zvyšují tlak na neoficiální dobrovolnické struktury, které dosud zajišťovaly podstatnou část výcviku pilotů i dodávek techniky na frontu.

Nabízí se tedy domněnka, že cílem opatření není jen represe, ale snaha podřídit tyto kapacity vojenskému velení a začlenit je do oficiálních struktur. Kreml chce z dronů udělat systematickou součást armádní výzbroje, ne dobrovolnický doplněk.

O jaké škále se dnes bavíme, ilustruje srovnání dvou jednotek. Ruský dronový útvar Rubikon, považovaný za nejúčinnější na ruské straně, v polovině března oznámil, že od svého vzniku zasáhl přes 20 tisíc cílů. Ukrajinská 414. brigáda Maďarovci vykázala jen za únor 11 520 zásahů.

Obě strany operují s drony v měřítku, které si ještě před dvěma lety dokázal představit málokdo.

Co se týče samotné fronty, analytici se vesměs shodují, že brzy začne ruská ofenziva. Velení invazní armády s velkou pravděpodobností čeká na příznivější podmínky — až se stromy pokryjí listím, což poskytne krytí postupujícím jednotkám, a terén ještě vyschne a pohyb bude jednodušší.

Kdy přesně můžeme o začátku ofenzivy mluvit, je otázkou. Dne 17. března zaznamenal ukrajinský generální štáb do čtyř hodin odpoledne 217 ruských útoků — nejvyšší číslo v tomto období za celou válku. Březnový průměr přitom dosud činil kolem 142 útoků denně.

Jenže jedno rekordní číslo ještě neznamená zlom. V datech o počtu útoků za posledních několik týdnů zatím jednoznačný vzestupný trend vidět není.

Co vidět je, jsou přípravy. Ruské síly podle analytického projektu DeepState posilují klíčové úseky, přeskupují zálohy a doplňují zásoby.

Jak bude letošní ruská ofenziva vypadat, je přitom otevřenější otázka, než by se mohlo zdát.

Dosavadní průběh války nemusí být spolehlivým vodítkem. Velikost ruské armády se oproti loňsku výrazně nezměnila — v květnu 2025 měla kolem 695 000 vojáků. Co se ale změnilo, jsou dronové kapacity. A právě ty budou patrně hlavní proměnnou letošní kampaně.

Část pozorovatelů se domnívá, že Rusko se bude muset vrátit k mechanizovaným útokům, protože současná taktika — vysílání malých pěchotních skupin v nepřetržitých vlnách — je z hlediska lidských ztrát dlouhodobě neudržitelná.

Americký analytik Michael Kofman ovšem namítá, že mechanizované útoky narážejí na tytéž problémy jako v předchozích letech: protitankové příkopy, magnetické miny, přesně naváděné drony. Každé jaro se opakují pokusy o průlom obrněnou technikou a výsledek je zpravidla stejný — vysoké ztráty bez odpovídajícího zisku. Vozidla, která se dostanou k předním liniím, většinou nedokážou odjet zpět.

Zároveň ale tentýž Kofman pozoruje něco nového. Od Kupjansku na severu po Záporoží na jihu se objevují případy, kdy dronové úderné jednotky úspěšně podporují menší mechanizované výpady.

Útočník nejprve potlačí nepřátelské dronové týmy a teprve pak vyšle techniku. Zatím jde o experimenty v malém měřítku, ale s měřitelnými výsledky a s příznivějším poměrem ztrát, než jaký přinášely dosavadní postupy.

Podobný princip ostatně fungoval i na druhé straně. Ukrajinský protiútok v Záporožské oblasti, který jsme popisovali v posledních dílech, ukázal, že za příznivých podmínek lze potlačit nepřátelské drony a provést úspěšný pozemní výpad.

Jak poznamenal analytik Rob Lee, kombinace nových protiopatření, důkladné přípravy a potlačení dronových pozic vytvořila podmínky pro mechanizovaný postup.

Ruský vojenský blogger Svjatoslav Golikov, píšící pod přezdívkou Filolog v záloze, jde ve svých úvahách ještě dál. Podle něj klasický manévr obrněnými kolonami postupně nahrazuje manévr dronovými formacemi, které dokážou pokrýt větší prostor rychleji a bez rizika, že budou zničeny na přístupu.

Budoucnost ofenzivních operací vidí v soustředění mobilních úderných dronových jednotek, nikoli v průlomu tankových kolon.

To je zatím spíše vize než realita. Ale je užitečné mít ji na paměti. Ruská armáda v průběhu války opakovaně inovovala — od prvních neúspěšných pokusů o bleskovou válku přes masové nasazení pěchoty až po současný důraz na drony. Předpokládat, že letošní kampaň bude kopírovat loňskou, by byla chyba.

Situace na bojišti alespoň naznačuje, kam by se mohla hlavní ruská snaha upřít. Hlavním cílem by se mohla stát města Kramatorsk a Slovjansk, poslední dvě velká sídla v Doněcké oblasti bezpečně pod ukrajinskou kontrolou. V tomto směru se mají podle některých údajů soustředit tři z pěti ruských armádních skupin. Předtím ale musí padnout města Kosťantynivka a Časiv Jar, které kryjí přístupy ke Kramatorsku a Slovjansku.

V uplynulém týdnu byla aktivita na většině fronty spíše nižší. Ruské ztráty ale podle ukrajinských údajů zůstávaly vysoké a změny na mapě malé. Pozornost pozorovatelů se přesouvá k úsekům, kde se patrně rozhodne o podobě letošní kampaně.

Tím nejdůležitějším je severní část Doněcké oblasti — prostor kolem okupovaného Siversku a západněji ležícího Kramatorsku a Slovjansku.

Jsou to poslední dvě velké aglomerace v oblasti pod ukrajinskou kontrolou a Moskva má zjevný zájem je obsadit. Ruské jednotky útočí na výšiny východně od Slovjansku, které tvoří hlavní přírodní překážku na přístupových cestách k oběma městům.

Tyto výšiny hrály klíčovou roli už v roce 2014: ukrajinští výsadkáři je drželi po celou dobu ruské okupace Slovjansku a právě z nich pomáhali město osvobodit. Tehdy ovšem neexistovaly drony, a i dělostřelectvo bylo v bojích nasazováno v nižším počtu než dnes.

Samotný Slovjansk se na možné ohrožení teprve začíná připravovat. Teprve v polovině března město začalo instalovat protidronové sítě v ulicích — opatření, které mělo být hotovo před měsíci a jehož absence stála životy civilistů. Kramatorsk na to dosud čeká.

V obou městech žije stále kolem 150 tisíc obyvatel. Fronta je od jejich okrajů vzdálena deset až jedenáct kilometrů.

U Kosťantynivky, která kryje přístupy ke Kramatorsku z jihu, pokračují těžké poziční boje. Na východním okraji města ruský 1307. motostřelecký pluk postupuje přes zahrádkářské kolonie směrem k zástavbě — pomalu, ale systematicky.

Na tomto úseku Rusové jako na jednom z mála obnovili mechanizované útoky, zatímco na pokrovském a dobropilljském směru zůstává aktivita nízká.

Sousední jednotky se mezitím snaží přerušit jednu ze dvou zásobovacích cest ukrajinské 24. výsadkové brigády, bránící prostor mezi Časiv Jarem a Zemljankami. Rusové ovládli takticky důležitou výšinu 244 a tlačí se k posledním obranným pozicím u Červoného.

Na jihu fronty pokračují ukrajinské protiútoky, ale patrně již bez výraznějších úspěchů srovnatelných s únorem. Pozornost si zaslouží především prostor u Novooleksandrivky.

Podle ukrajinského analytika Konstantina Mašovce zde ruské síly přešly do aktivní obrany a snaží se zabránit dalšímu ukrajinskému postupu směrem k silnici Huljajpole – Velyka Novosilka. Ukrajinské jednotky se k ní přiblížily na vzdálenost, z níž mohou silnici ohrožovat drony. Pokud by ji dokázaly palebně ovládnout, zkomplikovalo by to zásobování ruských vojsk na celé jižní frontě.

Pozoruhodné je, že ruské velení přesto nezpomalilo ofenzivu své 5. armády západně a severozápadně od Huljajpole. Mašovec to čte tak, že Rusové sázejí na splnění ofenzivních cílů dříve, než se ukrajinský tlak na jejich křídle stane neúnosným. Současnou situaci hodnotí jako patovou: ruské taktické úspěchy u Huljajpole jsou vyvažovány ukrajinskými úspěchy na bocích.