„Úplně mě to šokovalo.“ Odborníci kritizují Klempířův zásah do Národní galerie

Česká výtvarná scéna druhým dnem žije odvoláním ředitelky pražské Národní galerie Alicje Knast, kterou ve čtvrtek zprostil funkce ministr kultury Oto Klempíř ze strany Motoristé sobě. Odborníci oslovení redakcí Seznam Zpráv její éru hodnotí spíše negativně. Více jich ale kritizuje formu, již zvolil ministr.

„To, co se stalo včera, mě úplně šokovalo,“ říká architekt Josef Pleskot, který na ministerstvu v roce 2020 předsedal odborné komisi vybírající právě ředitele Národní galerie. „Doslova mi to odvolání vyrazilo dech, i ve smyslu společenského dopadu. Takhle napřímo bezdůvodně výstřel přes posla, pro to není polehčující okolnost. Zdá se mi to hrozně nevychované,“ kritizuje Pleskot.

Že ji odvolává z funkce ředitelky Národní galerie, ministr Klempíř ve čtvrtek nesdělil Alicji Knast osobně. Místo sebe za ní vyslal trojici úředníků. „Přes tyto osoby, které mi to předávaly, mi bylo řečeno, že si pan ministr přeje úplně jiný směr Národní galerie,“ popsala Alicja Knast v České televizi.

Takový postup ostře kritizuje i Marek Pokorný, ředitel ostravské galerie současného umění PLATO. „Za nepřijatelné považuji už to, aby byl jakýkoliv ředitel či ředitelka národní kulturní instituce odvolán bez přítomnosti ministra. Takhle se to rozhodně nedělá,“ upozorňuje Pokorný, který pochybuje, že je ministerstvo schopné připravit Národní galerii podmínky pro rozvoj a že důvody k odvolání ředitelky vycházely z odborných výhrad. Klempířovu reakci redakce shání.

Podle Marka Pokorného se ministerstvo mohlo vyvarovat náhlých kroků a v klidu vypsat výběrové řízení na nového šéfa, zatímco by ještě Alicja Knast setrvala ve funkci. „Ve světě je běžné, že takové výběrové řízení trvá klidně i rok. Pro mě už způsob odvolání indikuje neprofesionalitu a problém spíš na straně ministerstva než Národní galerie,“ konstatuje nyní dvaašedesátiletý bývalý šéf Moravské galerie v Brně Pokorný. Ten se v roce 2020 do posledního výběrového řízení na šéfa Národní galerie hlásil. Možnost, že by to teď zkusil znovu u Klempířova ministerstva, odmítá. „To nepřichází v úvahu,“ říká Marek Pokorný.

O odvolání Alicje Knast ve čtvrtek jako první napsal Deník N. Ministr Klempíř se celé odpoledne nevyjadřoval, až večer informaci potvrdil na sociálních sítích. Uvedl, že po Národní galerii žádá výraznější odborný rozvoj a jasnou ambici posunout se na evropskou špičku. „Tato instituce potřebuje nutně svěží vítr. Je čas na změnu,“ vzkázal na sociální síti X. Odvolané ředitelce poděkoval.

Řízením ministr dočasně pověřil kunsthistoričku a současnou šéfku Sbírky starého umění Olgu Kotkovou. „Dokonale zná prostředí Národní galerie a zároveň má jasnou odbornou vizi jejího dalšího rozvoje. Jsem přesvědčen, že v tomto přechodném období zajistí kontinuitu, stabilitu i další rozvoj této významné instituce,“ uvedl v pátek ráno Klempíř poté, co se s Kotkovou setkal v Anežském klášteře. Byla u toho velká část zaměstnanců galerie, k nimž promluvily končící i nově pověřená šéfka. Ta své záměry veřejnosti představí na středečním zahájení sezony.

Klempířův úřad pak „v nejbližší době vypíše transparentní výběrové řízení“ na pozici generálního ředitele Národní galerie. „Cílem je vybrat osobnost, která bude schopna naplno rozvinout potenciál této klíčové kulturní instituce,“ objasňuje ministrova mluvčí Barbora Šťastná.

Také proto, aby zabránila náhlému odvolání ředitele, přitom roku 2019 vznikla takzvaná Garanční rada Národní galerie. Tento poradní orgán ministra měl mimo jiné „projednávat, vždy za účasti ministra kultury, návrh na jmenování a odvolání generálního ředitele organizace“.

To se nestalo. Místopředsedovi rady Tomáši Winterovi ministr Klempíř už zhruba před měsícem napsal dopis, v němž činnost rady ukončil. „Ministr změnil statut Národní galerie a garanční radu rozpustil. Jen jsme statut ještě nestihli vyměnit na webu,“ potvrzuje mluvčí Národní galerie Jana Holcová. Klempíř se tak vyhnul tomu, aby svůj krok musel dopředu probrat s odborníky.

Podle oslovených expertů by nyní ministerstvo kromě výběru osobnosti ředitele mělo řešit celkovou situaci dlouhodobě podfinancované galerie. „Myslím, že problém není v Alicji Knast, ale ve financování Národní galerie ze strany Ministerstva kultury. Dokud nebude galerie dostávat víc peněz, může být v jejím čele kdokoliv a dopadne to podobně,“ říká kurátor Petr Nedoma, který tři desítky let vedl pražskou Galerii Rudolfinum. „Národní galerie dostává od ministerstva každý rok podobnou částku, takže vzhledem k inflaci má dnes v reálné hodnotě k dispozici možná tak polovinu peněz co v roce 2019,“ odhaduje.

Každoročně hospodaří Národní galerie se zhruba půl miliardou korun, které podle končící ředitelky z větší části vynakládá na provoz a údržbu historických budov. K nim patří mimo jiné Veletržní palác, Palác Kinských nebo Salmovský palác, Šternberský palác a Schwarzenberský palác na Hradčanském náměstí.

Většinu peněz galerii poskytuje Ministerstvo kultury. Tomu samotnému ale letos klesne rozpočet na 17,6 miliardy korun, což je zhruba o 1,17 miliardy méně oproti návrhu minulé vlády z loňského září. „A kdo to vyjednal, že ministerstvo bude mít ještě méně peněz než vloni? Ministr Klempíř. To on se měl přitom starat o to, aby svému úřadu a jeho příspěvkovým organizacím včetně Národní galerie zajistil dost peněz, ne to řešit tímto způsobem. Odvoláním Alicje Knast ve skutečnosti jen ministr přiznává své vlastní selhání,“ míní Petr Nedoma. Klempíř avizované škrty dlouhodobě hájí tím, že šetřit musí celý stát.

Podle Petra Nedomy byla Alicja Knast jednou z prvních ředitelů, kteří se přesně drželi statutu Národní galerie. „V něm není nic o pompézním výstavním programu současného umění nebo bombastických vernisážích. Hlavní práce galerie spočívá v opatrování, vědeckém zpracování a prezentaci korpusu galerijních sbírek v rozpětí od starého umění po umění 20. století. To je to hlavní a Alicja Knast to plnila,“ konstatuje Nedoma.

Jedním z členů komise, která v roce 2020 vybírala šéfku Národní galerie, byl kunsthistorik Jiří Machalický. Podle něj Alicja Knast při výběrovém řízení působila rozhodně a energicky. „Ale asi energii vyčerpala při tom pohovoru. Její éra je pro mě velkým zklamáním. Nepřinesla nijak přesvědčivý program, kterým by se zařadila k Vídni, Berlínu, Frankfurtu, Mnichovu. Přitom mohla domluvit nejen odborně zaměřené, ale také divácky přitažlivé a zároveň kvalitní výstavy,“ lituje Machalický, který pět let Alicje Knast ve funkci označuje za „další sotva průměrné, promarněné období“.

Na další členku komise, kunsthistoričku Milenu Slavickou, polská manažerka při konkurzu dojem neudělala. „Neměla předpoklady pro vedení tak významné muzeální instituce,“ myslí si Slavická, kterou proto překvapilo, když si tehdejší ministr kultury Lubomír Zaorálek z ČSSD vybral právě Alicji Knast. Jejími protikandidáty byli Marek Pokorný a předtím odvolaný ředitel Národní galerie Jiří Fajt.

„Bohužel odvolání Alicje Knast nepůsobí dobrým dojmem,“ hodnotí Leoš Válka, ředitel pražského Centra současného umění DOX. A to přesto, že podle něj byla Národní galerie pod vedením Alicje Knast vnímána dost kriticky. „Samotné její zvolení do funkce bylo jednoznačně problematické,“ míní Válka, podle nějž se tehdejší ministr kultury Zaorálek „vyhnul morální zodpovědnosti a namísto znovujmenování Jiřího Fajta zvolil politicky bezpečnou adeptku z Polska“.

Jednání současného ministra Klempíře a rychlé odvolání Alicje Knast má nyní pro Válku „pachuť déjà vu, spíše politického rozhodnutí s cílem udobřit si kulturní obec než uváženého strategického plánu, který by byl v zájmu samotné Národní galerie“, komentuje šéf DOX.

Ministr má právo jmenovat i odvolávat šéfa galerie, uvažuje rektor pražské Akademie výtvarných umění a kunsthistorik Tomáš Pospiszyl. „Pozornost bychom však měli věnovat způsobu, jakým jsou podobné kroky zdůvodňovány, a cílům, ke kterým povedou. S potřebou ‚rozvíjení potenciálu‘ souhlasí všichni, v podmínkách naddimenzované a současně podfinancované instituce jde ale především o udržení základního provozu. Národní galerie potřebuje přidat, nebo vizionářsky zreformovat. V možnost jednoho ani druhého v dohledné době nevěřím,“ vyjádřil se Pospiszyl.

Podle kunsthistoričky Marie Klimešové, profesorky Ústavu pro dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, by k okamžitému odvolání z funkce mělo docházet jen v případě závažného prohřešku kriminální povahy. „Protože toto není případ generální ředitelky Národní galerie, pokládám tento akt za účelový. Chápu ho jako součást likvidační vládní strategie, tak jak ji sledujeme i v jiných oborech,“ říká Klimešová, podle níž ministr neuvedl skutečné důvody ani nepřišel s analýzou provozu či programu galerie.

Klimešová apeluje na to, aby výběrová komise sestavená ministerstvem zahrnula významné představitele profesních institucí, akademické sféry a dalších organizací.

„Dle mého názoru byla Alicja Knast nevýraznou ředitelkou a v normálních poměrech by bylo na místě zvážit její výměnu,“ hodnotí Ladislav Kesner, profesor dějin umění na brněnské Masarykově univerzitě a bývalý náměstek ředitele pražské Národní galerie. „V kontextu současné české situace je ale její odvolání ministrem, estébáckým udavačem, nepochybně třeba vnímat jako svévolný akt, který s velkou pravděpodobností má za cíl dosadit do vedení Národní galerie osobu, která bude ochotněji naslouchat ‚doporučením‘ současné politické garnitury,“ domnívá se Kesner v narážce na předrevoluční minulost ministra Klempíře. Ten v roce 2019 přiznal, že za komunismu spolupracoval s StB. Klempíř prohlásil, že spolupráce lituje, a označil ji za noční můru.

Jako politické gesto pak odvolání Alicje Knast chápe umělec Tomáš Vaněk, bývalý rektor Akademie výtvarných umění. Podle něj to „demonstruje, že pravicově populisticky nacionální strana Motoristé sobě realizuje kroky k ovládnutí institucí a prosazení svých politických zájmů“, jimiž jsou podle Vaňka radikální oslabení občanské i odborné společnosti a získání vlivu na kulturu či neziskové instituce.