Článek
Svět je v ropném šoku. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) vydala desatero doporučení, co dělat, aby se spotřeba ropných látek a plynu snížila. Jsou mezi nimi i klasické rady, jak některé civilizační vymoženosti využívat méně, nebo s větším rozmyslem.
Mimo jiné:
„Podporujte veřejnou dopravu. Přechod od soukromých automobilů k autobusům a vlakům může rychle snížit poptávku po ropě.“ - „Zvyšte sdílení aut a osvojte si efektivní postupy řízení. Vyšší obsazenost aut a ekologická jízda mohou rychle snížit spotřebu paliva.“ - „Snižte rychlostní limity na dálnicích alespoň o 10 km/h. Nižší rychlosti snižují spotřebu paliva u osobních automobilů, dodávek a nákladních vozidel.“
Čte se to jako malá násobilka. Tedy v případě, že máme svědomí něco podnikat v zájmu přírodních zdrojů a naší planety. Nebo o tom aspoň seriózně uvažovat.
Ve skutečnosti nejde o manuál pro krizi, který je zapotřebí vyhlašovat, až když ceny ropy létají sem a tam nad 100 dolary za barel. Ta doporučení platí kdykoli a mohla by být součástí mentální kompetence, jíž se otřepaně říkává zdravý selský rozum.
Mezinárodní agentura pro energii není žádný operetní ani aktivistický klub. Vlivnou organizaci založily ekonomicky vyspělé země v roce 1974 v reakci na ropnou krizi, která má s tou dnešní leccos společného, včetně původu v bojích na Blízkém východě.
Teď IEA kupříkladu oznámila, že dá na trh 400 milionů barelů ze strategických zásob, na čemž se dohodlo 32 členských zemí. Je mezi nimi i Česko. Mezinárodní agentura pro energii jsme i my.
V Česku 2026 se ale rozšířil dojem, že nám nikdo nemá co radit. Proklamace typu malé násobilky od IEA získaly nálepku kázání shora, které pohrdá lidským úsudkem a zkušeností. Životní prostředí tu mají na starost Motoristé sobě, co tvrdí „rozumíme době“. Vláda vyhlásila boj zelenému šílenství.
Doporučení od ctěné IEA tak v Česku 2026 znějí podezřele. Kdyby někdo zakryl jejich zdroj, byla by šmahem zavržena jako hraběcí rady zeleného původu. Jako dokolečka opakované „výmysly“. Takový je trend hlavního proudu politické řeči.
V důsledku ale vyjde nastejno, jestli veřejnou dopravu místo soukromé, sdílení aut a snížení rychlosti vzývá globální mezivládní agentura nebo český ekologický spolek. Politici tak jako tak zůstávají až na výjimky hluší. Vzkaz nepřebírají a nešíří dál. Někteří se mu vysmějí.
Přikázání popularity: civilizační vymoženosti musí zůstat dostupné nejméně v rozsahu, na jaký jsme zvyklí. Jak by řekl (nejen) Tomio Okamura: „Naši voliči to chtějí.“
Taková krize, za které by si politici osvojili rétoriku ubírání tempa a sebeomezování, se zatím nedostavila. A kdo ví, jak naléhavá by vůbec musela být. Vždyť německý ministr Robert Habeck, který před několika lety po drsném zdražení energií doporučoval šetrné sprchování, už zůstává sotva ve vzpomínkách.
IEA nabádá ke snížení rychlosti na dálnicích. Vláda vloni po dlouholetém úsilí ODS povolenou rychlost zvýšila a prodávala to jako radostnou zvěst. Jak pošetilé.
