Třinec změnil pravidla hry: totální defenziva je už pravěk

Stačí vidět dvacet minut zápasu a hned si všimnete, že je něco jinak. Starý Třinec je pryč. Klíčovou větou úspěšného hokejového kolosu do roku 2025 bylo, že je zásadní minimalizovat riziko. Jaro 2026 vypadá úplně jinak: tempo, tlak a maximální kontrola hry.

V kostce se dá říct, že kouč Boris Žabka využívá schopnosti a zkušenosti starého třineckého jádra hrát zodpovědně a držet na sto procent nastavený systém. Má velkou výhodu, že se může opřít o Tomáše Kundrátka, Davida Musila, Mariána Adámka, Martina Růžičku, Andreje Nestrašila a spol.

K tomu ale hráčům rozdal nové noty, jak hrát bez puku. Třinec ho teď chce získat daleko od své branky, je schopný soupeře tlačit. Dokonale využívá potenciál borců, jako jsou bratři Kovařčíkové nebo Oscar Flynn.

Pomocí modulu Hokej.Logic jsme udělali analýzu Třince, jak vypadal, než v něm začal pracovat jako hlavní kouč Žabka, a jak se prezentuje v play off teď.

Postavili jsme vedle sebe 52 zápasů v předchozích třech play off (dvakrát vyhrál Třinec titul 2023 a 2024) a osm zápasů z rozehrané sezony. Aktuální vzorek je sice výrazně menší, ale dost velký na to, abychom mohli vyloučit náhodu a mluvit o určitém trendu.

Zdeněk Moták vycházel v Třinci ze systému, který zavedl Václav Varaďa. Nebyl důvod něco zásadně měnit.

Takže bestiální verze Ocelářů, která terorizovala všechny v soutěži do roku 2024? Soupeři ho při hře pět na pět vždycky výrazně přestříleli. Můžeme říct, že Třinec prohrával hru, ale vyhrával zápasy. Bránil dobře svou modrou čáru, záměrně do sebe nechával soupeře jezdit a čekal, kdy využije chybu druhé party.

Výrazným rysem bylo, že skóroval víc, než mu předpovídala statistika očekávaných gólů, a současně o hodně méně inkasoval oproti prognóze.

Tohle všechno dohromady se nazývalo termínem „play off hokej“. Zásadní vždycky byla i morálka týmu, kdy si nikdo neodvážil hrát mimo nastavenou šablonu. První útočník měl stejnou pracovní disciplínu jako osmý obránce.

Dřív se čtyři bránící hráči přitáhli hodně blízko k vlastnímu gólmanovi. Efektem bylo, že soupeř hodně střílel, ale z pozic, odkud Třinec chtěl. Když Oceláři neprohrávali, nebyl důvod aktivně přerušovat akce druhého týmu, protože se málokdy dostával do opravdu velkých šancí. Když už ano, Ondřej Kacetl nedělal v bráně chyby a hráči navíc dost střel zablokovali.

Celkově Třinec hru zpomaloval ve středním pásmu a chtěl, aby druhý tým hodně nahazoval puky. Obránci měli následně za úkol dostat hru první nahrávkou z vlastní defenzivní zóny ven. Všechno rychle a hned. V útočném pásmu pak Oceláři dřív minimálně využívali výměnu pozic, ani nestříleli tolik. Spíš čekali, kdy přijde chyba a bránící hráč opustí prostor.

Pokud dali gól, pokračovali. Pokud byl stav vyrovnaný, pokračovali. Pokud prohrávali, uměli spustit nátlakový hokej. Když dosáhli cíle, zase se stáhli. Soupeř měl pocit, že čas utíká třikrát rychleji, když Třinec vedl.

Stárnoucí parta šampionů změnu potřebovala. Každý systém se jednou vyčerpá a vypadalo to, že na jaře 2025 přestal fungovat mustr, který praktikoval Varaďa od podzimu 2018 a Moták s ním pokračoval. Sparta ho dostala pod tak velký tlak, že se beton drolil.

Ale Třinec dal ještě jeden pokus. Jen během základní části vadl. Mělo se za to, že hlavní změna začne až od podzimu 2026 a přijde s větší obměnou kabiny. Místo toho ji zažehla změna na lavičce. Kolem Vánoc skončil Moták a na hlavního trenéra povýšil z pozice asistenta Žabka.

Klub nikdy neříkal, že by mělo jít o dočasné řešení, ale v hokejovém zákulisí se to tak bralo. Kolem 24. prosince se nový kouč shání špatně. Takže chvíli tým povede Žabka, pak se po Novém roce objeví někdo nový. Kdyby se nikdo nesehnal, čekalo se povýšení Miloše Holaně z farmy ve Frýdku-Místku.

Jenže nic takového se nestalo.

Žabka dočasným řešením nebyl. Spustil změnu, kterou Třinec potřeboval. Úspěšný klub už začínal připomínat dinosaura, velké a silné zvíře, které ale už v současném světě nemá moc šancí přežít. Slovenský trenér ho za pár měsíců nasměroval jinam. V play off jeho tým přehrával Olomouc i Mountfield HK, ztratil jediný zápas z osmi.

Hlavním rysem Ocelářů je aktivita.

„Mírný šok to je. Podle mě je to ukázka, že trénování nemusí být jen o velkých jménech,“ říká přední slovenský hokejový novinář Tomáš Prokop z Denníku Šport. Žabka během hráčské kariéry proslul hlavně jako ostrý defenzivní bek, který sbíral přes sto trestných minut v sezoně.

Dělal asistenta v Boleslavi, v Olomouci, v Liberci. Ve stejné roli působil také u slovenské reprezentace do 18 let, kterou pomohl vrátit do elitní divize. Ale nikdy v Česku neplatil za někoho, u něhož je jen otázkou času, než dostane velký klub.

Nemá nijak silnou sebeprezentaci, nemluvilo se o něm. Mezi hráči tedy ano. Dostával na starost obránce, kteří si pochvalovali, jak s nimi komunikuje, že po nich chce kreativitu, podporu útoku. Rozvíjí je.

„Pan Žába je neskutečně pracovitý člověk. Já mu říkal Žába, ale když teď povýšil, tak se mu tak bojím říkat,“ usmíval se třinecký obránce Marián Adámek, když v prosinci poprvé mluvil o novém kouči, který pracoval předtím hlavně s beky.

A že ho pár minut před tím tituloval jenom „Žába“? Jasná reakce. „Asi jsem se jen přeřekl,“ culil se.

I na tomhle detailu je však vidět, jakou má trenér u hráčů pozici. Je jiný, než se prezentoval jako hokejista. „Je to dobře i pro slovenský hokej, protože se objevuje další zajímavé jméno. Mít odvahu takhle změnit defenzivní Třinec je ukázkou, že ví, co chce,“ uznává i Tomáš Prokop.

Třinec je na české poměry výjimečný, že si dlouhodobě drží směr, jakým stylem chce hrát.

Jeho klasická DNA vždycky vypadala tak, že s bohatými železárnami v zádech kupoval velké hráče, kteří končili v zahraničí nebo chtěli v Česku za lepším. Klub chtěl všechny ostatní přejet brutální ofenzivní silou, obrana se úplně neřešila. Jozef Daňo, Lubomír Sekeráš nebo Richard Král byli hvězdami, které ve staré plechové aréně rozdávaly hlavně radost a bavily.

V éře velkých nákupů vyhrál jeden titul v roce 2011, kdy se útočnou divočinu podařilo zkrotit. Už tenkrát dával za Třinec góly Martin Růžička, kolem sebe měl ale válečníky z NHL Radka Bonka, Lukáše Krajíčka nebo Václava Varaďu. Byl tady znát lehký posun jinam.

Ale hlavní přišel později. Klub hledal dlouho směr, jak vyhrávat pravidelně. Velkou lekci dostal ve finále 2018. Kometa ho porazila 4:1 na zápasy.

Václav Varaďa jako kouč vycházel z lekce od Komety a přepnul útočný Třinec do jiného režimu. Výsledkem byly tři tituly s ním a následně dva se Zdeňkem Motákem na lavičce.

Nebyl důvod nic měnit, když model fungoval.

Ale co tedy tak výrazně překopal?

V první řadě Třinec nečeká na střelu soupeře, ale snaží se získat kotouč dřív, než k ní dojde. Obránci teď aktivně rozehrávají, takže vyniknou přednosti hráčů, jako je Jakub Galvas. Útočníci dostávají puk do rychlosti, projíždějí s ním do útočného pásma. Tím pádem generuje mužstvo i větší množství šancí.

Hráči v útočném pásmu víc rotují a ze změn pozic přicházejí šance, které byly vidět ve čtvrtfinále proti Hradci. Několikrát se stalo, že před brankou vyplaval úplně volný hráč, který mohl tečovat střelu nebo dostával nahrávku.

Cílem Žabkova stylu je, aby Třinec způsobil v útočné třetině soupeře chaos, z něhož přijdou šance a góly.

Tým najednou pracuje jinak i bez puku. Dřív vznikaly slavné vtipy, jak lidi fotili hřiště, kde na půlce soupeře nebyl jediný hráč Třince. Všichni čekali sešikovaní na nájezd soupeře. Teď jeden útočník tlačí na obránce, druhý po souboji jde na puk a třetí čte hru, aby uměl sebrat nahrávku přes střed hřiště, která by vysoké napadání uměla překonat.

Jak jsme uváděli na začátku, trenér Žabka těží z toho, že hráči v sobě mají „třineckou disciplínu“, že si nikdo nedovolí opustit prostor. Jen v jeho režimu takhle taktika vede k větší aktivitě. Třinecký hokej tak připomíná způsob, jakým Colorado vyhrálo Stanley Cup v roce 2022, když ho převedeme na české poměry.

Má širokou soupisku, kde se může prosadit každá útočná formace. Soupeře přehrává aktivní obranou daleko od branky a současně se nejedná o bezhlavý styl s totálním rizikem, kdy se valí útoky na vlastního brankáře.

Michal Kovařčík a Oscar Flynn patří k hráčům, kteří si v play off dostávají do největšího počtu šancí. A to má klub na marodce Petra Sikoru s Markem Daněm, kteří by do Žabkova stylu dokonale pasovali. První by přinesl důraz a dotěrnost, druhého bychom v extralize viděli poprvé v režimu, že může ukázat naplno své útočné dovednosti.

Jestli s novým mustrem získá Třinec titul? Na tuhle otázku žádná data odpovědět neumějí. Ale dovedou říct, že se starým způsobem hry, kdy do sebe necháváte bušit, by pravděpodobně nestačil už ve čtvrtfinále na Hradec.

Obranná past Ocelářů nebyla pevná jako dřív a Hradec měl kvalitu, aby pasivního soupeře vyřadil.

Takže posun Třinci nejspíš zařídil minimálně semifinále. K tomu i ukázal, že Boris Žabka je talentovaný kouč a jak vypadají hráči typu Michala Kovařčíka, když mohou hrát víc aktivně. Extraliga ho takhle nikdy nepoznala.

„V hokejových kruzích se o trenéru Žabkovi u nás mluví. Jen se to zatím nebralo asi tak vážně, protože všichni čekali, že má v Třinci pozici dočasného trenéra,“ přikývne i slovenský reportér Tomáš Prokop.

Dočasný určitě Žabka není. To je momentálně první jistota. A druhá? Že se klub minimálně z pohledu této sezony rozhodl dobře.