Článek
Před odjezdem na Velikonoce má být jasno, jak se Babišova vláda postaví k stoupajícím cenám paliv. Ve čtvrtek slibuje představit balík ochranných opatření, předběžně mluví o zastropování marží a výhledově i o možnosti snížit spotřební daň.
Zvolený postup budí dvojí dojem. Za prvé – všechny okolní státy něco podnikají a čtvrtek je ideální den, kdy vykázat činnost, aby bylo o svátcích o čem mluvit a za co vládu chválit. Za druhé – hranice 50 korun se jeví jako nepřijatelná a politici ji budou bránit, aby nevypadali neschopně.
Pro řidiče to je nadějná zpráva. Pro státní rozpočet a obecné hodnocení zdejší společenské odolnosti moc ne. Na konci se vždy ukáže, že peníze vykouzlit nejde. Účet za válku v Zálivu stejně bude potřeba nějak zaplatit. Veřejnost ale chce opečovávat, a tak se vláda stará, sotva nastaly první potíže.
Přitom stačí přemýšlet jen trochu v souvislostech a ukáže se, že 50 korun není zas tak fatální drama. Vzhledem k inflaci a k růstu výdělků jsme v situaci, jaká tu už byla. A hlavně – v případě dalšího pokračování bojů – může být mnohem hůř.
Tisíc litrů za jednu mzdu
V roce 2016 se slavilo, jak je u pump báječně. Ceny benzinu a nafty byly proti dnešku nominálně poloviční, v přepočtu na kupní sílu tehdy poprvé padl milník, kdy za průměrnou hrubou mzdu šlo pořídit tisíc litrů paliva.
Dnes panuje všeobecná psychóza, že na padesáti korunách málem kolabuje ekonomika a každá pořádná vláda musí zakročit. Přitom kupní síla u pump je při dnešních vysokých cenách shodou okolností úplně stejná. A proti vzdálenější historii – třeba proti roku 2001 – dvojnásobná.
Pravda, skok za březen byl obrovský. U nafty skoro o polovinu. To má ale své zákonité vysvětlení. Ropy je teď k mání méně, je vzácná. Globální spotřebu nelze plně uspokojit kvůli fyzické blokádě hlavní přepravní trasy. Poptávka převyšuje nabídku a cena stoupá, dokud se někdo nedostatkového zboží nevzdá nebo nenastane příměří.
Jde o celosvětový problém, který – bude-li trvat – žádná vláda v Praze nepřetlačí. A není za ním kartel pumpařů, jak říká Andrej Babiš, patrně ve snaze sladit se náladově s voliči a ukázat na viníka, který je první na ráně.
Méně ropy, vyšší cena
Svět denně zhltne kolem sta milionů barelů ropy. Pětina putovala Hormuzským průlivem a teď chybí. Proto ropa zdražuje. Co je znepokojivé, mezi ekonomy ve světě panuje víceméně shoda, že nynější cena ropy kolem 115 dolarů úplně neodpovídá vážnosti výpadku. Cenu brzdí uvolňování státních ropných rezerv (což ale nejde dělat donekonečna) a hlavně sázky na to, že boje rychle skončí.
I Donald Trump má z drahoty u pump evidentně strach. Z jeho válečného postupu je zjevné, že se na ceny ropy ohlíží. Ale v jeho případě nikdo nikdy neví. Bude-li konflikt pokračovat, napětí na trhu s ropou rozhodně poroste a stoupat bude i cena. Pak bychom na dnešní situaci, na kterou teď tolik skuhráme, ještě rádi vzpomínali.
U nafty zatím zdražení za březen činí 15,30 Kč. Kam se tyto peníze vlastně poděly?
- Na dražší ropu připadá kolem šesti korun. Pravda, šlo by říct, že výrobci mají na skladě ještě levnou surovinu nakoupenou dávno před válkou. I její hodnota ale v důsledku globálního dění ze dne na den vzrostla, podobně jako by to bylo se zásobami balené vody po havárii vodovodu.
- Dalších šest až sedm korun přirážky připadá na vyšší marže rafinérií. S těmi vláda nic nenadělá. Nezdražují jen proto, že „můžou“, ale proto, že jejich kapacita je omezená a najednou roste hodnota každého litru vyrobeného paliva. Systém je jako v jiných případech nastaven tak, že v době nedostatku vydělávají ti, kdo drží klíčovou výrobu a má za úkol zajistit, že paliv bude dost.
- Zbytek přirážky tvoří daň z přidané hodnoty. Ta stoupá procentně spolu s nákupní cenou pro pumpy. Jistě, stát může tuto daň snížit, případně ulevit motoristům na spotřební dani, protože díky zdražení má z DPH vyšší výnos.
Přes daně by mohla vést cesta pro obranu magické hranice 50 korun, začne-li výrobní cena paliv kvůli válce ještě růst. Vláda už v pondělí připustila i tuto možnost, po vzoru Polska. V době, kdy státní dluh naskakuje skoro o miliardu denně, je ale dobré takový zásah nevystřílet hned.
Snížení daní ušetří primárně peníze bohatším lidem, kteří tankují víc. Uleví se také projíždějícím kamionům. Ekonomicky jde tedy o hodně drahé opatření. A ne příliš spravedlivé, když vezmeme v úvahu, jak stát na automobilisty myslí. Ředitelství silnic a dálnic právě teď podepisuje smlouvy na nové úseky dálnic, kterým hrozily škrty, a pro příští rok si kvůli plnému zásobníku nachystaných staveb říká o další navýšení rozpočtu.
Ať je to vidět
Jeden krok už vláda provedla. Dvěma zdejším rafinériím půjčí sto tisíc tun ropy ze státních hmotných rezerv. To sice stačí jen zhruba na pět dnů, ale jako včasná prevence zásobovací tísně dává takové opatření po malých dávkách logiku.
Stejně jako snaha vlády jednat s Německem o tom, aby uvolnění rezerv nebylo třeba a aby pokračoval přísun ropy přes alpský ropovod TAL z Terstu přes Rakousko a Německo. Zpětně se ukazuje, jak moc se teď posílení této cesty hodí. Ropovod Družba už není třeba. Kvůli válce na Ukrajině stojí a vzhledem k původu ropy o něj tak jako tak není důvod stát.
Naopak zbytečně a spíš jako show pro voliče před svátky se jeví Babišova péče o marže pump. Hlavně když mluví jen o těch dražších dálničních. Vyšší ceny na exponovaných místech jsou totiž ve skutečnosti tím nejmenším problémem, jaký Česko má. Vždyť nikdo nikoho nenutí k drahé pumpě jezdit. Levnějších alternativ je naštěstí pořád dost.
Kuriózní je, že Babišovy počty v tomto ohledu nedávají ani při nejlepší vůli smysl. Po jednání vlády v pondělí znovu mluvil o neadekvátních maržích pump kolem deseti korun. Z jeho popisu ale plyne, že marže počítá chybně – od finální ceny na totemech odečítá velkoobchodní cenu státního podniku Čepro, která je sice o desetikorunu nižší, jenže v ní ještě není započtena DPH.
Čepro aktuálně naftu prodává za 38,48 Kč a u ceníku přímo uvádí, že jde o cenu bez DPH. S daní cena činí 46,56 Kč. K ceně, kterou známe od pump, tedy pak už chybí jen finální přirážka pumpařů v řádu jedné nebo dvou korun. Přesně v rozsahu, jak ji doposud počítalo Ministerstvo financí a do minulého týdne ji nepovažovalo za problém.
Babiš říká, že pumpy by měly udržet marži do 3,50 Kč u nafty a 2,50 Kč u benzinu. To ale v praxi nic moc nezmění. Nejlevnější stanice se do tohoto rozpětí pohodlně vejdou už teď. A k drahým pumpám u dálnic nebo v centrech měst stejně nikdo, komu na ceně skutečně záleží, nejezdí.
Zátah na nejdražší čerpací stanice možná půjde dobře politicky prodat. Když zmizí ty úplně nejvyšší ceny, tak se něco stane a bude to vidět. Ale reálný dopad nebude velký.
