Článek
Premiér slibuje zastropovat marže pumpařů a má i jasno v tom, jaká přirážka je přiměřená. „Tři koruny jsou fajn, ne?“ prohlásil v televizi Prima, kam se nezvykle objednal na rozhovor hned do ranního studia. Nejdřív pochválil výkon fotbalistů a pak svůj nával péče o motoristy vyložil.
Poslouchá se to dobře, drahá paliva nikdo nechce. Diktovat cenu je ale velký státní zásah, který se jinak používá jen ve vybraných sektorech, jako je teplo nebo léky. U pohonných hmot zatím nikdo tak daleko nešel, ani po ruském vpádu na Ukrajinu v roce 2022.
I pumpaři mají svá práva a vláda bude muset případnou regulaci dobře odůvodnit. Což zatím nevidíme.
Babiš už v předchozích vystoupeních tento týden mluvil o „kartelu“ dvou největších sítí Orlen a MOL. „Iritují“ ho hlavně vysoké ceny u dálnic, proto chce nasadit regulaci marží podle zákona o cenách, který dává státu možnost do cenové politiky firem v krajních případech zasahovat.
Pocit, že se petrolejářské firmy pakují na válce v Íránu, je frustrující a možná i široce sdílený. Ministerstvo financí nás ale doposud uklidňovalo, že marže pečlivě monitoruje a žádné excesy nevidí. Najednou dostává povel, který představuje otočku o 180 stupňů. Co se změnilo?
Na trhu nic zásadního, ceny u pump po prvotním skoku v posledních dnech spíš stagnují. Spolu s cenami ropy na světových trzích. Roste jen politický tlak a Babiš impulzivně reaguje. Skoro jako když Donald Trump improvizuje podle cen ropy v tvrdosti vůči Íránu.
Premiér o maržích pumpařů
„Proč jedna síť má dvě ceny. Oni to zneužívají. My určitě musíme zasáhnout. Na to je Ministerstvo financí, na to máme zákon o cenách… Za mě je cesta regulovat tu marži. Oni zkrátka můžou mít tři koruny, to je můj názor. Já půjdu za paní ministryní a úředníci to musí zprocesovat. Máme ty kompetence, máme zákon o cenách a můžeme to udělat.“
Andrej Babiš, FTV Prima, 27. 3. 2026
Dosavadní monitoring cen a marží, praktikovaný v Česku ministerstvem financí od poloviny března, byl v pořádku. Pumpy hlásily vstupní a výstupní ceny, aby stát měl přehled. Ale přechod k ostré regulaci podle zákona o cenách je úplně jiná liga.
Pro takový zásah chybí pevná data. Ministerský monitoring naposledy – pravda, podle údajů z poloviny měsíce – ukazoval u nafty průměrnou marži jen 84 haléřů místo tří korun v únoru.
Ani v mezinárodním srovnání Česko nijak nevybočuje. Evropská komise každou středu vydává souhrn cen za celou Unii, Česko vykazuje velký vzestup, ale k tomu je třeba říct i to, že počáteční ceny před válkou v Íránu byly hodně nízko. Poslední ceny z tohoto týdne jsou stejné jako v Polsku a nižší než v Rakousku či Německu. Žádným ostrovem drahoty nejsme – což při nezvykle velké hustotě pump a tedy i konkurenci není žádný div.
Pokud se marže zastropují „od boku“, podle toho, co Babiše irituje po cestě do Karlových Varů (tak o svých myšlenkových pochodech mluvil předtím na facebooku), stát si koleduje o průšvih. Naftařské firmy nejsou charita a mají svá práva. Celostátní data, která stát přesně za tímto účelem začal sbírat, vyznívají v jejich prospěch.
Vyhlášku, o níž má vláda na Babišův povel jednat už v pondělí, mohou dát firmy k soudu. Stát pak bude muset obhájit, proč do jejich podnikání zasáhl — tedy dokázat, že jim, slovy zákona o cenách, vznikl „nepřiměřený majetkový prospěch“ a že vládní zásah do svobodného podnikání byl oprávněný z důvodu mimořádné tržní situace nebo ohrožení hospodářské soutěže.
Babiše rozčilují drahé pumpy u dálnic, ale vážně je přirážka na exkluzívním místě tak skandální? Opravdu někoho překvapuje? Pivo na Staroměstském náměstí také není nejlevnější. Víme, že o dvě ulice dál je za polovinu. Je to daň za lokalitu. Tankovat za padesát korun je rozmar, existuje plno jiných možností.
Velký smysl nedávají ani Babišovy počty. Pohoršuje se nad marží deset až dvanáct korun u nejdražších pump. Což ale s daty od ministerstva vůbec nehraje. Možná Babiš sleduje finální ceny na totemech a odečítá od nich velkoobchodní nabídku od státního podniku Čepro. S ním stát dohledovou politiku koordinuje a Čepro i své ceny zveřejňuje, v pátek nabízelo naftu za 38,28 korun.
Výsledná přirážka by pak skutečně vycházela na 10 až 12 korun, o kterých Babiš mluví. Jenže v ceně Čepra není 21procentní DPH, zatímco ve finální ceně u pump ano. Babiš se může koneckonců podívat sám k sobě – u čerpací stanice Pumpa u Průhonic, kterou sám vlastní prostřednictvím společností Imoba a SynBiol, má také úplně jiné ceny než Čepro. V pátek tam nafta (včetně DPH) stála 47,90.
Dnes vadí marže u benzínu, protože je to populární téma před jarními víkendovými výlety. Co to bude zítra? Marže u másla? U nájmů? Vstupujeme na tenký led, kde o „správné“ ceně nerozhoduje nabídka a poptávka, ale strach o popularitu. Snadno se může stát, že s takovou motivací vláda nadělá víc škody než užitku.
