Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Telefonní linka pákistánské vlády byla o víkendu mimořádně vytížená.
Premiér Šáhbáz Šaríf nejprve vedl zhruba hodinový hovor s íránským prezidentem o možnostech deeskalace války a diplomatického řešení konfliktu.
Krátce nato jednal náčelník pákistánské armády Asim Munir telefonicky s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
O vývoji konfliktu Šaríf hovořil rovněž s předsedou Evropské rady Antóniem Costou. A do Islámábádu dorazili ministři zahraničí Saúdské Arábie, Turecka a Egypta.
Zástupci čtyř zemí se v tomto formátu sešli už podruhé během necelých dvou týdnů, některé analýzy proto spekulují, že by se z iniciativy mohl postupně zrodit nový regionální diplomatický blok.
Jeho složení se přitom na první pohled může zdát překvapivé. Například chování Saúdské Arábie naznačuje, že si chce nechat otevřená zadní vrátka - na jednu stranu údajně tlačí na USA, aby s Íránem skoncovaly, zároveň ale nechce připustit, aby Američané „dokončili práci“ a ponechali Blízký východ v chaosu.
Přes rozdílné zájmy spojuje zmíněné země stejný cíl – omezit eskalaci konfliktu a přimět Írán, aby ukončil kroky narušující bezpečnost námořní dopravy v Hormuzském průlivu.
Zkušený prostředník s vlastními problémy
Pákistán se v této situaci začal profilovat jako potenciální prostředník mezi znepřátelenými stranami. S podobnou rolí má ostatně historickou zkušenost: Už v roce 1971 pomohl Islámábád zprostředkovat tajný diplomatický kanál mezi Spojenými státy a Čínou, který nakonec vedl k průlomovému otevření vztahů mezi Washingtonem a Pekingem.
Na zprostředkování míru má Pákistán vlastní zájmy, přestože sám má ke statusu stabilní „mírové země“ poměrně daleko.
Jeho vztahy s Afghánistánem se zhoršily poté, co obvinil afghánské hnutí Tálibán, že na svém území toleruje militantní skupiny útočící na pákistánské cíle, což vláda v Kábulu odmítá.
Nejdelší a nejnebezpečnější spor Pákistán vede s Indií o region Kašmír, zatímco bezpečnostní napětí přetrvává i na hranici s Íránem.
Právě tato komplikovaná bezpečnostní situace zároveň vysvětluje, proč má Islámábád silnou motivaci snažit se regionální konflikt spíše tlumit než dále eskalovat.
Jednání, nejednání
Pákistán patří mezi několik málo států, které udržují funkční vztahy jak s Íránem, tak se Spojenými státy a zároveň i s arabskými monarchiemi Perského zálivu. Právě tato pozice mu umožňuje fungovat jako komunikační kanál mezi znepřátelenými stranami.
Že si Islámábád získává důvěru Washingtonu i Teheránu, po nedělních konzultacích potvrdil pákistánský místopředseda vlády a ministr zahraničí Išak Dar. Pákistán je dle něj „poctěn“, že by v nadcházejících dnech mohl hostit přímá jednání vedoucí ke „komplexnímu a trvalému urovnání konfliktu“.
Diplomatickou snahu však komplikuje několik proměnných, mimo jiné také nejednotná rétorika amerického prezidenta. Například v rozhovoru pro deník Financial Times Donald Trump uvedl, že by „nejraději převzal kontrolu nad íránskou ropou“, a nevyloučil ani obsazení exportního ostrova Charg, přes který prochází většina íránského ropného exportu.
Současně ale připustil, že nepřímá jednání přes pákistánské prostředníky pokročila. A znovu zmínil termín 6. dubna jako lhůtu, do které by měl Írán přijmout dohodu, jinak by mohl čelit americkým úderům na energetickou infrastrukturu.
O den později pak na palubě prezidentského letounu Air Force One prohlásil, že „vidí rýsující se dohodu s Íránem“, a označil průběh jednání za „mimořádně úspěšný“.
Tyto protichůdné výroky tak ilustrují největší výzvu pákistánské diplomatické iniciativy - zatím totiž není jasné, zda se skutečná jednání vůbec konají. Washington i Teherán o jejich existenci a podobě vydaly rozdílná prohlášení.
Výhodná, ale riskantní pozice
Pro Pákistán má celá iniciativa zásadní význam. Pokud by se mu podařilo vystupovat jako důvěryhodný prostředník mezi Spojenými státy, Íránem a státy Perského zálivu, mohl by výrazně posílit svůj diplomatický vliv.
„Pákistán velmi citlivě vnímá kritiku, že nemá na globální scéně velký vliv,“ uvedl pro BBC Michael Kugelman z think tanku Atlantic Council. „Není to nutně hlavní motivace, ale rozhodně to hraje určitou roli.“
Islámábád však musí postupovat opatrně. Země má obranné vazby na Saúdskou Arábii - podle vzájemné dohody by byl útok na jednu stranu považovaný za útok na obě.
„Pokud se do konfliktu zapojí Saúdská Arábie, bude Pákistán čelit tlaku, aby poskytl alespoň symbolickou podporu, ale přímé vojenské zapojení by bylo destabilizující a nerozumné,“ uvedl pro Deutsche Welle analytik Raza Rumi.
Zároveň Pákistán sdílí s Íránem téměř 900kilometrovou hranici, přes kterou se udržují kulturní a náboženské vztahy. V případě, že by se konflikt z Íránu rozšířil, zvýšilo by se riziko nestability i kvůli historii sektářského násilí.
Írán je největší zemí na světě s převahou šíitského obyvatelstva. Den po zabití nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího vypukly v severní pákistánské oblasti Gilgit-Baltistán protesty, při kterých zahynulo nejméně 23 lidí.
Velká část mobilizace vzešla z pákistánské šíitské komunity, která tvoří odhadem až 20 procent z 250 milionů obyvatel a historicky silně reaguje na vývoj v Íránu.
„Pákistán má za sebou historii sektářských napětí, ale vybudoval mechanismy k potlačení násilí ve velkém měřítku. Konflikt mezi Saúdskou Arábií a Íránem by mohl prohloubit domácí rozpory, nikoliv prostřednictvím okamžitých nepokojů, ale postupnou polarizací podněcovanou nadnárodními narativy a militantními aktéry,“ dodal Rumi.
Pákistán se zároveň těší určité přízni amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten o náčelníkovi ozbrojených sil Asimu Munirovi často hovoří jako o svém „oblíbeném“ polním maršálovi.
První náznaky úspěchu
Pákistán je navíc silně závislý na dovozu ropy a pokračující konflikt by mohl dále zhoršit jeho již tak křehkou ekonomickou situaci.
„Nestabilita v Íránu má přímý dopad na Pákistán – od bezpečnosti v Balúčistánu přes energetické zdroje až po vnitřní stabilitu,“ uvedla analytička Fatemeh Aman. „Pákistán má v této věci podle mého názoru v sázce více než téměř jakákoli jiná země mimo Blízký východ,“ dodal Kugelman.
V tomto ohledu přineslo víkendové vyjednávání Pákistánu ovoce - Írán souhlasil, že by mohl umožnit až dvěma plavidlům denně plujícím pod pákistánskou vlajkou proplouvat Hormuzským průlivem. Rovněž uznal nově vzniklé kvarteto jako jediný spolehlivý vyjednávací kanál. Slova Donalda Trumpa o přímých jednáních s Íránem naproti tomu označil za fikci, jejíž cílem je snížit cenu ropy.
