Cena paliv? Hlavní je zajistit si množství. To je klíčové, říká Rafaj

Evropská unie připravuje kroky na zmírnění dopadů energetické krize způsobené válkou v Íránu. Podle ministra průmyslu Karla Havlíčka by opatření ohledně vývoje cen paliv měla být koordinovaná mezi unijními státy. Jak krize dopadne na české firmy?

Hostem Ptám se já byl prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj.

Evropská komise připravuje a brzy zveřejní soubor návrhů pro členské země, jak by měly důsledky války v Íránu řešit, prohlásil v úterý po schůzce unijních ministrů komisař pro energetiku Dan Jörgensen. Energetické trhy podle něj zůstanou narušené dlouho.

Chystaná opatření by měla zahrnovat návrhy na snížení daňových sazeb na elektřinu nebo poplatků za využívání sítí. Kroky se mají podobat těm, které EU použila během krize v roce 2022 po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu.

Podle mistra průmyslu a dopravy Karla Havlíčka (ANO) se i některé další státy v EU podobně jako vláda premiéra Andreje Babiše (ANO) chystají zastropovat marže obchodníků s pohonnými hmotami. Opatření by měly státy společně koordinovat.

Po společném unijním řešení volal v uplynulých dnech i prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj. A varoval, že pokud budou jednotlivé státy prosazovat vlastní řešení a soupeřit mezi sebou, krize se ještě prohloubí.

Tuzemské podniky podle Rafaje musí se zdražováním určitě počítat. V Česku už hlásí problémy například chemický průmysl, který čelí růstu nákladů i potížím s dodávkami surovin v důsledku současného prudkého zdražování ropy a zemního plynu. V případě trvání konfliktu se firmy obávají, že dopady by pro ně mohly být fatální.

Jaká řešení by měla česká vláda připravit? Co zdraží? A máme se připravit na další ekonomickou krizi?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Vláda by zítra měla znovu jednat o nějakých mimořádných opatřeních, měla by podle vás do té situace vstupovat? – Obecně nám tady politici vytváří dlouhodobě populisticky takový obraz, že když nastává krize, tak se musí jednat okamžitě, a pokud ne, tak jste porušili své sliby. Sami sebe chytají do pasti, kterou si vytváří. V tomto konkrétním případě se ukazuje, že si musíme velmi dobře vyhodnotit, co jsou správné nástroje, aby samotné nástroje, které použijeme, ekonomiku neruinovaly více, než je nastalá situace. A tím nechci vůbec snižovat věc, že ceny pohonných hmot jsou skutečně velmi vysoké a začnou se nám postupně propisovat do celé řady věcí a spirálové inflace, to je fakt.

3:00 A co jsou z vašeho pohledu ty správné nástroje? Nejčastěji se debatuje o regulaci marží prodejců pohonných hmot nebo o snížení spotřební daně. – Ještě důležitější než nástroje na stanovení politiky přes daně nebo něco podobného je vůbec mít jistotu, že budu mít zajištěné množství. Protože pokud nebudeme mít v Evropě a v České republice zajištěné do budoucna množství, tak to na cenotvorbu a vůbec na ekonomiku jako takovou bude mít daleko dramatičtější dopad.

3:30 Ale když se bavíme o konkrétních nástrojích, které vidíme, že už některé státy kolem nás používají, tak ano. Vláda v tuto chvíli má v rukách tři opatření, se kterými může nakládat. Jednak je to snížení spotřební daně, práce s DPH jako takovým a pak teoreticky nějaká regulace ceny. A teď je otázka, který z těch nástrojů v kterém momentě sehraje největší roli. Respektive se domnívám, že je to o chytrém nastavení kombinace těch nástrojů ve správném čase.

6:00 Máme počítat s tím, že zdražování pohonných hmot bude pokračovat? Vy jste naznačil, že by vláda měla být opatrná, aby nepoužila třeba snížení spotřební daně ve špatný moment. – Největší zvýšení by mohlo přijít s tím, pokud skutečně začnou nějakým způsobem slábnout zásoby. My teď sledujeme například v Asii, že Filipíny a některé další státy omezily vnitřní dopravu, chod firem. A to je něco, čeho se nemůžeme dočkat, protože to pak roztočí obrovskou spirálu problémů a zvyšování cen, protože nedostatek je skutečně potom ten nejdramatičtější problém.

7:00 Je důležité, že se jedná na úrovni Evropské unie, protože právě na úrovni Evropské unie můžeme diskutovat, stejně jako jsme to zažili u energetické krize, jak to nastavit, alespoň některé státy spolupracovat na nastavení alternativních způsobů zásobování, využití společných zásob a tak dále. Ale zároveň i některé účinné nástroje, abychom se vzájemně nekanibalizovali, respektive nezhoršovali situaci na jednotném vnitřním trhu ještě více, než třeba je. To byla například reakce Slovenska, které zavádí dvojí ceny.

7:30 Z vašeho pohledu je to slovenské řešení jedno z těch nejvíce škodlivých, pokud by se takhle zasahovalo do jednotného trhu? – Přesně tak. Pokud tady na jedné straně křičíme a říkáme, že cesta Evropy ven z problémů, které má, je přes jednotný trh, posílení jednotného trhu, tak potom při první krizi nemůžeme jít přesně opačným směrem.

9:00 Už i z Evropské komise opatrně znějí výzvy k tomu, že by státy mohly zauvažovat o tom, jak regulovat třeba i množství letecké dopravy a zkrátka toho, co je nejnáročnější na pohonné hmoty. Mohl by hrozit v tomhle směru nějaký nedostatek, který by znamenal jakoukoliv formu regulací, pokud jde o spotřebu? – Samozřejmě že to riziko tady je. A proto si myslím, že největší úkol české vlády a Evropské unie jako takové je nefotit se u benzinek a slibovat, ale pracovat na zajištění dostatečného množství. Já už jsem to zmínil několikrát a považuji to stále za naprosto nejdůležitější věc, která bude mít i vliv na cenu jako takovou. Pořád si myslím, že jsme v situaci, kdy se lze vyhnout tomuto scénáři. Myslím si, že daleko jasněji bude na konci dubna, kdy budeme mít za sebou už dva měsíce války a uvidíme, jak moc se zaštosovala logistika, průplav lodí klíčovými místy a jak moc se rozšíří ten konflikt.

10:00 My jsme to viděli trošku paralelně v covidu, respektive na konci covidu, kdy nás nikdo neupozorňoval na to, že je tady riziko, že může nastat nějaká čipová krize. My jsme všichni mluvili o cenách energií a o tom, za kolik zaplatíme za teplo či za elektřinu, ale na konci toho období najednou přišel obrovský problém s čipovou krizí. Rok a půl trvalo českému automobilovému průmyslu, než vybalancoval situaci, a vlastně i tím způsobil to, že nerostlo HDP takovým tempem, jaké jsme si přáli. A bylo to právě tím, že delší dobu celosvětová logistika stála. Tady nám hrozí něco podobného. Jakmile překročíme určité období, které se nedá dohnat, respektive vyčerpáme zásobníky a nebudeme schopni je stejnou rychlostí doplňovat, pak ta situace nastat může. Takže délka toho konfliktu, respektive délka situace, kdy doprava neprobíhá tak, jak má, zvyšuje to riziko.

12:00 Co je kritická hranice, kde by se to mohlo projevit v průmyslu, v chodu jednotlivých podniků? Hodně se mluví o hnojivech. Vy jste zmínil příklad čipů z minulé krize. Tak co by teď mohlo tvořit zranitelné segmenty? – I teď by to mohly být do jisté míry třeba čipy, elektronika, protože víme, že místem konfliktu se transportuje i jedna třetina celosvětové produkce helia, které samo o sobě je taky vstupem pro výrobu čipů a těchto technologií. Takže to může mít tuhle konsekvenci. Víme, že se opět vyostřuje situace v Rudém moři. Takže my dneska neumíme odhadnout míru těch dopadů a já nemám křišťálovou kouli. Jako Svaz průmyslu a dopravy se snažíme být ti, kteří sbírají data a analyzují situaci, a nejsme schopni předložit ještě definitivní scénáře.

13:00 Pokud jde o to, co by mohlo zdražit kvůli krizi na Blízkém východě, tak první na řadě byly pohonné hmoty, to vidíme všichni. Ale na co by to mohlo dopadnout dál? – Pohonné hmoty se propisují nejen do našich nádrží, ale propisují se do chemické výroby, pak do některých dalších důležitých komodit, nejen chemie, ale přes chemii do plastikařiny a dalších věcí. Takže ta spirála se roztáčí. A samozřejmě pohonné hmoty jako takové se propisují do celé ekonomiky. I tím, že dopravujeme běžné zboží k denní spotřebě. Zrovna ráno jsem četl takový přehled, co dělají některé státy na světě. A už jsou státy, které doporučují znovu silněji zavést home office a snížit přepravu i veřejnou dopravou. To jsou věci, které se propisují následně. My to uvidíme v inflaci velmi rychle a myslím si, že v následujícím měsíci už to bude znatelný krok. Kde se to zastaví, ještě zcela zřejmé není.

19:00 V jaké kondici české hospodářství tato krize na Blízkém východě zasáhla a co v tomto směru lze čekat? Protože ekonomika vykázala poměrně solidní růst za loňský rok, přes 2,5 procenta. – Předně je to další krok, který potvrzuje, že globální ekonomika, kterou jsme znali před deseti lety, neexistuje. V tom rozsahu a v tom smyslu, který byl, a tak, jak jsme si věřili, že budujeme globální svět a můžeme sázet na export bez problémů. Zůstává tedy pro Českou republiku faktem, že 85 procent našeho exportu končí v Evropské unii a je to pro nás nejdůležitější trh. Tudíž Česká republika by měla mít extrémní zájem diskutovat a bavit se o tom, jak trh Evropské unie pro sebe co nejlépe zušlechtit a ještě více otevřít. A naopak jej ochránit do určité míry před vnějším světem, který se chová vůči nám agresivně. Zároveň si myslím, že je extrémně důležité pro českou ekonomiku, abychom posilovali debatu o mezinárodních dohodách typu Mercosur (dohoda s jihoamerickými státy, pozn. red.), Evropa–Indie, Evropa–Austrálie a tak dále, které nám mohou napomoct odbourat bariéry.

22:00 Myslím, že česká ekonomika je nastartovaná dobře, má některé těžké výzvy, kterým Evropa čelí. Zaprvé jsou to ceny energií, to všichni víme, v kombinaci s nechráněným vnitřním trhem, což je stále velmi vysoké riziko, že v podstatě vytlačíme energeticky náročný průmysl z Evropy. Na druhé straně je tady celá řada oborů, které prokázaly svůj úspěch. Zdravotní průmysl, digitální ekonomika, české strojírenství jsou ukázkou toho, že jsme schopni být velmi silným exportérem. Já si myslím, že Česká republika má dobře našlápnuto, ale samozřejmě že jsme zranitelní těmito globálními vlivy, které se kolem nás odehrávají, ať už je to vysoká inflace, nebo omezení exportu.

23:00 A co Německo, které je s námi silně provázané? Nejnovější odhady opět hovoří o zhoršení výhledu výkonu německé ekonomiky v letošním roce. Ohrožuje to české firmy? – Německo si prochází těžkou katarzí. Ale na druhé straně je vidět, že současná vláda si to uvědomuje a dělá některé kroky. Myslím si, že Německo poškozuje jejich vlastní rozhodnutí příliš vsadit na Čínu a importovat do Evropy výrobky, které společně vyrábějí v Číně. Tím si sami poškozují i vlastní trh, nechtějí si to stále přiznat. Česká republika stále více diverzifikuje, takže když se podíváte na závislost na dodavatelských řetězcích do Německa, tak je to nesrovnatelně lepší než v roce 2008, když přicházela předchozí krize. Nicméně stále je to náš hlavní exportní trh a my jím ovlivněni samozřejmě budeme. V tuto chvíli se to nejvíce týká českých firem v oblasti automotive, kde ten pokles zaznamenáváme.

27:00 (ke krokům vlády na podporu českého průmyslu) Trh práce jednak není připravený na nové změny, na nové pracovní pozice, na nové výzvy pracovního trhu jako takového nebo požadavky zaměstnavatelů a bojuje s těžkou demografií, která je před námi. – Pro vás je tedy poměrně důležité, aby vláda nesáhla k žádnému přehodnocování udělených povolení k pobytu cizinců, kteří jsou na českém území a do velké míry saturují chybějící pracovní sílu na českém trhu. To by pro vás jako průmysl byl asi problém. – Jednoznačně. Ukrajinci jsou požehnáním pro českou zemi. Kdybychom tady tuhle pracovní sílu neměli, tak řešíme opravdu velmi zásadní problém i s růstem HDP. Stejně tak řešíme, jako s předchozí vládou, tak i s touto vládou, abychom měli prioritní země, odkud budeme dovážet další pracovní sílu, která bude dovážena kvalitními zaměstnavateli, předvybírána v daném místě, odkud pochází. My dneska vozíme zdravotní sestry, protože ta demografie je neúprosná. A to jsme teprve na začátku toho problému. Takže co vyčítáme české vládě, je jednoznačně to, že jakákoliv populistická opatření typu zkracování věku odchodu do důchodu nebo předdůchodu a podobně jenom zvyšují tlak na to, abychom tady dostávali více zahraničních pracovníků.

29:00 A říkám jim to stále opakovaně všem, že populistické kroky nevedou k prosperitě České republiky. Stejně tak, pokud se vrátím k původnímu tématu, ano, česká vláda má použít nástroje, netěžit z téhle krize pohonných hmot tím, že bude mít na výběr DPH, ale použít ty prostředky ke stabilizaci situace.

30:00 A ještě ohledně zahraničních pracovníků jste tedy zatím v klidu? – Mluvím s nimi se všemi. Když se podíváte na verzi jedna hospodářské strategie, tam bylo přímo, že za téhle vlády dozajistí dalších 100 tisíc zahraničních pracovníků. Pak se toho báli právě po koaličních jednáních. Ale zrovna nedávno jsem vysvětloval i panu Okamurovi, že ekonomika bez toho nemůže fungovat a že jsou to pouze populistická prohlášení.

31:00 Součástí debaty o tom, jak naložit s drahými pohonnými hmotami a vůbec s krizí na Blízkém východě, jsou úvahy – které se objevují v části politického spektra, popravdě nejen v České republice, ale teď myslím Českou republiku – o tom, zda bychom neměli krizi řešit nákupy surovin, zejména ropy z Ruska. Jak se na to díváte vy? Je to přijatelné, nebo je tohle pro vás absolutně nepřijatelná cesta? – Pro mě jako Jana Rafaje, občana České republiky, je absolutně nepřijatelná. Abych podporoval agresora války tímto způsobem a omlouval si to tím, že teď mi zdražil trošku benzin, to bych se nemohl podívat sousedům na Ukrajině vůbec do očí. Z mého pohledu je to černobílé.

32:00 Jsem rád, že ve Svazu průmyslu a dopravy neslyším nijak zásadně tento názor, že by ho někdo zvedal. A dokázali jsme za energetické krize najít alternativní zdroje, zařídit se jinak. Nakonec ceny rozumně klesaly dolů, stabilizovali jsme inflaci. Věřím, že i teď to dokážeme. Je potřeba akorát soustředit pozornost a neodvracet to tím, že si naopak s agresorem telefonuji.