Článek
V Novosibirské oblasti a několika dalších regionech Sibiře a ruského Dálného východu byly během března usmrceny a spáleny tisíce a možná i desítky tisíc krav a dalšího dobytka.
Oficiálním důvodem této totální likvidace bylo podle ruské Federální veterinární správy rozšíření nákazy pasterelózy, infekčního bakteriálního onemocnění. Vše probíhalo v režimu „mimořádné situace“ a v krajně napjaté atmosféře: Vybíjení zvířat se vedle veterinářů účastnila policie a jednotky zvláštního nasazení, u vjezdů do obcí označených za ohniska nákazy byly vytvořeny checkpointy. Jejich obyvatelé nesměli obce opouštět a místy byli dokonce izolováni v jejich vyhrazených částech.
Celá operace zpočátku probíhala v tichosti, širokou veřejnost na ni upozornil až zoufalý protest drobných farmářů, kteří své krávy odmítali nechat usmrtit a kladli odpor jak veterinářům, tak policii. Od počátku března blokovali s pomocí traktorů a aut příjezdové cesty ke svým statkům, aby se k nim nedostaly kolony se speciální „likvidační“ technikou, pořádali veřejné protesty v krajských a oblastních městech, nahrávali videa s žádostmi o pomoc adresovaná Vladimiru Putinovi a někteří z nich dokonce hrozili sebevraždou: farmář Petr Poležajev z vesnice Černokurja v Novosibirské oblasti se polil benzinem a hrozil, že se upálí, pokud budou jeho krávy usmrceny.
V dálněvýchodním Jakutsku místní chovatelé dobytka, z nichž mnozí jsou také zaregistrovaní lovci, údajně dokonce sáhli po zbraních a stáda se jim podařilo uhájit. Řada zemědělců, ale i novinářů, kteří situaci dokumentovali, byla zadržena a hrozí jim trestní stíhání.
Dalo by se říct, že na celé situaci přes veškerou její dramatičnost není nic až tak výjimečného. Něco velmi podobného se v prosinci minulého roku odehrávalo na jihozápadě Francie – v oblastech Aude, Ariège a Hautes-Pyrénées, kde se u skotu vyskytla nákaza nodulární dermatitidou. I tam byl aktivován veterinární protokol vyžadující vybíjení celých stád zdravého skotu při výskytu třeba jen jednoho nemocného zvířete.
Zemědělci tam několik týdnů blokovali dálnice, aby zabránili příjezdu veterinárních kolon a zviditelnili své požadavky. Ochromení dopravy na celém jihu Francie v předvánočním čase nakonec zabralo: Po Novém roce vláda likvidaci krav zastavila a uvolnila nemalé finance na alternativní plošné očkování.
Připomenout by se daly i vskutku apokalyptické události z roku 2001, kdy bylo ve Velké Británii – ve snaze zastavit epidemii slintavky a kulhavky – vybito téměř 6 milionů kusů krav a ovcí. Tehdejší premiér Tony Blair musel kvůli společenskému napětí posunout volby a pozdější posudky psychiatrů ukázaly, že tisíce zemědělců a veterinářů se v důsledku prožitých hrůz musely léčit s depresemi a posttraumatickou stresovou poruchou.
Dnešní situace v Rusku má však oproti uvedeným případům svá specifika, která nám navíc mohou prozradit leccos o vztahu mezi Putinovým režimem a těmi nejhlubšími vrstvami ruské společnosti.
Prvním a nejzávažnějším z nich je skutečnost, že farmářům, jejichž dobytek je již měsíc systematicky likvidován, bylo od počátku zatajováno, jaká je skutečná příčina těchto drastických opatření. Již bylo řečeno, že oficiální verzí byl zpočátku výskyt pasterelózy. Ale jak záhy upozornili nezávislí veterináři, nákaza pasterelózou se běžně řeší s pomocí karantény a antibiotik a nepředpokládá usmrcování zvířat, natož celých chovů. Nevyžaduje ani uzavírání oblastí a povinnou dezinfekci dopravních prostředků na kontrolních stanovištích, tedy opatření, která byla plošně zavedena po celé Novosibirské oblasti.
Většina zvířat z menších farem navíc neprojevovala žádné příznaky onemocnění, a pokud by se skutečně jednalo o pasterelózu, nebyl by ani ten nejmenší důvod stáda vybíjet. Řada expertů proto došla k závěru, že se ve skutečnosti jedná o daleko závažnější epidemii slintavky a kulhavky. Na stránkách nezávislého portálu Novaja Gazeta Jevropa to potvrdil anonymní představitel jednoho z největších agroholdingů Novosibirské oblasti, který navíc odhalil daleko širší rozsah přijatých opatření: Již během února, poté, co byla objevena první ohniska nákazy, byly podle něj v naprosté tajnosti zlikvidovány desítky tisíc krav z průmyslových velkochovů.
Utajení epidemie má podle něj jasný důvod: Kdyby se informace o nákaze dostala na veřejnost, Rusko by přišlo o status „země bez výskytu slintavky a kulhavky“ a ze dne na den by se zastavil veškerý ruský export masa a mléčných výrobků. Pro státní pokladnu by to znamenalo ztráty v řádech miliard dolarů, což si Rusko, jehož ekonomika je i tak oslabená válkou na Ukrajině a sankcemi, nemůže dovolit.
Jak ve svém pořadu na nezávislém ruském televizním kanálu Dožď trefně poznamenal komentátor Michail Fišman, míra lži a nedůvěry ruské vlády k vlastnímu obyvatelstvu připomíná chování sovětského vedení po výbuchu jaderného reaktoru v Černobylu. A také dnes mohou být důsledky fatální: Ututlávání epidemie nedovoluje provádět preventivní očkování, a hrozí proto, že se nákaza rozšíří nejen po celém Rusku, ale i do Číny, Běloruska, Kazachstánu a blízkovýchodních zemí, které jsou hlavními dovozci ruského masa a mléka.
Druhým specifikem je na ruské poměry nečekaně ostrá a masová vlna odporu, kterou likvidace zvířat vyvolala u sibiřských farmářů i široké veřejnosti – jinými slovy, politizace celé záležitosti. Zde je třeba uvést několik důležitých okolností: V posledních týdnech veterináři farmářům jako příčinu likvidace sdělovali „závažnou nákazu“ (a často také neuváděli vůbec nic), zakazovali jim provádět laboratorní testy na přítomnost viru, zvířata jim byla často zabavována násilně a k jejich usmrcování docházelo v nepřítomnosti farmářů a bez jejich vědomí.
Pro drobné zemědělce, kteří jsou na chovu zvířat materiálně závislí, to znamená katastrofu, a především krach důvěry ve vedení země: Petici požadující zastavení likvidace dobytka, kterou toto úterý předali úřadu ruského prezidenta farmáři z několika postižených oblastí, podepsalo již třicet jedna tisíc lidí. A řada sibiřských obcí již vyhlásila, že budou v září bojkotovat parlamentní volby nebo volit proti vládnoucí straně Jednotné Rusko.
Je tu ale ještě další okolnost, která se může ukázat daleko závažnější než obě předchozí: Jak ukazují nesčetná drastická videa zveřejněná na sociálních sítích, kravám jsou veterináři-likvidátory aplikovány přípravky obsahující kurarové alkaloidy (tzv. šípový jed), které je paralyzují, ale neusmrcují. A zvířata jsou následně zaživa a při plném vědomí spalována.
V tisících komentářů pod reportážemi webu Takije děla, ekologického portálu Vokrug.Media a dalších nezávislých ruských médií, které tyto nelidské praktiky dokazují, dochází k opravdovému výbuchu lidového hněvu. Jejich autoři především kritizují ty, kdo tuto situaci dopustili, a vyjadřují solidaritu a soucit postiženým zemědělcům: „Vládce této země prosby a utrpení lidí a zvířat nezajímají.“ – „Taková hrůza a ostuda! Naprostý pád důvěry k vládě.“ – „Státní moc potrestala lidi za to, že žijí nezávisle. Na venkově se ještě najdou lidé, kteří vládu k ničemu nepotřebují.“
Kritika ale často nabírá nečekaný směr a odkazuje na nejrůznější formy zvůle charakteristické pro totalitní režimy – eutanazii, genocidu či zneužívání lékařství: „Spálili za živa naše kravičky!!! Spálí i nás…“ – „Děsivé. Tohle můžou udělat i s lidmi, s dětmi a staříky.“ – „Teď můžou přijít ke komukoliv z nás a říct: Jste nemocní, zlikvidujeme vás.“ – „Je to kárné veterinářství!“
A v lidech situace také často probouzí historické reminiscence, především na rozkulačování, které si zažili jejich předci: „Kdysi rozkulačovali naše praprarodiče, teď rozkulačují nás. Ale tehdy to bylo lepší: lidi sice okradli, ale aspoň věděli, že jejich dobytek je někde naživu.“ A objevují se i explicitní narážky na válku na Ukrajině: „Mám strašný strach o děti a vnuky. Co je čeká? Co s nimi udělají? Pošlou je do války, na jatka. Jako ta zvířata. Prostě hrůza!“
Dalo by se namítnout, a ve zmíněných komentářích se takový názor také objevuje, že tyto lidi politika doposud nezajímala a probrali se až ve chvíli, kdy neštěstí přišlo k jejich vlastnímu prahu. A že utrpení lidí v nespravedlivé válce si uvědomili, až když uviděli trpět zvířata. Ale tak to zkrátka někdy je: Příklady, kdy soucit se zvířaty uvedl do pohybu do té chvíle letargické, ale – jak se později ukázalo – zdravé společenské síly, se najdou i v nedávných ruských dějinách.
Stačí si připomenout, jak silným společenským impulzem a milníkem na cestě k perestrojce byl tragický a lidmi hluboce prožívaný osud psů kontaminovaných radioaktivitou v černobylské zóně, kteří museli být hromadně vystříleni. Nebo hlasitý odpor veřejnosti vůči zákonu umožňujícímu systematickou likvidaci potulných psů, který vpředvečer protestů let 2011-2012 způsobil lidovou vlnu nevole po celém Rusku a vtáhl do politiky lidi do té doby pasivní.
Závažnost situace si začínají uvědomovat i ruské úřady, které přispěchaly s odškodným: sto sedmdesát tři rublů za kilogram každé zabité krávy. Jen ale sypou sůl do ran. Neuvědomují si totiž, že ztráta živých bytostí se zvážit nedá. A že žádné finanční kompenzace nemohou vyléčit poraněné duše lidí, kteří slyšeli poslední křik upalovaných krav, s nimiž prožili část svého života.
