Írán zase zastavuje Hormuz. Nástroje k jeho ochromení stále má

Spojené státy a Írán sice uzavřely dvoutýdenní příměří, jeho podmínkou je však „úplné, okamžité a bezpečné otevření“ Hormuzského průlivu.

Prezident Donald Trump současně oznámil, že USA budou „pomáhat s nahromaděnou lodní dopravou“. „Dočkáme se spousty pozitivních kroků! Vydělají se velké peníze,“ uvedl na síti Truth Social.

Zároveň dodal, že americké síly budou v oblasti „zůstávat, aby zajistily, že vše proběhne hladce“.

Írán ale nemá v úmyslu se kontroly nad klíčovou námořní tepnou vzdát. Pozastavená válka ukázala, že vliv na Hormuzský průliv poskytuje Teheránu možnost dramaticky měnit světové ceny ropy, a tím i stabilitu globální ekonomiky. Pro Teherán tak jde o důležitou vyjednávací páku do budoucna.

Íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí dal najevo, že jakýkoli průjezd bude i během příměří podmíněn koordinací s íránskými ozbrojenými silami. Teherán si tak fakticky nadále nárokuje roli regulátora provozu.

Několik lodí už ve středu průlivem proplulo, ale Írán pak provoz znovu zastavil. Obvinil Izrael z porušení příměří. Na jihu země prý zaznamenal izraelský dron a Izrael zároveň pokračuje v úderech na Libanon. Státy Perského zálivu zase hlásily pokračující útoky ze strany Íránu.

Dalším signálem íránského přístupu je plán vybírat spolu s Ománem poplatky za průjezd, upozorňuje CNN. Hormuzský průliv totiž není součástí mezinárodních vod, ale zhruba polovina patří k výsostným vodám Íránu (fakticky tak jde přímo o íránské území), druhá polovina pak Ománu.

Podle íránské agentury Tasním mají zamýšlené poplatky směřovat na poválečnou obnovu země.

Již během konfliktu se objevily zprávy, že Írán požaduje až dva miliony dolarů za průjezd jednoho tankeru. Některé státy, například Pákistán či Indie, si navíc vyjednaly individuální výjimky.

V praxi tak vznikl systém, v němž Teherán selektivně rozhoduje, kdo průlivem projede. Dokáže to i díky kontrole nad malými ostrovy v Hormuzském průlivu a přímo v Perském zálivu.

V průběhu války se několikrát spekulovalo o možnosti, že by Američané mohli obsadit ostrov Charg, hlavní íránský exportní uzel ropy, odkud pochází asi devadesát procent vývozu. Spojené státy ještě v úterý podnikly údery na vojenské cíle na Chargu a prezident Trump předtím hrozil jeho zničením či obsazením.

Ani případné dobytí Chargu by ale automaticky neznamenalo otevření průlivu. Právě naopak: taková operace by zřejmě vyžadovala zpřístupnění dopravní tepny přinejmenším pro vojenské lodě.

Charg totiž leží hluboko v Perském zálivu - zhruba 800 kilometrů od Hormuzu. Výsadek amerických obojživelných sil, které by zřejmě byly součástí jakékoli pozemní operace, by pravděpodobně musel nejdřív překonat průliv.

„Proto si myslím, že nejprve by mohlo dojít k otevření průlivu,“ uvedl už před časem v souvislosti s úvahami o americkém výsadku pro CNN bývalý plukovník námořní pěchoty Mark Cancian, který v současnosti pracuje jako analytik v think tanku Centrum pro strategická a mezinárodní studia.

Íránský klíč k Hormuzu tak leží na řetězci menších ostrovů přímo v průlivu. Írán jich kontroluje desítky a systematicky je proměnil v silně opevněné body, jak popisují deník New York Times (NYT), stanice CNN nebo list The Wall Street Journal (WSJ).

„Plavba Hormuzským průlivem vyžaduje držet se určité trasy. Ta vede mezi ostrovy, které kontroluje Írán,“ upozornil pro WSJ Josi Kupervaser, bývalý šéf výzkumu izraelské vojenské rozvědky a nynější ředitel institutu Jerusalem Institute for Strategy and Security.

Zcela zásadní roli hraje sedm ostrovů tvořících takzvanou obloukovou obranu Íránu: Abú Músa, Velký Tunb, Malý Tunb, Hengám, Kešm, Lárak a Hormuz.

Experti Enájátolláh Jazdání a Ma Janzhe ve své studii pro organizaci Canadian Center of Science and Education z roku 2022 uvedli, že jejich pomyslné propojení vytváří linii, která dává Íránu strategickou převahu nad bezpečností průlivu.

Teherán tyto ostrovy označuje za „nepotopitelné letadlové lodě“ a vybavil je radary, raketami, přistávacími drahami i základnami pro rychlé útočné čluny, popsali experti ve studii citované CNN.

Zejména trojice Abú Músa, Velký Tunb a Malý Tunb je podle expertů kritická. Kvůli malé vzdálenosti mezi nimi a hloubce vody v jinak převážně mělkém zálivu jsou „velké válečné lodě i tankery nuceny proplouvat těsně kolem“ těchto tří ostrovů.

Podle zprávy think-tanku Foundation for Defense of Democracies Revoluční gardy loni oznámily, že posilují svou přítomnost právě na těchto ostrovech.

Podle analytika Carla Schustera, bývalého šéfa zpravodajského centra amerického Pacifického velení, strategické umístění těchto ostrovů umožňuje Íránu kontrolovat veškerou lodní dopravu.

Dalším klíčovým bodem je Lárak, který slouží jako centrum pro sledování provozu.

Max Meizlish z Foundation for Defense of Democracies pro WSJ popsal, že ostrov představuje „operační páteř koridoru“. Írán odtud monitoruje lodní dopravu a podle analytiků také postupně přesměroval plavbu blíže ke svému pobřeží, čímž svou kontrolu ještě posílil.

Podle Cedrica Leightona, vojenského analytika CNN, představuje Lárak zásadní hrozbu: „Írán může odříznout vše, co průlivem proplouvá. Jde o klíčový vojenský cíl.“

Už před příměřím se mluvilo o možném americkém plánu na obsazení těchto sedmi ostrovů. Taková operace by ale byla mimořádně riziková. Spojené státy by musely obsadit celý systém ostrovů, zničit podzemní základny a čelit útokům z íránské pevniny, upozorňují NYT a CNN.

„Musí je obsadit všechny,“ uvedl pro NYT Farzin Nadimí z think tanku The Washington Institute. Pokud by se Američané rozhodli pro delší držení ostrovů, riskovali by navíc vysoké ztráty a možnost vleklé opotřebovávací války.

Ani úspěšná operace by přitom nezaručila návrat lodní dopravy. „Je třeba ujistit námořníky, lodní společnosti i pojišťovny, že je dostatečně bezpečné tudy proplouvat,“ upozorňuje Andreas Krieg z King’s College v Londýně. Bez této důvěry zůstane průliv omezený bez ohledu na vojenskou situaci.

Z toho vyplývá zásadní paradox současného příměří. Přestože se formálně jedná o krok ke stabilizaci, Írán si fakticky udržuje kontrolu nad Hormuzským průlivem prostřednictvím sítě malých, ale strategicky klíčových ostrovů.