Článek
V Argentině jsou tisíce ledovců, které pro okolí představují životně důležitou zásobu pitné vody. V jejich podloží je ale často nerostné bohatství, které jihoamerická země podle prezidenta Mileie dostatečně nevyužívá.
„Argentina nevyváží ani jediný gram mědi, zatímco Chile, které s námi sdílí stejné pohoří, jí vyexportuje za 20 miliard dolarů ročně,“ uvedl argentinský prezident loni v prosinci na byznysovém fóru v Miami. Na tom samém místě lobboval za nové těžební projekty, které by to změnily.
Řada plánů ale narážela na dosavadní zákony, které zajišťovaly územím s ledovci vysoký stupeň ochrany. Těžební firmy i samotný Milei a jemu spřízněné strany tak usilovali o jejich změnu.
Novela, která tento čtvrtek prošla parlamentem, dá regionálním úřadům volné ruce. Přímo na místě tak budou moct udělit povolení i pro ekonomické činnosti, které byly dosud plošně zakázané.
Schvalování sporného zákona provázela nejen dlouhá debata v parlamentu, ale i demonstrace před jeho budovou. Tisíce lidí protestovaly kvůli možným ekologickým či sociálním dopadům těžby.
Policie zadržela i sedm aktivistů hnutí Greenpeace, kteří vylezli na sochu před parlamentem a rozvinuli velký plakát, jímž poslance nabádali, aby „nezradili argentinský lid“.
Pitná voda vs. nerostné bohatství
V Argentině bylo podle posledního sčítání skoro 17 tisíc ledovců, ale jejich plocha se dlouhodobě zmenšuje. Na severozápadě země, kde je už v tuto chvíli nejvíc těžebních projektů, se zaledněné území za poslední dekádu zmenšilo o 17 procent. Podle argentinského institutu IANIGLA to bylo zejména kvůli globálnímu oteplování.
„Věda mluví jasně. Neexistuje naprosto žádný způsob, jak v periglaciálním prostředí (oblasti v bezprostřední blízkosti ledovců - pozn. red.) vytvořit cokoliv, jako je udržitelný důl,“ cituje agentura AFP ekologickou aktivistku Falvii Broffoniovou, která dřív působila i ve státních strukturách.
Broffoniová těmito slovy odmítla teze Mileiových lidí, podle kterých se bude kolem ledovců těžit i s plným ohledem na ekologii.
Sám Javier Milei nicméně podle svých slov nevěří, že za změnou klimatu stojí činnost lidí, a ekologické aktivisty viní z toho, že chtějí zemi připravit o hospodářskou prosperitu.
O těžbu mědi v Argentině se zajímají i přední jména celého odvětví – firmy Glencore, BHP Group anebo First Quantum. Argentinská centrální banka očekává, že by se objem těžby mohl jen do konce tohoto desetiletí ztrojnásobit.
Úpravu dosavadního zákona vítají šéfové některých provincií – kteří budou mít nově rozhodující slovo při schvalování nových projektů – i manažeři těžebních společností. A to včetně těch, které už v zemi působí.
„Pro projekty těžby mědi to zůstávalo i nadále důležité, protože to poskytuje mnohem větší právní i regulační předvídatelnost,“ řekl deníku Wall Street Journal Nicolás Muñoz z poradenské firmy CRU Group.
Podle něj teprve přijetí novely ukončilo obavy firem z případných žalob, které by mohly těžební plány brzdit či zcela zastavit.
Těžaři smí platit v naturáliích, daně budou nízké
Argentina souběžně s tím zavedla i další opatření, kterými chce těžaře přilákat. Mimo jiné jim slibuje nízké daně, zafixované na 30 let dopředu, anebo například právní zvýhodnění v případě žalob, které by se nemusely automaticky řešit v jurisdikci, kde je žalobce podal.
Prezident Javier Milei se zdaleka nesoustředí jen na rozvoj těžby. Před několika týdny prosadil i významnou reformu trhu práce, která posílila pozici zaměstnavatelů. Také tento krok doprovázely hromadné protesty a v tomto případě i stávky.
Novým pracovním zákonem se v Argentině naráz prodloužila zkušební doba, umožnily se platby v naturáliích, snížilo se odstupné a také se omezilo právo na stávkování. Prezidentova vládní strana změny obhajovala tím, že zvýší produktivitu.
Předchozí pravidla mohla zároveň firmy odrazovat od toho, aby pracovníky zaměstnávaly přímo, a to i kvůli povinnému vysokému odstupnému, kvůli kterému se pak už jen málokdy propouští. Podle agentury AP tak nyní pracuje skoro polovina všech Argentinců „načerno“ bez řádné pracovní smlouvy.
Mileiova vládní strana proto úpravu pracovního zákona označuje za nejdůležitější reformu za poslední půlstoletí. Podle levicových stran či odborů ale pozice zaměstnanců výrazně utrpěla.
