Článek
Stáli tam rozpačitě před kamerami a poslušně naslouchali americké coververzi původně italské popové písně o dívce jménem Gloria. Tu následovala melancholická balada November Rain od rockerů z Guns N’Roses. „Líbí se vám ta hudba?“ otočil se lídr největší světové demokracie na shromážděné státníky z různých koutů planety, kteří tu právě zastupovali přes miliardu pozemšťanů. „Ano, ano,“ předháněli se tito v souhlasu. „Jo, je to dobrá muzika,“ ujistil sám sebe rozšafně americký prezident Donald J. Trump.
Nejde o přehnaně absurdní drama ani komediální film. Stalo se na historicky prvním shromáždění Rady míru (Board of Peace), který do Mírového institutu Donalda J. Trumpa ve Washingtonu na čtvrtek 19. února svolal… Donald J. Trump. V diplomatickém světě neobvyklá hudba pak zněla při pořizování tzv. rodinného snímku, kdy se politici sejdou, seřadí a společně vyfotografují.
Je otázka, proč prezident Trump podobné situace aranžuje. Možná se snaží ostatní politiky rozhodit, ponížit. Aby bylo jasné, kdo vede smečku. Nebo je vysvětlení prostší a jeho štáb zkrátka nasadil osvědčené songy z kampaně, když tak fungovaly na okšiltovkované voliče prezidentova hnutí MAGA. Ba co hůře, Trumpovi se patrně opravdu líbí italský pop konce 70. let. Nevkus? Soumrak etikety? Překonané kategorie! Domýšlivost kritiků? Snad.
Co ale JE důležité: Trump každý den, každou minutu překračuje, posouvá hranice donedávna zdánlivě nemožného. Nejen výběrem hudby.
Když americký prezident loni poprvé mluvil o Radě míru, vykreslil ji jako skupinu světových vůdců, kteří dohromady zajistí peníze na obnovu palestinského Pásma Gazy. Prostě idyla. Takový záměr Spojené národy podpořily.
Jenže americká administrativa letos představila docela jinou Radu. Už nemá pomáhat výhradně Gaze, teď hledá mír pro celý svět. V jejím čele bude doživotně (sic!) stát Donald Trump. O tom, kdo (a za kolik) bude přijat, rozhodne Donald Trump. Vyloučení ze skupiny je v gesci… Hádejte koho. Kromě amerického prezidenta mají v Radě dominantní roli jeho příbuzní (zeť Jared Kushner) a přátelé (realitní magnát i novopečený diplomat Steve Witkoff).
Znovu: nejde o cinklý spolek zahrádkářů, jde o organizaci nyní už desítek suverénních států. Cílem Trumpovy společnosti je konkurovat OSN, i když tvrdí opak. Důvod? Spojené národy jsou ze své podstaty váhavé a v lecčems pomalé, hlavně ovšem trvají na rovnosti národů či na lidských právech. Té staré myšlenkové veteši. Nejdou s dobou a neposlouchají Donalda Trumpa.
Lze se přít o to, zda je současná Rada ve své podstatě rodinnou mafií, která se chystá vybírat od menších národů výpalné. Nebo globální obchodní firmou jediného vlastníka, shodou okolností amerického prezidenta, která pod sebe stáhla úctyhodné miliardy dolarů už vybrané na rekonstrukci Gazy.
Bez diskusí naopak je, že sotva před několika měsíci si málokdo uměl představit vznik struktury, která by dávala tolik moci jedinému člověku v tak důležitých všelidských otázkách. Příběhy o aspirujících světovládcích z Ocelových měst, kteří se chystají ovládnout Zemi, totiž patřily do Verneovek, nikoliv do reality.
A co když se Donald Trump - tedy spíše jeho ambiciózní okolí - rozhodne povýšit MAGA na globální úroveň? Na celosvětové hnutí krajně pravicových, radikálně konzervativních, populistických, nacionalistických a především programově neliberálních partají, jejichž cílem bude převzít doma moc třeba i silou?
Lidstvo má zkušenosti s rudou Kominternou, která operovala z Moskvy. Ta nová by mohla být řízena z Washingtonu, symbolicky z Mírového institutu Donalda J. Trumpa. Že je toto přirovnání příliš? Doufejme. Faktem je, že vybraní delegáti washingtonského sjezdu našli na svých místech charakteristickou červenou čepici. A spřátelení novináři začali klást Trumpovým věrným otázku, zda není čas stranicky expandovat do zahraničí.
Účast v Radě míru je potřebné vnímat jako test věrnosti Donaldu Trumpovi a jeho politickému stylu. Show si nenechal ujít výstřední argentinský prezident a ekonom Javier Milei, který slíbil zrušit centrální banku i měnu vlastního státu. Dorazil maďarský premiér Viktor Orbán, kterému hrozí volební krach.
Z EU se k Radě přihlásili ještě Bulhaři a několik zemí (mj. Česko) poslalo tzv. pozorovatele. Velké světové demokracie, včetně většiny evropských, washingtonskou estrádu víceméně ignorovaly. Zpozdile totiž trvají na tom, že není vhodné, aby jeden muž s narcistními sklony a hamižným příbuzenstvem kontroloval planetu.
Globální MAGA sílí a není všem dnům konec. Na druhou stranu: očekávat naprostý konec liberalismu je stejně naivní jako vyhlašovat jeho dějinné vítězství, o což se v 90. letech vítězové nad nesvobodou pokusili. Trumpovo panování je každopádně existenční výzvou pro Západ, který se ve své většině zatím washingtonskému císaři nepoklonil.
