Článek
Ve věku 90 let tuto neděli zemřel trumpetista, aranžér a kapelník Václav Hybš. Vystupoval se známými interprety populární hudby včetně Karla Gotta a Waldemara Matušky. Jeho orchestr byl především v 80. letech často vidět na televizních obrazovkách, zejména v různých pořadech estrádního typu, televizních Silvestrech či v Televarieté.
„Někdy byly chvíle, že bych se vším praštil, ale přesto to mám rád. Neumím si představit něco, co by mě netěšilo. Když má člověk zaměstnání jako koníčka, je to ideální,“ říkal Hybš. O jeho úmrtí za rodinu informoval producent Jan Adam.
Václav Hybš se narodil v Polici nad Metují, jako sedmiletý se začal učit na klavír. V deseti pokoušel housle, aby nakonec o dva roky později pod dědečkovým dohledem přešel na trumpetu. Tento obor absolvoval v roce 1955 na pražské konzervatoři.
Už během studií hrál v různých hudebních tělesech, pražských kavárnách i varieté. Působil v Tanečním orchestru Československého rozhlasu pod vedením Karla Krautgartnera, v poděbradském lázeňském orchestru nebo v orchestrech Zdeňka Bartáka a Ladislava Bezubky.
V letech 1962 až 1964 vznikl Hybšův samostatný orchestr v divadle Rokoko. Těleso zakládal jako pětadvacetiletý. Jako první začal spolupracovat s umělci z oboru klasické hudby - s houslistou Josefem Sukem natočil tři alba, která pronikla i na západoevropský trh. „Suk mně tehdy celkem rozumně argumentoval, že on přeci nezpívá - a zrodily se nahrávky, s nimiž jsme prorazili i do Japonska či Ameriky. Šlo o úpravy vážné hudby určené pro posluchače, kteří jinak do koncertních síní nechodí. Nakonec jsme spolu natočili 56 skladeb,“ popsal Hybš.
Václav Hybš (na fotografii s Petrou Černockou v 70. letech) zakládal svůj orchestr jako pětadvacetiletý trumpetista a člen Tanečního rozhlasového orchestru Karla Krautgartnera.
Často koncertoval v zahraničí, například roku 1967 doprovázel Hanu Hegerovou v pařížské Olympii. První album u firmy Supraphon natočil roku 1964, vyšlo o rok později.
Hybšův život ovlivnili i tři muži se jménem Karel. „S každým z nich jsem byl nějak propojen. Nejstarší byl Karel Vacek, autor slavné písničky Cikánko ty krásná, který hrával už s Jaroslavem Ježkem. Na tu dobu to byl vynikající jazzman. Jezdíval jsem k němu často na radu, když mi bylo ouvej,“ vyprávěl.
Druhý Karel byl příjmením Vlach, kterého Hybš označoval za svůj velký vzor. „U třetího Karla - Krautgartnera - jsem deset let hrál na trubku. A abych nezapomněl, Karlové mi dali nejen hudební osvědčení, taky mi všichni tři půjčili prachy, když jsem potřeboval. Většinou to bylo na auto a věřte, že jsem vždy obnos v daném termínu poctivě vrátil,“ vzpomínal.
Od konce 60. let hrál Hybš se spoustou populárních zpěváků a zpěvaček, například s Waldemarem Matuškou, Karlem Gottem, Karlem Hálou, Milanem Chladilem či Evou Pilarovou. Vystupoval často v televizi, zejména v různých pořadech estrádního typu, například v televizních Silvestrech či v Televarieté.
V rámci populárních úprav operetních árií kupříkladu pomohl zviditelnit Pavlu Břínkovou. Se svým orchestrem natočil několik vánočně zaměřených alb, na která navázala tradice vánočních koncertů.
V roce 2023 vydal desku nazvanou Pocta slavným hlasům. Vzkázal, že lidé ji mají brát jako dárek právě místo tradičních vánočních koncertů tanečního Orchestru Václava Hybše, jehož činnost kapelník tou dobou kvůli zdravotním problémům již ukončil. „Před čtyřmi lety jsem po plese v Kutné Hoře oznámil orchestru, že to byla poslední akce tohoto tělesa. Oni tomu nevěřili, říkali, že kecám, a dodnes pořadatelé volají, jestli bych neudělal výjimku, protože naše největší a nejznámější akce byly vánoční koncerty,“ řekl tehdy Hybš.
Na desku zařadil skladby natočené se jmény, jako jsou Karel Gott, Waldemar Matuška, Helena Vondráčková, Lucie Bílá, Věra Špinarová či Eva Urbanová. „Jsou tam věci, které jsem točil před šedesáti lety, na některé si ani nepamatuju, že jsem je nahrál. Honzovi Adamovi muselo dát spoustu práce vyšťárat písničky, které ještě nebyly vydané,“ řekl s poukazem na svého producenta. „Album je dokladem, že jsem toho namrskal strašně moc od Karla Gotta až po Eduarda Hakena. Vždy mi šlo o to, abych pro ně vymyslel něco, co ještě nikdy před tím nezpívali. Abych je překvapil a pro svůj nápad současně nadchnul,“ uvedl Václav Hybš.
Na kontě měl přes 40 dlouhohrajících desek, magnetofonových kazet a CD, více než tisícovku singlů a další nahrávky pro rozhlas a televizi. Už v polovině 90. let dostal Zlatou desku Supraphonu za dva miliony prodaných nosičů, v roce 2005 pak kupříkladu převzal pamětní medaili Artis bohemiae amicis udělenou Ministerstvem kultury za šíření české kultury ve světě. Vydal také knihu vzpomínek, kterou nazval Kde jsou noty, tam je bída.
Hybš byl podruhé ženatý, byl otcem Raubířů, dvojčat, která si zahrála v oblíbeném a hojně reprízovaném seriálu Taková normální rodinka.
