Meningokok zabíjí desetinu nakažených. Nejvíce ohrožení jsou ponocující studenti

O meningokokovi se většinou moc nemluví. Zájem se zvedne vždy, když způsobí nějakou tragédii, jako například letos na jaře smrt dvou studentů univerzity v britském Canterbury. Další případy nebezpečné infekce se nedávno objevily ve Španělsku.

„Více než desetina nakažených onemocnění podlehne i v případě, že je včas zahájena správná léčba. Až v polovině případů se lidé po nákaze potýkají s trvalými následky, k nimž může patřit i amputace končetin,“ vysvětluje praktická lékařka Ludmila Mazylkinová ze sítě zdravotnických zařízení Moje ambulance.

Těžká infekce naštěstí propukne jen vzácně, ovšem následky bývají devastující: U oslabeného jedince dokáže během několika hodin vyvolat masivní zánět mozkových blan neboli meningitidu a také celkovou otravu krve (sepsi).

Mezi další přetrvávající potíže patří ohluchnutí, poškození mozku, problémy s pohyblivostí či řečí, potíže s ovládáním rukou, časté jsou také psychické následky.

Infekce nejvíce ohrožuje mladé dospělé a teenagery, další rizikovou skupinou jsou pak nejmenší děti. Proti nemoci existuje očkování, nechrání však celý život.

Meningokok, přesným názvem Neisseria meningitidis, je přitom poměrně běžnou bakterií. Na sliznicích v krku či nose ho má zhruba desetina lidí, kterým však nezpůsobuje žádné potíže. Mezi mladými lidmi je podíl těchto bezpříznakových nosičů vyšší, meningokoka jich má až jedna čtvrtina.

Typický příklad člověka náchylného k propuknutí infekce? Student vyčerpaný kombinací učení, brigád a ponocování. Riziko invazivního onemocnění prudce stoupá v situacích, které jsou pro dospívající typické. Řeč je o koncertech, klubech, diskotékách, festivalech; o životě na internátech, kolejích a ve sdílených bytech. Přispívá k tomu nedostatek spánku a nadměrná námaha, které oslabují slizniční imunitu. Přenosu meningokoka nahrává rovněž líbání, kouření stejné cigarety či pití z jedné lahve.

Podle Státního zdravotního ústavu (SZÚ) se v Česku v roce 2024 – novější čísla k dispozici nejsou – vyskytlo 15 případů invazivního meningokokového onemocnění. Jeden pacient zemřel. V předchozích letech většinou šlo o tři až čtyři oběti meningokoka ročně.

Riziko nákazy se dá snížit dodržováním hygieny, ale jelikož jde o kapénkovou infekci, která se přenáší i vzduchem, nemusí to stačit. Bakterie se naštěstí nešíří na rozdíl třeba od virů spalniček či chřipky na větší vzdálenosti a k nákaze je potřeba poměrně blízký kontakt.

Spolehlivější ochranou ale je očkování v podobě dvou vakcín. První chrání proti meningokokovému kmeni B, který v Česku převažuje, druhá proti agresivnějším kmenům A, C, W a Y. Těmi se lze nakazit spíše při cestování, přitom ale vůbec nemusí jít o exotické vzdálené destinace.

„Očkování oběma vakcínami se doporučuje všem adolescentům. Očkování je plně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění,“ vysvětluje Daniel Dražan, dětský praktický lékař z Jindřichova Hradce. Pojišťovny však v době dospívání hradí injekce pouze teenagerům mezi 14. a 16. narozeninami.

Vakcína ACWY navíc výrazně snižuje riziko, že člověk bude bakterii dále šířit, aniž by mu způsobovala potíže, u vakcíny proti typu B tomu tak bohužel není, chrání především očkovaného.

Mnoho rodičů řeší, zda je pro organismus teenagera bezpečné dostat obě injekce najednou. Podle doporučení České vakcinologické společnosti lze obě vakcíny bezpečně aplikovat během jedné návštěvy, každou do jednoho ramene.

Dětský praktik Daniel Dražan, který je zároveň členem výboru odborné vakcinologické společnosti, upozorňuje, že vakcíny proti meningokokům, zejména ta proti „béčku“, patří mezi ty, které provází více dočasných potíží.

„Patří k reaktogennějším očkovacím látkám. To znamená, že mají více běžných, očekávaných, nezávažných a krátkodobých nežádoucích reakcí. K nim patří u adolescentů například únava, bolest hlavy. Mohou trvat několik málo dní a nezanechávají žádné dlouhodobé následky,“ vysvětlil lékař.

Závažné nežádoucí reakce jsou podle něj obecně po vakcínách velmi vzácné, třeba obávaná závažná alergická reakce se objevuje u jednoho z milionu očkovaných. Lékař ovšem zmínil, že někteří teenageři mohou po očkování dokonce omdlít. „V adolescentním věku není vzácná krátká porucha vědomí, která není způsobena účinnou látkou, ale psychickou reakcí na vpich. Může k ní dojít po jakémkoliv očkování, injekci, odběru krve a podobně,“ popsal a připomněl, že právě riziko omdlení a pak extrémně nízké riziko těžké alergické reakce jsou důvody, proč se po každém očkování má počkat ještě 15 minut, než člověk odejde.

Zatímco proti kmenům A, C, W, Y stačí teenagerům jedna dávka vakcíny, proti meningokokovi B je pak třeba přijít ještě na druhou. Je dobré vědět, že obě očkování proti meningokokovi chrání poměrně krátkou dobu, udává se obvykle nejvýše pět let.

Na pojišťovnu je možné nechat očkovat i nejmenší děti, v pubertě už je ale injekce chránit podle Dražana rozhodně nebudou. Proto je následně vhodné přeočkování právě v době dospívání, kdy riziko nákazy opět významně stoupá. Mladší školní děti zdaleka tak ohrožené nejsou. Pojišťovna každopádně zaplatí očkování jak v kojeneckém či batolecím věku, tak pak znovu během dospívání.

Plyne z toho ale zároveň také fakt, že pokud se někdo nechá očkovat v 15 letech, tak po dvacítce, kdy riziko agresivní infekce stále trvá, už ho vakcína neochrání. Je tedy případně načase uvažovat o další dávce, kterou si už musí zaplatit sám. Pravděpodobnost, že člověk onemocní invazivní formou meningokokové infekce, klesá až po 25. roce života.

Očkování je přitom poměrně drahé. Vakcína proti typu B vyjde na cca 6000 korun celkem za potřebné dvě dávky, kombinovaná vakcína chránící proti kmenům ACWY na zhruba 2000 korun.

Kromě dospívajících a mladých dospělých jsou závažnou meningokokovou infekcí, která může způsobit úmrtí nebo celoživotní postižení, ohrožena také batolata a děti do pěti let. Mohou se nakazit v rodině od starších sourozenců, ale také v herničce, dětské skupině či školce. Přesné místo nákazy se většinou zpětně zjistit nedá.

Také nejmenší děti lze nechat proti meningokokovi očkovat, ale je to složitější než u dospívajících. Pojišťovna jim sice hradí oba typy vakcín, ale každou v jiném věkovém rozmezí. Odborníci doporučují očkování zejména dětem od dvou měsíců do dvou let, kdy je účinek největší a přetrvává během několika rizikových let.

I tak může být těžké očkování stihnout, vzhledem k poměrně nahuštěnému očkovacímu kalendáři nejmenších dětí a k tomu, že musí na injekce chodit úplně zdravé. Po vakcíně proti meningokokovi se často objevuje horečka. Zvýšená teplota může přetrvávat i několik dní a má určitě smysl ji srážet běžnými léky, jako je ibalgin nebo panadol ve formě pro nejmenší děti. Častá je také podrážděnost, pláč a větší spavost.

Nebezpečné meningokokové onemocnění se obvykle rozvine do sedmi dnů od doby, kdy se dotyčný nakazil. Zákeřnost meningokoka spočívá v tom, že první příznaky jsou snadno zaměnitelné s kocovinou nebo obyčejnou dětskou virózou. Patří mezi ně bolest hlavy, únava a zvracení. Pokud se ale objeví horečka, světloplachost nebo ztuhlá šíje – neschopnost předklonit hlavu tak, aby se brada dotkla hrudníku –, jde o typické příznaky vážného průběhu infekce.

Zcela jednoznačným příznakem jsou petechie, drobné červenofialové skvrnky na kůži, které vypadají jako vpichy od špendlíku. Objevují se u 50 až 80 procent případů invazivní meningokokové infekce, která postihla celý organismus. To, zda jde o petechie, lze ověřit takzvaným skleničkovým testem: Vezměte čirou sklenici a dnem silně přitlačte na skvrny na kůži. Pokud skvrna nebledne, jde o projev krvácení do kůže a je nutné okamžitě volat záchrannou službu. Může jít o minuty.