Letná ho milovala. Mám pocit, že Sparta na velké týmy neumí, říká legenda

Jeden z historicky nejlepších fotbalových střelců David Lafata nikdy neskrýval, kdo je mu v lize nejbližší. I když dnes podvečer nastoupí dva jeho nejmilejší kluby – čili Sparta versus Jablonec -, kanonýrova podpora patří vyloženě na Letnou.

„Ale bez velké nostalgie,“ upozorní.

Kdyby syn Antonín nebyl po operaci, nakráčí do sparťanského kotle s klasickou tátovou radou: „Toníku, hlavně nedělej žádné blbosti.“

On totiž Lafata junior nemá moc rád, že se na hlavní tribuně nefandí tak intenzivně jako v rohu. Zato dcera Vanda má radši klid: „Ale ze sociálních sítí mi vždycky náruživě líčí informace, o kterých nemám šajn. Mě totiž internetový svět moc nepolíbil.“

A při fotbale to máte jak, Davide?

Já se těším. Vnímám ten děj. Vnímám zápletky. Taktiku, rozestavení.

Přitom fotbalu máte pořád dost? Po velké kariéře jste fotbalovým učitelem na sportovním gymnáziu.

Líbí se mi sledovat pokroky. Ale radši nikde netvrdím, že jsem učitel nebo snad pedagog. To se přece nehodí.

Proč ne?

Jsem spíš trenér, který má na starosti fotbalový rozvoj. Kluci a holky od patnácti do devatenácti let. Už mají rozum, nechají si poradit, pokud chtějí naslouchat. A hlavně dělají, co je baví. Rozhodně to není tak, že bychom je učili češtinu nebo fyziku, se kterou jsem byl sám na štíru.

Takže na sportovním gymnáziu Česká vyučujete fotbal.

Vystudoval jsem stejnou školu a podívejte, co ze mě vyrostlo. (úsměv) Maturoval jsem v roce 2001 a zpětně vidím, že to mělo smysl. I když jsem se při některých předmětech vyloženě trápil, naučil jsem se disciplíně. Teď se snažím zkušenosti předávat dál. Jedna třída - když to řeknu v uvozovkách - už mi odmaturovala.

To vám studenti musí říkat Pane učiteli, ne?

Asi se budete divit, ale říkají mi trenére. Když jsem šel do Metropolu na maturitní ples, uvědomil jsem si, že ta práce má smysl a budoucnost. Byl jsem dojatý a musím říct, že čím jsem starší, tím je to horší. Vždyť letos se na svůj maturák chystá dcera. Studuje v Budějovicích management dopravy a sportu. Mladého mám ve třídě a není to žádný med. Sám jsem zvědavý, jak to ustojíme.

Když se blíží zápas Sparty s Jabloncem, hodí se mluvit o nostalgii. Nebo ne?

Spíš ne. Dřív jsem býval daleko nervóznější. Naštěstí jsem se naučil fotbal vnímat jako nestranný fanoušek a nostalgii nechávám stranou. Jestli něco, tak současným sparťanům závidím vyprodáno. Závidím atmosféru každého zápasu na Letné. Ať se vyhrává, nebo prohrává. Fantazie. Na to se těším jako fanoušek, protože jako hráč jsem to neměl.

Čím to?

Pevně doufám, že se přibližujeme Německu, kde fotbalový zápas znamená společenskou událost. Chodí rodiny s dětmi, všichni mají na sobě šálu, tričko, dres. Kultura fandění dostává jiný prostor. Mezitím si v české lize sednu na tribunu, budu fandit Spartě a hlavně koukat, co ti kluci umějí.

A umějí? Vaše Sparta, které jste dělal kapitána, má znovu velkou ztrátu na Slavii.

Sparta se posunula. Trenérsky, lidsky i hráčsky. Dřív, když ztrácela nesmyslně moc bodů, tak to nebylo přitažlivé. Radši si nechám pro sebe, co jsem si o tom myslel, protože Spartě přeju to nejlepší.

A když nebudete mluvit jako diplomat?

Stačí se vrátit k titulkům, které se objevily, když jsem dělal rozhovor. Vždycky se všechno obrátilo proti mně.

A divíte se?

Vlastně ne. Říkal jsem pravdu, která se nelíbila. Ani mně. Teď věřím, že jde Sparta po správné cestě. I když má ztrátu.

Osm bodů na Slavii.

To je před nadstavbovou částí strašně moc. Navíc mám intenzivní pocit, že Sparta, když to řeknu blbě, na velké týmy neumí. Nikdy mě moc nepřesvědčila, že by zápasy proti Slavii nebo Plzni zvládala.

Leccos mohlo změnit, kdyby slávistický útočník Tomáš Chorý nedostal za své takzvané plivnutí trest jen na jeden zápas. Nemyslíte?

Nebudu hodnotit plivnutí. Myslím si o tom své. Mě spíš zaráží, že neustále podobné situace přitahuje. Škodí to jemu i týmu. V Plzni se vyhrál. Viktoria ho skvěle zpeněžila. A Slavia ho ještě líp využila. Neměl problém v kabině. Proto mě překvapuje, že emoce nedokáže zkrotit. Možná ho můžete hájit, protože víte, jak se k útočníkům všichni chovají, ale tohle normální není.

Dokážete se vcítit do jeho kůže?

Mám pochopení. Ale zároveň nechápu. Je toho prostě moc.

A máte pochopení pro Spartu? Na podzim se kasala, že by snad mohla vyhrát Konferenční ligu, teď je znovu jen stínem sama sebe.

Titul Spartě utekl už na podzim a fanouškům se nedivím, když jsou skleslí. Na druhou stranu nic nevzdává a třeba nástup Hugo Sochůrka může být důležitý pro celý český fotbal. V sedmnácti řídí hru Sparty.

Není to málo? Na Spartu?

Může se na tom stavět. Jakmile do Sparty v posledních letech někdo přišel, byl to z 99 procent cizinec. Přitom odchovanci z akademie mají taky úroveň, což Sochůrek dokazuje. Jsem přesvědčený, že tenhle mezikrok Spartě chybí a doufám, že si ho správně vyhodnotí.

A to říká člověk, který zažil italského trenéra Stramaccioniho a jeho bláznivou revoluci.

Řeknu upřímně, že mi absolutně nevadilo, když kolem mě neběhali Češi. Ale zároveň jsem vnímal, že by měli být lepší než my ostatní, což se nedělo. Oni sem chodili vlastně na dovolenou, doléčit se a případně vydělat, protože měli skvělé smlouvy. A jediný, kdo na tom tratil, byla Sparta.

S odstupem času si o tom myslíte co?

Že to byla chyba. Hráči se kupovali podle videa.

Jenže ztráta na Slavii pořád děsí.

Nepůjde to hned a je potřeba napravovat chyby. Třeba jako s Pavlem Kadeřábkem, kterého Sparta koupila jako fachmana a patriota.

Kadeřábek je sparťan s velkým S.

Sice nejsem na každém tréninku a nevím, jestli náhodou nemusí mít nějaké úlevy nebo není zraněný, ale předpokládal bych, že to na něm Sparta postaví. Jakmile jim teklo do bot, Kadeř hrál. Když se dvakrát nebo třikrát vyhrálo, Kadeř seděl na lavici. Tomu nerozumím.

Ani já ne.

Nejsem kvůli tomu nabroušený, jen to prostě nechápu. Jestliže jsem si jistý, že Pavel Kadeřábek zachraňuje image klubu a je dostatečně kvalitní, což si myslím, že je, přece ho nevynechávám. Na věku přece nezáleží.

A u vás? Olešník vás pořád potřebuje?

Spíš já potřebuju Olešník. Hraju, co to jde. Na podzim skoro každý zápas, teď na jaře jsem si zranil lýtko a achilovku, takže si musím dát chvilku pauzu.

Tolik vás soupeři okopávají?

Mají respekt. Celkem často za nás chodí kopat taky Bořek Dočkal a určitě by řekl to samé. Navíc to má pořád v noze. Rozdílový hráč.

Když Česko postoupilo na mistrovství světa, bylo to pro vás téma? Vás dva velký mundial minul.

Oba jsme v televizi koukali na Itálii, mistrovství světa devadesát, kde Československo hrálo skvěle. Tomáš Skuhravý dával gól za gólem. Osobně se mi vybavuje, jak Luboši Moravčíkovi ve čtvrtfinále vyzuli kopačku a on ji pak vztekle kopnul do hřiště a dostal červenou kartu. Helmut Kohl se jmenoval ten rozhodčí, co?

Trefa.

Pak Německo 2006. A od té doby nic. Proto jsem tak nadšený, že se to znovu povedlo.

Vy jste taky na mistrovství světa hrál.

Na dvacítkách v Argentině, rok 2001. Měli jsme hlavní stan v Rosáriu, moc nám nedocházelo, jaký význam ten turnaj má. Tomáš Hübschman, Honza Polák, Radek Šírl, Petr Čech, trénoval nás Dušan Fitzel. Argentinec Saviola měl billboard na každém druhém paneláku, takže mě uhranulo, jak důležitý je fotbal pro Jižní Ameriku.

To jste zrovna maturoval, jestli se nemýlím.

Musel jsem o tři dny dřív, abych mohl na turnaj odletět včas. V tu chvíli pochopíte, že fotbal dává šance. Hodně kluků zakoplo, i když byla třeba talentovanější než já.