Článek
Nadějný virtuos zaujal porotu svým debutovým albem, na němž interpretuje díla Modesta Petroviče Musorgského, Alexandra Skrjabina a Sergeje Rachmaninova.
Schulmeister, který se narodil roku 2006, si za nahrávku vydanou Supraphonem vysloužil nominaci na cenu Newcomer. Je jedním ze tří finalistů ve své kategorii. Zisk ocenění by považoval za zřejmě největší úspěch, jaký si dokáže představit.
„Album jsem natáčel v polovině minulého roku. Od jeho vydání přicházely postupně recenze ze světových časopisů a byly naprosto pozitivní. Jsem šťastný, že se album líbilo a našlo si své posluchače,“ říká student Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (JAMU).
Výrazně na sebe upozornil roku 2023, kdy v americkém Dallasu získal třetí cenu v soutěži The Cliburn International Junior Piano Competition.
Recenze v říjnovém čísle BBC Music Magazine udělila Schulmeisterovu albu hodnocení s pěti hvězdičkami. „Český pianista Jan Schulmeister, kterému ještě nebylo 20 let, má za sebou vynikající debut u Supraphonu s tímto recitálem ruské hudby,“ napsal časopis. Jeho recenzenta zaujala zejména interpretace Musorgského Obrázků z výstavy, Schulmeister ji prý ztvárnil ještě jemněji, než bývá obvyklé. Hudební inteligenci projevil i při interpretaci Rachmaninova a Skrjabina.
Jan Schulmeister je šestou generací hudebnické rodiny. Jeho příbuzný byl František Černý, spolužák Antonína Dvořáka.
Klasickou hudbu hoch slýchal odmalička. Jeho matka Martina Schulmeisterová je klavíristka a pedagožka na kroměřížské konzervatoři. Otec hraje na housle ve Wihanově kvartetu.
K houslím si však mladík na rozdíl od klavíru cestu nenašel. „Vybavuji si fotku, mohly mi být dva roky, jak stojím před vánočním stromečkem s malinkatými žlutými housličkami. Snaha z tatínkovy strany určitě byla, ale jsem rád, že jsem se pro housle nerozhodl, protože by mě to nebavilo,“ vzpomíná.
Od pěti let navštěvoval klavírní třídu Evy Zonové na kroměřížské základní umělecké škole. „Úžasná pedagožka i člověk! V té době byla mým hlavním pedagogem. Doma na mě pro změnu dohlížela maminka. Cvičila se mnou a kontrolovala, abych pracoval tak, jak mám. Na konzervatoři, kde učí, jsem pak přešel do její klavírní třídy,“ vysvětluje.
Nyní je posluchačem prvního ročníku JAMU, vyučují ho Alena Vlasáková a Jan Jiraský.
Kvůli nabitému programu Janu Schulmeisterovi na další koníčky nezbývá příliš času.
Cvičení na klavír věnuje čtyři až pět hodin denně. „Mám rád, když můžu cvičit po ránu. Důležitější však je, jakým způsobem cvičíte, než jak dlouho cvičíte,“ míní. Podle něj je zásadní soustředění a kvalitní přemýšlení o hudbě.
Když nehraje, rád chodí na procházky do přírody. Kvůli nabitému programu mu však na další koníčky příliš času nezbývá.
Z hudby je mu blízká tvorba Johannese Brahmse, rád hraje díla Leoše Janáčka. Než začne skladbu studovat, poslouchá pojetí jiných interpretů a nechává se jimi inspirovat. Jakmile se pustí do cvičení, dává prostor vlastní interpretaci. Doba přípravy se liší podle náročnosti skladby, například poslední dílo od Sergeje Rachmaninova připravoval zhruba tři měsíce.
Vysněnou skladbu nemá. „Kdyby taková byla, už bych si ji dávno zahrál. A ve své vysněné koncertní síni, Zlatém sále vídeňského Musikvereinu, jsem vystupoval letos v lednu. Možná je další metou zahrát si tam ještě jednou,“ říká. Neznamená to však podle něj, že by nebylo co zlepšovat. „Hudebník není nikdy hotový, ale roste celý život,“ soudí Schulmeister, který se zatím profiluje jako koncertní umělec, nevylučuje však, že by mohl v budoucnu své umění předávat dál a působit i pedagogicky.
