Článek
Americký prezident Donald Trump prodloužil příměří s Íránem, na středu plánovaná jednání v Pákistánu se odkládají. Viceprezident J. D. Vance, který měl vést americkou delegaci, zůstal ve Washingtonu.
Americké lodě nadále blokují Hormuzský průliv a brání íránským tankerům s ropou v proplutí. Trump tvrdí, že íránská ekonomika se už v důsledku toho hroutí.
Co si Íránci myslí o domácí politice, ale také o Evropě nebo islámu? Šimon Lehovec pracoval v Íránu jako turistický průvodce a studoval tam perštinu. V rozhovoru pro Seznam Zprávy mimo jiné říká, že mnoho Íránců by si přálo politické a ekonomické změny. „Ale teď asi mnozí z nich mají strach, že skončí válka a nezmění se nic. Nebo to bude naopak horší,“ říká zkušený průvodce a cestovatel.
Jak jste se k Íránu dostal? Proč zrovna on?
V roce 2016 jsem cestoval autostopem přes Blízký východ, a to mne zavedlo také do Íránu. Pak jsem se tam vrátil a rozhodl jsem se studovat perštinu na jazykovém institutu Dehchodá, který spadá pod Teheránskou univerzitu. Tam jsem studoval perštinu deset měsíců. Později jsem dostal nabídku od cestovní kanceláře, abych pro ni dělal průvodce poznávacími zájezdy do Íránu.
V roce 2016, když jsem do Íránu přijel, se stal americkým prezidentem Donald Trump a íránská měna riál prudce klesala, takže to studium a pobyt v Íránu byly docela levné. Z Evropy jsem ale moc spolužáků neměl, spíš Číňany a Araby.
Když jste řekl v Íránu, že jste z České republiky, říká to tamním lidem něco?
Starší si pamatují Československo, což ale platí prakticky ve všech zemích Blízkého východu. Ti mladší toho o Česku moc nevědí. Vědí, že je v Evropě a blízko Německa, asi tak.
Lidé, kterým je, řekněme, tak nad pětatřicet let, znají postavičky Pata a Mata. To všichni říkají, že byl opravdu populární seriál. Sám jsem přivezl z Íránu jako dárky pro známé, kteří mají děti, mnoho různých figurek Pata a Mata. Na ostrově Kešm dokonce mají Pat a Mat v parku sochu.
Íránská diplomacie na internetu často glosuje americkou zahraničních politiku. Ambasáda v Jihoafrické republice v jednom z příspěvků přirovnala šéfa americké diplomacie Marca Rubia a viceprezidenta J. D. Vance k Patovi a Matovi.
Zažil jste někdy jako student nebo průvodce v Íránu nějakou složitou situaci s úřady?
Dlouho vlastně ne, většinou se všechna nedorozumění v pohodě vyřešila. Až předloni jsme měli se skupinou turistů odletět z Teheránu a byl to zrovna den, kdy se očekával izraelský útok.
Přijeli jsme na letiště a letoun neletěl. Narychlo jsme sehnali letenky do Ázerbájdžánu, ale celníci a policisté na letišti byli ten den velmi nepříjemní a podráždění. Odletěli jsme, ale letadlo se pak vrátilo zpět do Teheránu, takže jsme nakonec museli opustit Írán po zemi.
Mluvili s vámi Íránci o politice, nebo se spíš báli?
Dříve se nebáli a klidně přede mnou hovořili kriticky, ale v posledních letech začal režim trochu přitvrzovat. Hlavně je alergický na to, když někdo dává protesty na sociální sítě nebo tam projevuje nesouhlas. Postupně tak začal blokovat přístup k Facebooku a Instagramu, teď už je od začátku března (od americko-izraelského útoku na Írán, pozn. red.) internet mimo provoz v celé zemi.
Ale lidí, kteří chtějí v Íránu změny, je určitě většina. S lidmi, kteří režim podporují, je často těžké se setkat a dostat se s nimi do kontaktu.
Když jsem po Íránu cestoval, tak si lidé spíš postěžovali, protože věděli, že jsem cizinec. Ale když jsme s cestovkou jezdili také s íránským průvodcem, tak před ním spíš měli tendenci moc nekritizovat. Íránci byli vždy velmi sdílní, ale jak jsme začali jezdit i s místním průvodcem, cítil jsem, že Íránci, které potkáváme, jsou více rezervovaní. Íránci byli prostě opatrnější, když byl někdo od nich s námi.
Jste přesto v nějakém kontaktu se známými v Íránu?
Raději moc ne, nechci je dostat do problémů. Ale co vím od jednoho kamaráda, tak mají největší strach z toho, že válka skončí a nic se nezmění.
Mladí Íránci mají pozitivní vztah k Západu i ke Spojeným státům, nebo dosud měli. Skoro bych řekl, že k Evropě a USA jakoby až vzhlíželi. Do značné míry kvůli tomu, že režim vykresluje Západ jako zkažený, dekadentní a shnilý. O to víc ale mnoho mladých Íránců láká.
Zároveň mnoho Íránců je muslimy nejvíce tím, že to mají napsáno v občanském průkazu. Ano, dodržují některé muslimské svátky a nějakými zvyklostmi a kulturou z islámu vycházejí, ale nejsou aktivní a praktikující muslimové.
Takže mladí Íránci k Evropě, nebo Západu, opravdu nějakým způsobem vzhlížejí?
Ano, ale zároveň jsou velmi hrdí na svůj původ, na své íránství. Dokonce si myslím, že pokud by v Íránu mělo dojít k nějaké revoluci, třeba k návratu monarchie, tak ta národní hrdost spojená někdy i s odporem k islámu by mohla přinést možná i nestabilitu a konflikt v regionu. Pokud by se íránský režim změnil a sekularizoval, pokud by započal spolupráci s USA a Izraelem, Íránci by si nenechali dlouho něco diktovat.
Proto si myslím, že Izrael a Spojené státy netouží po nezávislém, sekularizovaném a nacionalistickém Íránu. Uvítali by spíše opravdu rozpad Íránu, ze kterého by zůstalo jen historické jádro Persie osekané natolik, aby si nemohli Íránci už nikdy moc vyskakovat.
Není ten režim už více vojenský než teokratický? Vycházím z toho, že Revoluční gardy do značné míry ovládají ekonomiku…
Je fakt, že gardy ovládají tak zhruba šedesát, možná až sedmdesát procent íránského trhu. Nejen ropu, ale i řekněme normální podniky. Třeba továrny na výrobu kuchyňského oleje, když mám uvést jeden příklad. Gardy dosazují své lidi do manažerských funkcí.
