Článek
KDU-ČSL si dnes velmi pravděpodobně zvolí do čela jihomoravského hejtmana Jana Grolicha. Ten by už finiš kampaně mohl vypustit, protože to vypadá na hladké vítězství. Přesto dal Novinkám rozhovor, který autoři nadepsali „Lidovec Grolich: Zvažuji podmínky, za kterých podpořit Babiše“. Na hejtmana se snesla kritika, že je typický lidovec, který jde vždy s každým, kdo má moc. Sám Grolich pak tuto kritiku na sítích odrážel s tím, že „clickbaity jsou mor“.
Neskákejme ale panu hejtmanovi na tuto hru. Moc dobře věděl, jaký balónek chce vůči svým spolustraníkům a voličům vypustit. V rozhovoru jasně říká, že je ochoten v konkrétních věcech Babiše podpořit, aby premiér v Evropě nedělal nadále ostudu a v domácích věcech dál nedevastoval média veřejné služby, rozpočtovou disciplínu a obranné závazky.
Koneckonců se vstřícností k Babišovi není sám, byť to takto na rovinu ještě nikdo neřekl.
Grolich jen pojmenovává současnou realitu: i když Andrej Babiš se svými extrémními partnery provádí čím dál divočejší manévry, politika Antibabiš už stejně reálně nefunguje a s ANO je třeba do jisté míry spolupracovat, ať už chceme, či ne.
Co si počít další tři roky?
Občanské demokraty momentálně trochu trápí přerod expremiéra Petra Fialy ve svérázného influencera. Nicméně mnohem podstatnější je jeho radikální odkaz, že s Babišem se nespolupracuje nikdy a nijak. Jak to oznámil v jednom rozhovoru před volbami: pokud voliči rozdají špatné karty, tak řekne, že tohle nehraje, a na shledanou.
To je pozice, kterou si může dovolit poražený premiér, ale rozhodně ne celá opozice, která disponuje 92 hlasy a nějak s nimi musí pracovat do dalších sněmovních voleb, které jsou až v roce 2029.
I Fiala navíc v minulosti nulovou toleranci Babišovi občas provozoval jen rétoricky. Například nepříliš promyšlené daňové změny v roce 2020 prošly tak, že ODS ve Sněmovně Babišovi nahradila jeho tehdejší faktické koaliční partnery ČSSD a komunisty.
Opozičníkům pomalu dochází, že když pět stran bude další tři roky dokola opakovat, jak jsou Babiš, Okamura a Macinka nepřijatelní, tak je to možná dobrá cesta k udržení pěti až deseti procent popularity, ale na lepší výsledek to asi stačit nebude.
Co hůř, Babiš se pozoruhodně dobře našel v současném vládním marasmu a působí pro svých 30 procent voličů jako státnický moudrý děd, který krotí nezvedené koaliční partnery. Vůbec jim přitom nevadí, že sám tyto situace stvořil a nese za ně plnou premiérskou odpovědnost.
Jak se opoziční pětice může z této Babišovy pasti dostat ven?
Odsouzeni ke spolupráci
Jednu cestu nabízí ODS: Ta si udržela ostrou antibabišovskou rétoriku, ale fakticky již s ANO hlasuje. Jako v případě novely stavebního zákona. Nebo u změny jednacího řádu, kterou ODS verbálně prosazovala za své vlády, ale reálně to dělá až nyní s vládou novou. Rozpor mezi antibabišovskou rétorikou a společným domluveným hlasováním samozřejmě nemůže dobře končit. Výsledkem pak mohou být podobné případy, jako když bojujete proti ovládnutí České televize Babišem, ale hlasujete pro exposlance ANO do Rady ČT a ještě to nechcete dlouho přiznat. Není divu, že preference ODS nerostou.
Lidovec Grolich tuto kalvárii ODS vidí a zkouší to jinak. Oznamuje, že tu a tam s Babišem nějaký ten deal v zájmu republiky udělá a nebude se za to stydět.
Jan Grolich má marketingový čich a ví, že pokud se jeho straně podaří posunout témata, jako je bydlení či řešení dopadů stárnutí populace v sociálních a zdravotních službách, tak mu jistě velká část voličů odpustí, že je dohodl s Babišem. Naopak se tím odliší od zástupu dalších opozičních stran, které jen budou vybírat nové barvy a fonty na staronová předvolební hesla o Babišově hrozbě.
Grolich rozehrál jistě nebezpečnou hru, ale asi také jedinou možnou, pokud chce resuscitovat lidovce jako významnou stranu české politiky. Volební výsledek z roku 2021, kdy Babišovi zůstali hned tři potenciální spojenci těsně pod pěti procenty, byl obrovskou náhodou. A předchozí i následující volby dokazují, že ať už je Babiš zrovna liberál, socialista, konzervativec či národovec, tak si koaliční partnery nakonec najde.
Je tak lepší mít ve středu české politiky alespoň jednu či dvě menší strany, které Babišovi oponují, ale dokáží se s ním na dílčích věcech dohodnout, než nechat tento prostor pro neřiditelné rychlokvašky, jako jsou Motoristé.
Pokud to nepochopí některá ze současných sněmovních opozičních stran, ráda se toho jistě ujmou nějaká nová uskupení. Jihočeský hejtman Martin Kuba se svým hnutím Naše Česko by to asi potvrdil.
