Rekordní milion lidí chtěl běžet maraton. Znovu je z něj skvělý byznys

Londýnský maraton, jeden z největších na světě, startuje v neděli dopoledne, ale pořadatelé se už s předstihem mohou pochlubit novým rekordem - o účast projevilo zájem 1,1 milionu běžců. Necelá čtyři procenta z nich měla štěstí v loterii a společně s těmi, kdo si místo koupili přes cestovní kanceláře nebo charitativní organizace, se mohou vydat do ulic anglické metropole.

Historické statistiky se loni v listopadu měnily také v New Yorku. Cílem proběhlo rekordních 59 226 maratonců a zcela jistě se blíží doba, kdy padne magická hranice 60 tisíc.

Maraton a vytrvalostní běh vůbec prožívají další vlnu boomu. Ačkoli startovné je stále dražší (dnes stojí v podstatě stejně jako nejlepší běžecké boty), organizátoři po celém světě registrují zvýšený zájem. I středně velké maratony, jako je ten pražský, bývají vyprodané měsíce předem.

Přitom ještě v roce 2021 se masové městské běhy topily v existenční krizi. Covidové restrikce na ně dopadly mimořádně tvrdě, velká část závodů musela jeden nebo i dva ročníky zrušit.

Na druhé straně právě tohle neradostné období pomohlo současnou vlnu nastartovat, neboť - jak ukazují průzkumy - až 30 procent dnes aktivních běžců začalo pravidelně sportovat právě v době lockdownů a dalších omezení.

Kupodivu až do roku 1972 byl maraton téměř výhradně disciplínou velmi ambiciózních sportovců. Hubených, šlachovitých supermanů, pro něž cílový čas horší než tři hodiny v podstatě znamenal neúspěch.

Změnil to až olympijský závod v Mnichově. Vyhrál ho americký vytrvalec Frank Shorter a v zámoří přímý přenos vysílala celostátní stanice ABC, s komentářem spisovatele Ericha Segala.

Shorterův úspěch nastartoval v USA vlnu zájmu o vytrvalostní běh, zdaleka nejen mezi lidmi s atletickou minulostí. Díky tomu rostl počet závodů, vznikaly specializované časopisy a firmy vyrábějící sportovní zboží objevovaly obchodní potenciál běžeckých bot. Boom se následně přelil do celého světa.

Také v Evropě se začaly pořádat masové maratony - byť k takovému označení ještě stačilo mít na startu pouhých tisíc běžců.

Třeba tradiční maraton v Košicích, největší závod tehdejšího Československa, prošel proměnou v roce 1980, kdy se otevřel ženám a tzv. kondičním běžcům. Ne každý to však vítal s nadšením.

„Na trati jsme viděli i jednotlivce, kteří své síly přecenili. Již po čtvrtině trati mleli z posledního, chvílemi si museli odpočinout tak, že šli prostě pěšky,“ stálo v dobovém novinovém komentáři. „A ti, kdo se přece jen silou vůle doplazili s téměř dvouhodinovým zpožděním za vítězem na stadion, připomínali spíše lidské trosky a ne závodníky.“

Přitom z 1095 účastníků vzdalo pouhých 61 a jako poslední proběhla cílem „lidská troska“ s časem 4:05:24. Dnes by takový výkon řadil dotyčného někam do středu startovního pole.

Postupem doby si ale všichni zvykli na to, že maratony běhají také lidé s minimálními sportovními ambicemi, často v oblečení XL a výše.

Ostatně oni jsou dnes hnacím motorem maratonského byznysu. Kdyby byly závody dál vyhrazené borcům s výkony pod tři hodiny, nestály by na startu desítky tisíc účastníků a vítězové by nepobírali lukrativní odměny.

Například loňský maraton v Berlíně běželo cca 50 tisíc lidí a startovné stálo 205 eur, což souhrnně v přepočtu dělá zhruba čtvrt miliardy korun. A to jsou na světě i dražší a větší akce.

„Maraton v New Yorku vygeneruje 934 milionů dolarů. To je dopad v podstatě srovnatelný se Super Bowlem,“ tvrdí sportovní publicista Joe Pompliano ve svém newsletteru.

Do byznysu spojeného s maratonem ale netečou peníze pouze od závodníků. Patří sem také příjmy z televizních práv a od sponzorů, kteří vedle tradičního plnění ve formě reklamy dostávají další cenný bonus - volná startovní místa.

Ta mohou rozdat obchodním partnerům nebo nejvěrnějším zákazníkům. V posledních letech je ovšem věnují i běžeckým influencerům, kteří se jim pak odměňují mimořádným dosahem na sociálních sítích.

Tím se dál zvyšuje zájem o běh a největší závody. Už nějakou dobu je tak obrovský, že účast na nejprestižnějších akcích si můžete zajistit jen prostřednictvím loterie. Funguje to jednoduše: ve vymezeném časovém oknu si podáte žádost o registraci a potom několik týdnů čekáte na výsledek.

Zatímco ještě v roce 2022 v New Yorku uspělo 12 procent žadatelů, loni to byla méně než tři procenta. „To už máte větší pravděpodobnost, že se dostanete na Harvard nebo Princeton,“ konstatoval v lehké nadsázce Pompliano.

Celosvětový trend pochopitelně dorazil i do Prahy.

Letošní maraton, který se běží v neděli 3. května a má kapacitu 9500 míst, byl vyprodaný krátce po Vánocích. Pro srovnání: když závod slavil v roce 2004 desáté výročí, rozhodli se pořadatelé dopřát nováčkům start zdarma (a slevu 42 procent na boty Adidas), aby vykázali co největší účast. I tak cílem proběhlo „jen“ 3433 maratonců.

Ještě větší zájem bývá o dubnový půlmaraton. Ten poslední byl vyprodán přesně za dvě hodiny a 23 minut.

Pro příští rok proto pořadatelé uvažují o změně. „Chystáme se to řešit na bázi loterie. Myslím, že je to jediná objektivní metoda, kdy dáte všem stejnou šanci,“ přiznal Jiří Nečásek, ředitel komunikace společnosti RunCzech.

Start na velkém závodě tak musíte občas plánovat s větším předstihem než dovolenou. Přihlásit se do loterie na Londýnský maraton 2027 je nutné rok předem - mimochodem, celý proces začíná právě dnes.

Problémem pochopitelně je, že i v případě úspěchu vám účast může zhatit spousta věcí. Zdravotní problémy, rodinné záležitosti, pracovní povinnosti atd.

Někde bohužel v takovém případě startovné propadne. Jinde dostanete aspoň šanci využít ho pro další rok nebo prostřednictvím oficiální aplikace přeprodat dalším zájemcům. Případně se proti neúčasti můžete prostřednictvím pořadatelů nechat pojistit, stojí to pár eur navíc.

Na maratonech ovšem nevydělávají pouze organizátoři a sponzoři. Velký profit přinášejí také pořadatelským městům.

V případě největších závodů totiž dorazí nejen cca 50 tisíc účastníků, ale často i partneři, rodina, kamarádi. Minimem je jeden nocleh, ideálem dva.

Berlín dokonce ke startovnímu číslu dává zdarma čtyřdenní jízdné na MHD. Podle jedné studie z těsně předcovidových časů zajistí maraton tamním podnikatelům přímý zisk ve výši 141 milionů eur. Za ubytování, dopravu, jídlo, suvenýry atd.

New York má k dispozici novější čísla a podle nich si město jen na daních přijde za maratonský víkend na 94 milionů dolarů. Hoteliéři vykazují tržby 178 milionů, obchody všeho druhu 51 milionů a dokonce i muzea, galerie a provozovatelé všelijakých atrakcí si polepší o 29 milionů.

Pak je tu ještě dlouhodobý efekt. Maraton se stal kulturně-sportovním fenoménem a zejména v očích cizinců posiluje pozitivní image dotyčných měst.

Každou z předchozích vln běžeckého boomu poháněl trochu jiný impuls. Obvykle hlavní roli hráli zástupci populačně silných ročníků, kteří překročili třicítku a zjistili, že už mají skoro všechno, kariéru, děti i vlastní bydlení, ale co zásadně postrádají, je fyzická kondice. Proto začali běhat.

Nejdřív podle knih a časopisů. Pak přišla éra blogů a běžeckých webů, dnes motivaci novým adeptům dodávají sociální sítě. Trenéři i „trenéři“ vám poradí s přípravou, jste dokonale informováni o nejnovějších modelech bot a pečlivě vytvořená videa vás nadchnou pro atraktivní závody doma i v cizině.

Běžecké zážitky tam rovněž sdílejí populární sportovci - v poslední době například Zdeno Chára, Karel Poborský nebo Barbora Strýcová. Ale také osobnosti kultury a šoubyznysu.

V posledních letech maratonu propadl anglický zpěvák Harry Styles, dokonce ho loni v Berlíně zvládl pod tři hodiny (po dohodě s pořadateli startoval pod smyšleným jménem). Už dlouho běhá japonský spisovatel Haruki Murakami a v březnovém čísle magazínu Runner's World svoji vášeň probíral právě s o 45 let mladším Stylesem.

Negativním jevem popularity maratonu však je, že největší závody už jsou přecpané a běh někdy připomíná spíš kontaktní sport. Tím víc, čím častěji se na trati musíte prodírat přes majitele selfie tyčí nebo běžce, co náhle zastaví, aby si udělali hezkou fotku. Případně si potřebují plácnout s kamarádem stojícím na druhé straně silnice.

V Londýně proto zvažují, že příští rok by maraton rozložili do dvou dnů. Mohlo by ho tak běžet přes 100 tisíc lidí. Zároveň by elitní ženy závodily už v sobotu a dočkaly by se větší mediální pozornosti než při klasickém jednodenním modelu.

Souhlasit by ovšem muselo město i televizní stanice BBC, která je vlastníkem televizních práv. „Věříme, že pro Londýn by to znamenalo ekonomický profit 400 milionů liber,“ říká ředitel závodu Hugh Brasher. „Dalších 130 milionů by se mohlo vybrat na charitu.“

Podle něj by ale mělo jít o jednorázový experiment. Přeci jen nechce riskovat pověst, kterou si závod za 45 let získal u běžců i obyvatel Londýna.