Článek
Lidovci se chystají na generační obměnu, od které si slibují posílení vlastní značky. Za pár dní má stranu převzít jihomoravský hejtman Jan Grolich a spolu s ním mladý tým.
Zatímco Grolich objíždí stranické konference, paradoxně je víc vidět bývalý předseda Marian Jurečka, který v novém vedení být nemá. Jurečka se vrhl do opoziční práce a stal se „zlým mužem“ lidovců, který se díky útokům na vládu dostává do titulků médií.
„Jste lhář, protože nemáte koule, nemáte čest, nemáte odvahu omluvit se Markétě Pekarové Adamové, kterou jste veřejně opakovaně nařkl, že si z rozpočtu Sněmovny objednala luxusní BMW. Nikdy se to nestalo, byl jste usvědčen ze lži. Jste srab,“ řekl například šéfovi Sněmovny Tomiu Okamurovi (SPD) u pultíku.
Ministra zahraničí Petra Macinku (Motoristé) zase označil za zastydlého puberťáka. „Ve Sněmovně se nám rozjel takový nešvar, že tam máme takového mimoně, který je někdy vidět na obrazovce vpravo dole, někdy si u toho čte Rudé právo. Pravidelně tam dělá různé pošklebky, pokřikuje zezadu, přijde mi to jako na základní škole,“ řekl Jurečka v nově rozjetém podcastu Matador a Benjamínek.
Kromě podcastu a videí na sociálních sítích pokračuje ve svých telefonátech s voliči každé pondělí. Není to ale proto, že by Jurečka chtěl přicházejícímu vedení konkurovat. Naopak - po sjezdu se má stát předsedou poslaneckého klubu a být tváří strany právě ve Sněmovně.
Seriál Seznam Zpráv
Seznam Zprávy mapují, jak se jednotlivé opoziční strany po prohraných volbách snaží zviditelnit. A před podzimními komunálními a senátními volbami „leští“ svou vlastní značku. Zatím jsme přinesli analýzu o dění u Pirátů, ostatním stranám se budou věnovat další texty.
Ve zmíněném podcastu i v poslaneckých lavicích navíc tvoří tandem s novou nadějí lidovců, třicetiletým poslancem z Vysočiny Benjaminem Činčilou. Právě ten se má na konci dubna stát „dvojkou“ lidovců jako první místopředseda strany.
Činčila má spolu s Grolichem a dalším z novopečených poslanců, Františkem Talířem, představovat onu generační obměnu. Strana si od ní slibuje doslova vzkříšení - lidovci se dlouhodobě potácejí pod hranicí potřebnou pro zvolení do Sněmovny.
„Musíme se znovu stát zdravě sebevědomou stranou. Mít jiné uvažování a ambice, než že máme dosáhnout na pět procent. A proto musí být ve vedení lidé, kteří nejsou nakažení tou spokojeností s průměrností,“ říká k tomu Grolich.
Zmíněná trojice chce na sjezdu po zvolení představit nová témata, strategii i vizuál. Detaily ale zatím parta, která chce resuscitovat lidovce, tají. „Když slibujete změnu, musí ta změna být i vidět,“ říká k tomu František Talíř.
„Nechceme hnojomet“
Jedna z prvních změn, která je vidět, je právě duo benjamínek a matador. Činčila s Jurečkou se s vlastním podcastem vydali ve stopách některých svých konkurentů - podcast Sorry jako má třeba premiér Andrej Babiš, ODS zase vysílá Pravej podcast.
Dva poslanci v něm glosují aktuální politické dění, popisují, jak vypadá práce poslance, jak mohou voliči mezi volbami ovlivňovat politiku a věnují se i tématům, jako je porodnost nebo zdraví.
Část tvoří kritika současné vlády, občas ji ale lidovci i za něco pochválí. „Nemá to být opoziční hnojomet. A nechceme, aby to bylo jen čisté PR naší strany,“ vysvětluje Jurečka.
Proč vlastně založit podcast? „Dneska je trend dělat krátká videa. Ale to nám nestačilo, protože v nich buď musíte dělat kraviny, nebo dělat věci radikálně, černobíle,“ popisuje Činčila.
Zároveň ale Jurečka připouští, že samotný podcast tolik lidí neposlouchá - úspěch mají spíš krátké výstřižky z natáčení, které věší na sociální sítě.
Ruce na peřinu
Podcast je také součástí trendu, kdy se politici snaží ukázat, že „jsou taky lidi“. I proto se v něm občas objeví také nějaké detaily z jejich života. Právě tam je ale občas vidět propast mezi „matadorem“ a „benjamínkem“.
Jurečka například jednou přispěje historkou, že dodnes nedokáže usnout s rukama pod peřinou - v jeho katolické rodině se chlapcům zdůrazňovalo, aby usínali s rukama venku a neměli tendence „něco provádět“.
V tu chvíli je na Činčilovi vidět, jak je z historky nesvůj. „Tohle mi už přišlo trochu za hranou,“ přiznává.
Restart KDU-ČSL má totiž mimo jiné pomoci odstranit ze strany nálepku „jen pro věřící“. Grolich chce mít z lidovců modernější partaj, která řeší spíš praktické problémy a tolik už se nesoustředí na kulturní války. A může být tím pádem přijatelná i pro jiné než tradiční voliče.
Grolich otevřeně mluví například o tom, že kdyby se nezměnil poslanecký klub a byli v něm stále poslanci se silně konzervativními názory, do volby předsedy by ani nešel. Potřeba „nového startu“ je také důvodem, proč si nepřeje ve vedení žádného z bývalých předsedů.
„Když máte tříprocentní stranu, tak nemůžete volit vedení tak, že vyvažujete mladé a staré nebo vliv regionů. Musíte mít jeden tým, který má jednotnou představu,“ dodává Grolich.
Výrazná obměna celého vedení už lidovcům jednou vyšla - to když v roce 2010 zvolili do vedení Pavla Bělobrádka a právě Mariana Jurečku. Zároveň ale platí, že čára za minulostí musí být „tlustá tak akorát“, protože stranická základna je spíš konzervativní a citlivá na své kořeny.
