Rozdělit Červenku se Sedlákem může být past. Třinec není Sparta

Pardubice ve finále vedly 2:0 na zápasy, po dvou utkáních v Třinci je stav 2:2. Hlavní defenzivní plán Ocelářů se točí kolem zastavení Lukáše Sedláka a Romana Červenky. Je to logická volba: Pardubice daly ve finále třináct gólů, aspoň jeden z nich se podílel na deseti.

Když hodně zjednodušíme jejich role na ledě, Sedlák je motor útočné hry Pardubic, Červenka jeho zesilovač. Každý má jiné schopnosti, a spolu fungují tak dobře právě proto, že oba do hry přinášejí něco jiného.

Sedlák dodává hře tempo, dovede ve velké rychlosti dostat puk z místa A na místo B a umí vyvinout velký tlak, když Pardubice chtějí kotouč získat. Kdyby v Česku existovala technologie, jakou má NHL, viděli bychom, že má mnohem víc sprintů ve vysoké rychlosti než Červenka a že najezdí víc kilometrů.

Od Červenky do hry zase přichází improvizace – tedy čtení situací kolem sebe. S pukem na holi řídí, co se na ledě momentálně odehrává, vystupuje z šablon, svými nápady trhá obranu soupeře. Dělá s pukem na hokejce finální rozhodnutí, která vedou k šancím a gólům, a má na starosti akce v druhé útočné vlně. Sedlák někam vletí, předá puk, Červenka pak vytváří chaos.

V semifinále se Spartou je trenér Filip Pešán rozdělil, když to vypadalo, že tým spoléhá na své hlavní dva útočníky až moc. Sloužilo to spíš jako impulz pro ostatní, než že by klíčoví borci hráli hůř.

Není to ale volba, kterou Pardubice mohou dělat stabilně. Vyhrály sice s touto variantou sedmé semifinále 1:0, ale dlouhodobě by tým přicházel o hlavní zbraň. Pravda je, že tým najednou dostává dva nadstandardní hráče do dvou formací, což vypadá jako plus.

Minus ale spočívá v tom, že když Červenka a Sedlák nejsou spolu, nebývají Pardubice tak dominantní a nevytvářejí si v útočném pásmu sekvenci, kdy přichází víc šancí po sobě.

Hra Dynama se pak víc ubírá k tomu, že se dostane do útoku, zakončí a jde bránit. Méně rotuje, méně krouží, méně unavuje obranu a víc prostoru dostává soupeř. V případě Sparty to tolik nevadilo, protože sama neuměla chystat tolik útoků z druhé vlny a rotovat v útočné třetině. Třinec je v tomhle ale daleko silnější.

Má tým poskládaný jinak než Pardubice, které jsou vepředu hodně velké a soubojové. Oceláři mají v útoku víc kreativních typů jako Flynna, Hudáčka, Kovařčíka, Nestrašila, Daňa nebo Ciencialu.

Pokud Třinec udrží stejnou efektivitu v zakončení, jakou ukazoval ve dvou zápasech doma? Může být dokonce jeho přáním, aby dal Pešán Sedláka s Červenkou od sebe.

Existuje ještě jeden důvod, proč se Pardubicím dlouhodobě nevyplácí držet oba hráče v jiných formacích. Červenka je elitní hokejista, pravděpodobně nejlepší v extralize v útočném pásmu. Ale také těží z infrastruktury, kterou pro něj Sedlák vybuduje.

Je to stejný princip, jako kdybyste chtěli jezdit rychle s formulí a přemístili ji ze závodního oválu na okresní silnici. Stroj nebude horší, nijak se nezmění. Ale změní se podmínky, takže ho nevyužijete nikdy naplno. Sedlák je Červenkův závodní okruh.

Tím se dostáváme k výsledku řešení celé tajenky. Červenku nejde dohrávat na hraně agresivity. Je chytrý, takže se do situací tělo na tělo nedostane tak často. Případně na něj uděláte faul, což je vždycky špatně, když týmu s Červenkou nabídnete přesilovku.

Ubrat jeho nebezpečnost se dá tedy tak, že zastavujete Sedláka. Pardubický kapitán je soubojový hráč a sám kontakt vyhledává. Rozdává rány, přijímá, interakce se soupeři je hodně, takže nedovolené zákroky jsou na něj vidět i hůř, než když někdo fauluje Červenku.

Obrannému týmu pomáhá v tu chvíli i trend v posuzování zpomalovacích faulů v extralize. Neexistuje snaha je vymýtit. Tolerují se. Dost se jich přehlédne, trestají se jen ty evidentní. To je i důvod, proč někdy Sedlák čelí kritice, že fauly přehrává. Často se totiž píská zákrok až ve chvíli, kdy někdo upadne. Hráč tím automaticky rozhodčímu ukazuje, že se něco stalo, což nevypadá dobře.

Nejde říct, že by se extraliga zaměřovala vyloženě na Sedláka v různých háčcích, sekerách a držení. Pardubický obránce Tomáš Dvořák zákroků, které podle pravidel mají končit faulem, dělá třeba také hodně. Každý tým v Česku takové typy má. Je to trend, který se toleruje.

Rozdíl je v tom, že Sedlák je tak kvalitní hokejista, že se dostává do velkého počtu situací, kdy bránící hráč jeho pohyb nestíhá. Tím pak úměrně roste počet malých faulů, které napočítáte, že na něj jsou, ale nepískají se.

Problém je, že kdybyste hráli na Sedláka agresivně a čistě, spíš neuspějete. Nastavení extraligy dovoluje takového hráče zpomalovat, ať se nerozjede a nemůže prodat svoje schopnosti. Jestli je to chyba? Je, ale to je zase jiné téma.

Pardubice s tím neudělají nic. „Kdybych mu tam postavil dva dobrmany, tak hraje Lukáš zase sám,“ vtipně odvětil kouč Pešán. A dodal: „On je bojovník, pere se s tím. Cestu si najde.“